Bylo to zrovna uprostřed Besseggenu. Sestupovali jsme nejstrmějším traverzem mytického horského hřebene, po němž proháněl divoké soby spisovatel Henrik Ibsen v knize Peer Gynt, když se za balvanem znenadání zjevil norský strýček.
„Pozor, dolů je to padák. Běžte první, děti až za vámi,“ zastavil nás, když viděl, jak neposední čeští školáci divoce poskakují po kamenech, zatímco my otcové se klidně kocháme. Jsme v nejkrásnějším místě norské národní túry s výhledem na dvě jezera různých barev – mléčné Gjende a temné Bessvatnet.
