Díky centrální poloze můžete z vrcholu za dobrého počasí v podstatě obhlédnout celé Slovensko. Skvostný pohled se naskýtá zejména na Vysoké Tatry a sousední Slovenské Rudohoří, ale spatřit můžete v podstatě všechna slovenská pohoří.
Ne nadarmo se Kráľové hoľi přezdívá „střecha Slovenska“. Na jejích svazích totiž pramení čtyři významné řeky – Černý Váh, Hron, Hornád a Hnilec.
Nenechte se však zmást textem jedné z nejznámějších lidových písní, kde se zpívá: „Na Kraľovej hoľi stojí strom zelený. Vrch má naklonený do Slovenskej zemi.“ Nejvyšší patro hory je totiž zcela holé (odtud také název) a od časné zimy až do jara pokryté bílým sněhovým pláštěm, který jí dodává krásu a majestátnost.
Na vrchol pěšky, na lyžích nebo na kole
Kráľova hoľa láká k výstupu celoročně, můžete ji zdolat v pohorkách a v zimě, když napadne hodně sněhu, na sněžnicích nebo na skialpinistických lyžích. Až k vysílači lze dokonce vyjet i na kole, protože z obce Šumiac vede na vrchol solidní, místy dokonce asfaltová cesta.
My jsme na Kráľovu hoľu vyšlápli hned několikrát, a dokonce v zimě, takže vám můžeme poradit, kterou z mnoha cest se vydat.
Na vrchol můžete vystoupat po několika trasách, přímo na vrcholu se sbíhá šest turistických cest a celkem bychom napočítali minimálně deset variant, kudy z údolí nahoru.
Pěší výstup na vrchol Kráľové hoľe každopádně není snadný, většinou vás čeká kolem jednoho tisíce metrů převýšení, ale vše se dá zvládnout i s návratem za jeden den, případně můžete pro přespání využít Chatu pod Kráľovou hoľou nebo útulnu Andrejcová.
Nejoblíbenější výstup po modré
Kratší trasy vedou z jihu a z nich bezesporu nejoblíbenější a nejsnazší je modrá značka z obce Šumiac. Obliba této trasy má tři argumenty: je krátká a přitom přiměřeně strmá, projdete na ní kolem chaty s občerstvením (jediné na celém kopci) a díky jižní expozici je chráněná před převažujícími severními a západními větry.
Nejoblíbenější a nejsnazší je cesta po modré značce z obce Šumiac.
Chata pod Kráľovou hoľou leží přibližně v polovině výstupu a nabízí občerstvení a možnost přenocování pro šest až osm osob.
Vyrazit můžete z nádraží v Červené Skale. Tato zapadlá železniční stanice bývala kdysi dokonce zastávkou rychlíku Horehronec na trase Praha–Košice. My jsme zaparkovali až za obcí Šumiac v ostré pravotočivé zatáčce. Odtud je to na vrchol pět kilometrů, což odpovídá asi třem hodinách a dvaceti minutám chůze. Kdo půjde od nádraží, má to o tři kilometry a zhruba jednu hodinu dál.
Široká a pohodlná stezka stoupá po nevýrazném jižním hřebeni a záhy přijdeme k dřevěnému kříži na netradičně pojaté křížové cestě. Až k Chatě pod Kráľovou hoľou vede výstup většinou lesem, s občasnými pasekami a výhledy na vrchol i do údolí. Cestu několikrát křižuje zásobovací silnice vybudovaná pro přístup k vrcholovému vysílači a využívaná cyklisty.
Chata pod Kráľovou hoľou leží přibližně v polovině výstupu a nabízí občerstvení a možnost přenocování pro šest až odm osob v jednoduché noclehárně. My jsme tady mimo jiné ochutnali výborné místní pivo, a sice IPA 13° Predná hora.
Skvostný pohled se z vrcholu naskýtá zejména na Vysoké Tatry.
Nad chatou jdeme ještě kousek lesem, pak přicházíme k fotogenickým skalám a dále stezka stoupá již po zasněžených holinách, kolem dalších několika skalisek až na vrchol.
Ačkoliv se po celou dobu oddáváme krásným výhledům k jihu a východu, teprve u vrcholového vysílače nám vyráží dech pohled na Vysoké Tatry, do této doby ukryté za masivem Kráľové Hoľe. Jen nevzhledná stavba vysílače na samotném vrcholu ruší dokonalý estetický zážitek. Občerstvení tu nehledejte, turisté tady mohou využít pouze malou bivakovací místnost velikosti 2x3 metry.
