Ve Velké Fatře najdete minimum lanovek nebo horských silnic a abyste se dostali do hřebenových partií, musíte většinou nejprve ujít mnoho kilometrů. Díky tomu tu potkáte mnohem méně lidí než v Tatrách nebo třeba v sousední Malé Fatře.
Hřeben Velké Fatry nabízí úžasnou panoramatickou trasu, která je mimo zimní období využívána zejména pěšími turisty. Ani v zimě ale tato cesta není zapovězena, navíc se v nejvyšších polohách můžete ubytovat ve dvou kvalitních hotelech a jedné horské chatě.
Na jihu pohoří je to hotel Kráľova Studňa, zhruba uprostřed pohoří leží Chata pod Borišovom. My jsme využili hotel Granit Smrekovica, který postavili na hřebeni ve výšce 1 350 metrů, navíc je i v zimě přístupný osobním vozem. Odtud jsme podnikli dva skialpinistické výlety a užívali si sněhové nadílky i dalekých výhledů.
Výlet na Skalnú Alpu
Výjezd vlastním autem k hotelu Smrekovica nepostrádá v zimě náboj dobrodružství. Jakmile odbočíme z hlavní silnice do hor, cesta se zužuje a zakrátko musím nasadit řetězy.
Vyfrézovaná cesta strmě stoupá lesem až se vyhoupne na hřebenovou planinu zavátou metrovou vrstvou sněhu. Autem jsme zdolali 800metrové převýšení a zatímco v údolí bylo sněhu poskrovnu, tady leží odhadem metr.
Vzhledem k velkému množství čerstvě napadaného sněhu vyrážíme na první výlet na relativně blízký rozhledový vrchol Skalná Alpa.
Původně naplánovaný vrchol Rakytov leží v lavinové oblasti a výstup na něj by proto nebyl za aktuální situace bezpečný. Tříhodinová túra „na rozchození“ nás ale odměňuje nádhernými výhledy i zimními scenériemi horských luk a sněhem zapadaných lesů.
Nejprve zdoláváme dětskou hotelovou sjezdovku a na druhé straně kopce sjedeme k rozcestí Močidlo u horské chaty Smrekovica. Ta je ale aktuálně zavřená, v minulosti představovala levnější alternativu hotelu Granit.
Hřeben Velké Fatry u rozcestí Močidlo
Pak následuje výstup nádherným údolíčkem do sedla a závěrečný výšvih na vrchol Skalná Alpa. Odtud se otevírá kruhový výhled nejenom na fatranskou krajinu a protilehlý turčianský hřeben, ale i na vzdálené Vysoké a Západní Tatry, Malou Fatru, Chočské vrchy a Ďumbierské Nízké Tatry.
V Ledovém království
Přestože celou noc sněžilo a stopy jsou tedy dokonale zaváté, rozhodujeme se následující den i s dětmi absolvovat přejezd ze Smrekovice až do Vlkolínce. Optimismem nás naplňuje převážně klesající profil trasy a také domluvený odvoz taxíkem z Vlkolínce zpět do hotelu.
Pohled z hřebene Velké Fatry na Nízké Tatry. Vlevo vrchol Chabenec
Přede dveřmi našeho hotelu lepíme na lyže stoupací pásy a napojujeme se na zelenou značku, která stoupá lesem pod vrchol Malá Smrekovica. Necelé dva kilometry od začátku túry dosahujeme jejího nejvyššího bodu na velké pasece pod zaobleným vrcholem Malé Smrekovice.
Odtud se za hezkého počasí otvírá pěkný výhled k východu na hřeben Nízkých Tater nebo Západní Tatry. Nám ale zatažená obloha nenabídne víc než pohled na zasněžené smrky, jejichž sněhem obtěžkané větve se téměř dotýkají kmenů.
Bílá a tichá krajina připomíná výjevy z pohádky Ledové království. Ze sněhové peřiny vykukuje z poloviny zasypaný turistický rozcestník s cedulkou upozorňující na výskyt medvědů. Děti mají sníh do pasu a kudy vede další cesta, poznáme jen podle úzkého lesního průseku.
U Vyšného Šiprúnskeho sedla
Zasněžený Vlkolínec
Pomalu klesáme do Vyšného Šiprúnskeho sedla, teprve tady sundáváme pásy a přejíždíme horskou louku. Nad kótou Vtáčnik musíme sjet lesem strmý svah, díky množství prašanu si mezi obrovskými smrky připadám jako v kanadských horách. Až v Sedle pod Vtáčnikom se objevují první stopy, blížíme se totiž k lyžařskému areálu Malinô Brdo, který je oblíbeným výchozím bodem místních skialpinistů.
Nechce se nám jen tak sjet po lesní cestě do Vlkolínce a rozhodujeme se ještě vystoupat na Malinné a užít si sjezd po okraji sjezdovky. Odhad vyšel, díky neustávajícímu sněžení je odpoledne sjezdovka pokrytá čerstvým sněhem, takže si vychutnáváme téměř freeridovou jízdu.
Vrch Sidorovo nad Vlkolíncem
Pod úbočím vrchu Sidorovo traverzujeme nad Vlkolínec a zanedlouho už brzdíme u nejhořejší chalupy této jedinečné vesnice. Vlkolínec, zapadlý v klínu Velké Fatry, je slovenským unikátem na seznamu UNESCO.
Dosud tu žijí v původních dřevěnicích asi tři desítky stálých obyvatel, kteří přes denní návštěvy turistů denně chodí pro vodu k potoku, protékajícímu celou vesnicí. Teď, na konci zimního dne tu ale nepotkáváme živou duši, důkazem lidské existence jsou jen stopy ve sněhu a kouř vystupující z komínů dřevěnic.
Může se hoditNáročnost Popisovaná trasa je dlouhá 12 km, stoupání 400 m, klesání 1060 m. Túru lze alternativně a při dostatku sněhu ukončit v Ružomberoku, eventuálně dolní stanice lanovky – Hrabovo. Info o Vlkolínci, muzea a vstupy: viz http://www.vlkolinec.sk Bezpečnost Celoroční ubytování na hřebeni Velké Fatry Doprava |
