Maison Bonaparte se nazývá nenápadný dům uprostřed korsického Ajaccia. Pastelové zdi skryté v uličkách starobylé metropole skrývají místo, kudy kráčely dějiny.
Zde se 15. srpna 1769 narodil m už, před kterým se kdysi třásla celá Evropa. Město nikdy na svého nejslavnějšího rodáka nezapomnělo. Napoleonovo jméno nesou četné kavárny,hospůdky,hlavní třída, kostely, památníky, školy i muzea. Zkrátka nepřišli ani Napoleonovi bratři, jeho matka a syn. A pokud v názvu není přímo jméno slavného císaře,tak je to docela určitě některá z jeho památných vítězných bitev. Každý druhý Korsičan je ochoten tvrdit, že co svět světem stojí, nekráčel po něm větší génius než jejich slavný syn. Průvodce v Napoleonově domě zrovna nadšením nehoří, je zřejmě z té druhé poloviny. »Magistrátní advokát signor Carlo Bonapart a jeho žena Marie Laetetie nad jménem dlouho váhali,« drmolí naučený monotónní text. »Ke jménu Napoleon dospěli po mnoha dlouhých úvahách a nekonečných debatách,« pokračuje suchým tónem. Žene návštěvníky velkými poloprázdnými místnostmi, krátkou zmínkou odbude každý kus nábytku i těch pár obrazů. Tady ovšem pozor! To jsou ty slavné dveře,kterými Napoleon unikl svým pronásledovatelům. A zde,prosím, jsou nosítka. Na těch nesli Laetetii domů, když ji v kostele přepadly porodní bolesti. Ani už nezbyla chvíle, aby ji položili na postel. »Tehdy začal Napoleon poprvé se svou výtečnou taktikou překvapivých útoků,« všiml si spisovatel a znalec Korsiky Fred W ander. Ale nesmíme zapomenout na Chapelle Impériale. V této kapli jsou v katakombách pochováni mnozí členové rodiny Bonapartů. Hrobky tu mají jeho bratři a sestry. Ne tak samotný Napoleon. Jeho ostatky spočívají v pařížském Dome des Invalides. Na svou rodinu císař myslel při rozdávání titulů. Bratr Josef se stal panovníkem ve Španělsku, Ludvík holandským králem, nejmladší bratr Jerome vládl V estfálsku. A teď vzhůru k pomníku císaře nad městem. Jeden kilometr stoupání po dlouhé A ve du Génnéral Leclerc končí místem nazvaným po bitvě u Slavkova: Place d'Austerlitz. Socha císaře nehybně shlíží na jeho město a vzduch je plný vůně omamných macchií, křovinatých porostů, které pokrývají strmé svahy nad Ajacciem. Císař prohlašoval, že podle této vůně bezpečně pozná Korsiku na míle daleko od jejích břehů.
Přístav v Ajacciu, odkud se vydal budoucí císař dobývat E vropu
Takto shlíží Bonaparte na své Ajaccio
Zde se 15. srpna 1769 narodil m už, před kterým se kdysi třásla celá Evropa. Město nikdy na svého nejslavnějšího rodáka nezapomnělo. Napoleonovo jméno nesou četné kavárny,hospůdky,hlavní třída, kostely, památníky, školy i muzea. Zkrátka nepřišli ani Napoleonovi bratři, jeho matka a syn. A pokud v názvu není přímo jméno slavného císaře,tak je to docela určitě některá z jeho památných vítězných bitev. Každý druhý Korsičan je ochoten tvrdit, že co svět světem stojí, nekráčel po něm větší génius než jejich slavný syn. Průvodce v Napoleonově domě zrovna nadšením nehoří, je zřejmě z té druhé poloviny. »Magistrátní advokát signor Carlo Bonapart a jeho žena Marie Laetetie nad jménem dlouho váhali,« drmolí naučený monotónní text. »Ke jménu Napoleon dospěli po mnoha dlouhých úvahách a nekonečných debatách,« pokračuje suchým tónem. Žene návštěvníky velkými poloprázdnými místnostmi, krátkou zmínkou odbude každý kus nábytku i těch pár obrazů. Tady ovšem pozor! To jsou ty slavné dveře,kterými Napoleon unikl svým pronásledovatelům. A zde,prosím, jsou nosítka. Na těch nesli Laetetii domů, když ji v kostele přepadly porodní bolesti. Ani už nezbyla chvíle, aby ji položili na postel. »Tehdy začal Napoleon poprvé se svou výtečnou taktikou překvapivých útoků,« všiml si spisovatel a znalec Korsiky Fred W ander. Ale nesmíme zapomenout na Chapelle Impériale. V této kapli jsou v katakombách pochováni mnozí členové rodiny Bonapartů. Hrobky tu mají jeho bratři a sestry. Ne tak samotný Napoleon. Jeho ostatky spočívají v pařížském Dome des Invalides. Na svou rodinu císař myslel při rozdávání titulů. Bratr Josef se stal panovníkem ve Španělsku, Ludvík holandským králem, nejmladší bratr Jerome vládl V estfálsku. A teď vzhůru k pomníku císaře nad městem. Jeden kilometr stoupání po dlouhé A ve du Génnéral Leclerc končí místem nazvaným po bitvě u Slavkova: Place d'Austerlitz. Socha císaře nehybně shlíží na jeho město a vzduch je plný vůně omamných macchií, křovinatých porostů, které pokrývají strmé svahy nad Ajacciem. Císař prohlašoval, že podle této vůně bezpečně pozná Korsiku na míle daleko od jejích břehů.
Přístav v Ajacciu, odkud se vydal budoucí císař dobývat E vropu
Takto shlíží Bonaparte na své Ajaccio
