Plánujete vyrazit na přímořskou dovolenou do Itálie autem? Začátkem června jsme to vyzkoušeli. Pokud nechcete výletničit, pokořovat alpské průsmyky a velikány jako kdysi a nemáte ani dost času na objíždění placených úseků, existují z Česka do Itálie dvě cesty.
Západní přes Brenner se jezdí do Milána, Janova, Toskánska a do středu Itálie; východní přes Villach míří ti, kdo chtějí vidět Terst, Benátky a koupat se u Jadranu.
Projeli jsme obě, pokaždé to bylo asi deset hodin cesty. Chcete-li vystartovat z Prahy poté, co s úderem čtvrté odpolední odejdete z práce, počítejte s příjezdem na místo kolem druhé hodiny noční. Je třeba mít na paměti, že stejný nápad dostane začátkem prázdnin i několik tisíc dalších rodin, připravte se tedy na čekání v zácpě.
1. Rakousko
Pokud to jen trochu půjde, vyhněte se pobytu na rakouských dálnicích. Většinu času pojedete stovkou, radary tam mají snad u každého patníku a pokuty z nich posílají svědomitě i do Česka.
Čekají vás speciality v podobě IG-L úseků se sníženou rychlostí kvůli omezení emisní zátěže – pokud tam pojedete rychleji, kromě pokuty za rychlost hrozí ještě další sankce za znečišťování životního prostředí. A to může být až dva tisíce eur a v extrémním případě zákaz další jízdy. Narazíte i na speciální omezení, které snižuje rychlost od desíti v noci do pěti ráno na 100 km/h, abyste nerušili spící zvěř a Rakušany hlukem svého motoru při průjezdu Alpami a jejich podhůřím.
Z pěti set kilometrů najetých za dvě cesty přes Rakousko jsme jeli stotřicítkou dohromady asi padesát kilometrů. Udržet se v bdělém stavu vyžaduje zábavného spolujezdce nebo zásobu energetických drinků.
Úplně se vyhnout Rakousku nejde, ale pokud míříte na západní stranu Itálie a nejste z Ostravy nebo ze Zlína, dá se jet přes Německo a pobyt v Rakousku minimalizovat.
Známku můžete koupit online
Nezapomeňte koupit rakouskou dálniční známku (desetidenní za devět eur). Dá se pořídit předem online elektronická, registrovaná na poznávací značku vozidla. Při online nákupu je možnost zvolit si začátek platnosti, musí se ovšem koupit aspoň 18 dní dopředu. Přímo na cestě ji pořídíte před nájezdem na dálnici před Lincem nebo v Německu, benzinky většinou upozorňují na to, že se blížíte k rakouské dálnici. Nezapomeňte reflexní vestu, v Rakousku ji musíte mít po ruce v autě, ne zahrabanou v kufru.
Pražáci mají pro jízdu na Jadran na výběr mezi cestou přes České Budějovice a Linec, nebo o sto kilometrů delší, ale mnohem pohodlnější a rychlejší variantu přes Mnichov. Vždycky dojedete do Salcburku a pak přes Villach na Udine. Moraváci pojedou přes Vídeň a přes Štýrský Hradec (Graz).
Přes Švýcarsko ne
Přečtěte si také |
Západní cestou jsme se vydali z Prahy na Německo. Za dálnice se tu ještě neplatí, takže hurá přes Rozvadov, objet Mnichov zleva, pak směr Innsbruck a už od německo-rakouské hranice jsou směrovky na Itálii. Na některých úsecích dálnic můžete využít neomezené rychlosti a šlápnout na to, na druhou stranu je třeba netrefit se do známé mnichovské zácpy, která sužuje v pracovních dnech ráno a odpoledne nejen město, ale i přilehlé komunikace.
Ztratit se nemůžete, uváznout v koloně ve zúžení před rakouskou hranicí u Rosenheimu, kde se na dálnici kope a vozovka je zúžená, ano. Pozor, navigace vás u Mnichova možná bude chtít směřovat přes Švýcarsko.
Tomu je lepší se vyhnout, už proto, že byste potřebovali další dálniční známku. Držte se ukazatelů na Innsbruck. Od Mnichova je to touto trasou na italskou hranici něco přes 200 kilometrů. O něco kratší cesta přes Garmisch-Partenkirchen je otravná, kus nevede po dálnici a časově je delší.
