V záplavě toho, co je takřka nutné v Barceloně vidět, se může návštěva muzea konopí a všeho, co k němu patří, snadno dostat někam na dno seznamu. Podle mě by to však bylo škoda.
Vchod do muzea lze přitom těžko najít a lehce přehlédnout. Jeho budova je totiž už mimo středověké hradby takzvané Gotické čtvrti, historického srdce Barcelony. V ulici Ample, těsně kopírující barcelonské nábřeží východně od Kolumbova pomníku, jde vlastně o nenápadný domovní portál.
Za ním se však ukrývá budova zajímavá nejen tím, že je v ní muzeum. Palác Normau, jak se tato stavba nazývá, je jedním z architektonických skvostů vyhlášených za národní památku.
A byl i začleněn do Trasy secese, která turisty provádí především po místech spojených s Antonim Gaudím, jehož nejslavnějším dílem je barcelonský chrám Sagrada Família (Svatá rodina). Tento dům však navrhl jiný architekt – Manuel J. Raspall.
A výjimečné je i vlastní muzeum, i když má dvojče – spadá totiž pod společnost, která spravuje i expozice se stejným zaměřením v nizozemském Amsterdamu. Obě muzea byla otevřena v roce 1985.
Název na první pohled nejspíš evokuje představu „doupěte“, kde jsou shromážděny všechny možné předměty připomínající jednu z nejstarších neřestí lidstva.
Ano, i to v něm je – prakticky celá známá historie užívání hašiše a marihuany, artefakty a dokumenty vztahující se mimo jiné k umělcům, kteří se netajili tím, že jim drogy pomohly při tvorbě – od francouzského romanopisce Honoré de Balzaka až například po Allena Ginsberga či Boba Marleyho. Z mého pohledu však minimálně stejnou část prostor zabírají předměty a informace, které se vztahují k jiným a často opomíjeným kvalitám konopí.
Kolumbus by bez něj nedoplul
Například k tomu, jakou roli sehrálo konopí v námořnictví. Bylo hned po dřevu druhou nejpoužívanější surovinou při výrobě lodí. Na jednom z nástěnných obrazů je vyobrazena Santa María, jedna z objevitelských lodí Kryštofa Kolumba, a šipky na obrazu míří tam, kde všude na ní tehdy bylo přítomno konopí. Byly z něj vyrobeny vlajky, plachty a lana. Konopí ve spojení s dehtem zároveň tvořilo nejpoužívanější materiál k utěsnění lodí – žádná jiná přírodní hmota nedokázala lépe odolávat vlnám a působení slané mořské vody.
A v podpalubí byly v té době takřka nezbytné dostatečné zásoby konopných semen. Nejen kvůli jejich mimořádně velké výživné hodnotě, ale kvůli tomu, aby si na neznámých územích mohla posádka vypěstovat nové plodiny a opravit s jejich pomocí lodě.
A tím seznam zdaleka nekončí. Také obleky námořníků byly zpravidla z odolného konopného plátna, lodní lampy svítily na olej z konopných semen a v noci si mořští vlci pod světlem těchto lamp předčítali z Bible, rovněž vytištěné na voduodpuzujícím konopném papíře. A zlé jazyky některých historiků dodávají, že bez užívání povzbuzujících látek z konopí by tehdy spousta lodí nedoplula.
Hodně místa v muzeu zabírá i současné průmyslové využití konopí – tedy hlavně toho technického, v němž jsou psychoaktivní látky v mizivém množství. Dnes obsahuje konopí na 50 000 výrobků v odvětvích od automobilového průmyslu až po kosmetické firmy.
Největší budoucnost si však dnes od konopí slibuje lékařství. Jako by se svět pomalu vracel do časů irského vědce Williama O’Shaughnessyho, který v 2. polovině 19. století představil jako první v Evropě metody léčby s pomocí konopí. Používaly se do té doby v Indii. Později nastalo dlouhé období démonizace rostliny, nyní se však lékařské využití konopí vrací na scénu. Muzeum to komentuje sloganem: Konopí – aspirin 21. století?
Pro turistyBarcelona je město, o němž se hodně píše nejen teď. Snahou části Katalánců o nezávislost regionu na Španělsku se Barcelona jako jeho metropole dostala do centra světového dění. Ani teď tu však nepolevil příliv turistů. Hlavní magnety jsou většinou mimo dějiště demonstrací. Výjimkou je v Gotické čtvrti, ojediněle zachovalém středověkém centru, náměstí sv. Jaumeho, kde sídlí katalánská vláda. Nejnavštěvovanější je samozřejmě chrám architekta Gaudího Sagrada Família severovýchodně od centra. Z mnoha dalších zajímavostí lze uvést přístav a někdejší středověké loděnice Drassanes, v nichž je dnes Námořní muzeum. Jak z letiště? Jste-li ubytováni v Barceloně, je většinou zbytečné použít taxíky. Na letišti totiž končí i jedna z tras metra. Vyplatí se koupit si tam jízdenku na celou dobu pobytu – bezpochyby ji hodně využijete. A kam na pivo? O nabídku místních piv není nouze, tip tedy zní: kde najít české pivo – to plzeňské? Točené ho mají v centru na východním konci ulice Born v baru se zahrádkou Pitinbar. |