Telgártské direttissimy
Dvě další trasy vedou z Telgártu, jsou značeny zelenou a červenou barvou a zejména zelená trasa je skutečná „direttissima“, stoupající strmě a přímo přes vyhlídkový předvrchol Kráľova skala. Pro svou strmost jsou obě varianty poměrně fyzicky náročné a zejména v zimě to na stezce může dost klouzat. Na druhou stranu se jedná o ideální jednodenní okružní variantu pro ty, kteří nechtějí jít nahoru a dolů po stejné cestě.
My jsme si pro cestu vzhůru vybrali zelenou značku, která prochází kolem telgártského kostela a záhy mizí v lese. Prudké stoupání se trochu narovnává až v závěru pod Kráľovou skalou, kde vkročíme mezi kosodřevinu a po úzké pěšince vystoupáme na skalnatý vrcholek.
Výhled z Kráľovy skaly na Kráľovu hoľu
Až do této doby nám byl pohled na vrchol Kráľovy hoľe ukryt, výhled z Kráľovy skaly nás tak doslova omračuje. Jestliže doteď jsme nevěděli, kam vlastně jdeme, tady přichází odměna za vynaloženou námahu. Samotné dosažení vrcholu už je záležitostí půl hodinky, jak jinak než přímou cestou k vrcholu.
Sestup po červené značce zpět do Telgártu vede kolem pramene říčky Zubrovice, která je vedle významnějších toků Černý Váh, Hron, Hornád a Hnilec pátým pramenem na Králově holi.
Hřebenovka z Andrejcové
Asi nejhezčí trasa na vrchol vede ze západu po hřebeni od útulny Andrejcová. I tento výlet je zvládnutelný za jeden den, počítejte však se vzdáleností třinácti kilometrů na vrchol a přibližně pěti až šesti hodinami na túře. Kdo chce však putovat v pohodovějším tempu, naskýtá se jako ideální nocležiště na chatě Andrejcová. V zimě jde o jeden z nejoblíbenějších skialpinistických úseků na hřebeni Nízkých Tater.
Útulna Andrejcová leží v sedle těsně pod hlavním hřebenem.
Červeně značená hřebenovka vede od chaty Andrejcová do Žiarského sedla.
Nevýhodou této trasy je často ledovatý povrch a dlouhá expozice na holém hřebeni. Za vichřice to raději nezkoušejte, z hřebene se při zhoršení počasí jen velmi těžko sestupuje. Za hezkého dne budete naopak odměněni nádhernými panoramatickými výhledy na Horní Pohroní, Liptov a vlastně celé Slovensko.
Na hřeben se nejrychleji dostaneme z Pohorelé, kde parkujeme na konci obce u vývěru minerálního pramene Pohorelský medokýš. Modrá značka rychle stoupá po cestě s výhledy na Horní Pohroní až na hřeben Nízkých Tater. Nedávno zrekonstruovaná útulna Andrejcová leží v sedle těsně pod hlavním hřebenem, chata je celoročně otevřená, nabízí jednoduché nocování a možnost stravování.
Pohled z vrcholu Bartková směrem k vrcholu Kráľové hoľe
Červeně značená hřebenovka odtud vede přes zalesněný oblý vrch Adrejcová do Žiarského sedla, odkud vystupujeme nad hranici lesa k vrcholu Bartková. Tady si všimneme zajímavé cedulky, dokládající každoroční tradici výstupu Bartkovců na tento vrchol. Následuje panoramatický úsek přes vrcholy Orlová s velkým křížem na jejím předvrcholu a Stredná hoľa až na vrchol Kráľové hoľe.
Dlouhé severní trasy
Všechny ostatní trasy vedou od severu nebo od severovýchodu a většinou představují dlouhý, minimálně pětihodinový výstup. Vedou z liptovských obcí Liptovská Teplička (zelená značka, 12 km, 5:20 hod.), Vikartovce (zelená/modrá, 18 km, 7 hod.), Spišské Bystré (modrá, 20 km, 8 hod.) a Vernár (červená/modrá, 13 km, 6 hod.).
Zimní pohled na Kráľovu hoľu
O něco kratší alternativou je východní trasa z Pustého pole, vedoucí kolem pramenu Hnilce a přes přírodní rezervaci Martalúzka s fotogenickými skalami. Tato trasa vede po žluté a následně modré značce a její absolvování představuje 9 km a přibližně 5:30 hod. na vrchol.
Výhodou je start u železniční a autobusové zastávky, takže tuhle trasu můžete kombinovat se sestupem po jiné cestě do Telgártu a vlakem nebo autobusem se vrátit zpět.