U obou variant vás ještě čeká v Rakousku placení při překonávání Alp. Na trase od Innsbrucku je to 9,5 eura za průjezd Brennerským průsmykem; na východní cestě přes Villach stojí 11,5 eura tunel St. Michael.
2. Itálie
A pak už míříte k italské hranici. Že jste u Italů, poznáte hned. Dálnice jsou mnohem užší, bez odstavných pruhů a s rezavými svodidly. Užší jsou také tunely, většinou bez snížené rychlosti a méně osvětlené než v Rakousku.
Značení všech důležitých míst je jasné a srozumitelné, sjezdů na větší města je obvykle několik. Mimo dálnice bývají často ukazatele až za křižovatkou. Benzinky jsou méně upravené než v Česku. Ty dálniční mívají často i restauraci s obchodem. Záchody jsou zadarmo, v Rakousku platíte půl eura až euro (které vám pak sleví při placení benzinu nebo kafe).
Blázniví ItalovéNávod pro motoristy k použití Itálie |
Italské dálnice mívají velmi úzké krajnice, ovšem pravidelně z nich vybíhají malé nouzové odstavné plochy pro případ poruchy, kde také bývá oranžová kaplička, z níž se dá zavolat o pomoc. Zdržovat se tam moc nemáte, ale potkali jsme tam i nocujícího polského kamioňáka.
Když hledáte v Itálii dálnici, sledujte zelené cedule s nápisem „autostrada“ – ty modré, které jsou hned pod nimi, dovedou do cíle také, ale po vedlejších neplacených silnicích.
Do Janova
Naše první cesta vedla na západní pobřeží do nádherného přístavu Janov; cestou jsme se zastavili ve výstavní metropoli severní Itálie Miláně. Od Brenneru přes Brixen a Bolzano vede klasická úzká italská dálnice sevřená mezi horami, jedete skoro pořád z kopce – kolem Trenta, Rovereta a jezera Garda na Veronu. Tam už jsou cedule směr Milán.
Autem do Itálie - Z Prahy do Janova
Nikde sice nejsou žádné uzavírky, ale všude je hustý provoz a od Verony k Milánu už 130 určitě nepojedete. Tříproudá dálnice je plná kamionů, taky je to hlavní tah severem Itálie mezi Benátkami a Milánem.
K moři do Janova, případně na západ, zpátky do podhůří Alp do Turína, je provoz vždy hustší. Na Janov zamíří ten, kdo se jede dovolenkovat do nádherné oblasti zvané Cinque Terre.
Pokud chcete vynechat Milán a naberete u Verony směr Cremona, Piacenza, měl by tam být menší provoz a cesta je i kratší. Pokud míříte do Toskánska, jeďte od Verony na Modenu a pak Boloňu. Více než 750 km dlouhé spojnici A1 z Milána do Neapole se říká Autostrada del Sole, je to nejdelší italská a nejstarší evropská dálnice. A taky velmi frekventovaná.
Podél pobřeží
My pak z Boloni zamířili do Rimini. A ráno přes San Marino a Benátky do Terstu. Na přejezd z Rimini do Benátek můžete zvolit dálniční trasu opět přes Boloňu nebo jet po okresce podél pobřeží. O nějakých 70 kilometrů kratší cesta trvá o půlhodinu déle a trmácíte se přes města průměrem lehce přes padesát. Je to však mnohem hezčí pokoukání a ještě se vykoupete.
Cesta do Itálie: Benátky
Z Benátek je to domů na českou hranici asi šest hodin a 600 kilometrů. Vyrazíte směrem na Udine, než dojedete k Palmanově, musíte projet zúžením kvůli stavbě nového mostu – jsou tam v obou směrech dva pruhy a osmdesátka. Pak se vaše trasa setká s autostrádou od Terstu a zamíříte na sever k Alpám na Udine, Tarvisio a Villach.
Ach ten benzin!
V Itálii se ubytujete, nakoupíte a najíte vždy dobře a za rozumné peníze. V supermarketech jsou ceny vyšší než u nás hlavně u masa a mléčných výrobků, na trhu pořídíte ovoce za stejné ceny jako v Česku. Úpět však budete při placení za benzin a mýtné. Pokud to jen trochu jde, tankujte mimo dálnice. Tam jsou ceny nižší. Nevýhodou je, že menší benzinky často bývají o odpolední siestě a v noci zavřené nebo bez obsluhy. Natankovat se u nich obvykle dá díky samoobslužným automatům. Domluva s nimi je těžká i pro toho, kdo vládne italštinou. Občas nechtějí brát platební karty.
Přečtěte si podrobněji:Kolik stojí v Itálii benzin? Kde tankovat? A proč je cena tak vysoká? |
Na dálnici pozor na další poťouchlost. Kromě toho, že občas totem u benzinky ukazuje jiné ceny než jsou ve skutečnosti, si všimněte, že mají u benzinek dvojí ceny. Jsou vždy vyznačené na cedulích přímo před tankovacími stojany.
Jedny jsou určené pro samoobslužné tankování – to, co děláme v Česku běžně. Druhé, a často o dost vyšší, pro tankování s obsluhou. Samoobslužné tankování bývá popsané jako „fai da te“ (italsky „udělej si sám“) nebo „self“, to dražší pak obvykle „servito“.
Za litr benzinu si v první třetině června na severu Itálie účtovali vždy minimálně 42 korun (1,6 eura), na dálnicích hlavně směrem k Rakousku i pětačtyřicet (přes 1,7 eura) a objevila se i benzinka, která prodávala litr benzinu za dvě eura.
Nejlevněji jsme tankovali mimo dálniční tahy za 1,599 eura, nejdražší benzin na autostrádě z Udine na sever k rakouské hranici za 1,739 eura za litr. Ceny nafty jsou o nějakých deset až patnáct eurocentů nižší. Z toho odvodíte další zásadní poučku: naberte plnou nádrž těsně předtím, než vjedete do Itálie (poslední benzinky před hranicí bývají vždy značené).
Ceny na benzinkách jsou dvojí - za benzin s obsluhou a za vlastní natankování.
Kdo míří na západ Itálie, třeba na Lago di Garda, a bude se toulat Alpami, tomu se určitě vyplatí natankovat v Livignu, které je bezcelní zónou a pohonné hmoty jsou tu mnohem levnější, někde až o půl eura.
GLOSA: Bláznivá Itálie, země milovníků aut, kteří v nich nemohou sexovat |
Ale zajíždět si kvůli tomu z hlavních tahů je nesmysl. Do Bolzana, kde je nejbližší autostráda, je to po okreskách 140 kilometrů. K tomu připočtěte velmi drahé mýto. Než do Itálie vyrazíte, můžete si propočítat, kolik vás cesta bude stát na www.autostrade.it. Vyhnout se placeným dálnicím dá. Většinou lze najít alternativu v podobě superstrady – silnice značené SS jsou taky rychlé a kopírují hlavní tahy. A jsou rozbité přibližně stejně jako české cesty.
Pokud chcete, aby vás po nich vedla navigace, zakažte jí v menu placené úseky. Ale vždy je lepší porovnat placenou a neplacenou trasu, někdy se to časově opravdu nevyplatí.
3. Cesta zpět
Zpáteční cestu zvolí většina dovolenkářů asi stejnou jako při cestě k moři. Odlišnosti se však najdou. Pokud pojedete domů přes Německo, je třeba se mít na pozoru před příjezdem do Mnichova.
Projet zbytečně až do centra města je jednodušší, než se zdá. Neprojíždí se totiž přímo bavorským centrem, ale musíte na exitu E52 odbočit na velký obchvat Mnichova (A99), o kus dál sjeďte na A9. Až dojedete do Regensburgu, vydáte se po A93. Pak potkáte první ceduli na Prahu a ještě vás čeká nějakých sto kilometrů na Rozvadov.
Na trase mezi českou hranicí a Mnichovem pozor na radary, policie tam instaluje přenosné a v tunelech u Regensburgu jsou stacionární. Na příhraničním úseku dálnice A6 od Rozvadova německá policie často hlídkuje v neoznačených autech a preventivně zastavuje auta, lustruje posádky a prohledává kufry.
Pokud zamíříte na Salcburk, pak Linec a České Budějovice, připravte se na nervy v Česku. U Budějovic se nyní ve velkém staví. Navigace jsou ztracené, musíte jet podle oranžového objížďkového značení, to je ovšem v příšerném stavu. Na budované dálnici se jezdí v polovičním profilu, směry ovšem nejsou dělené a jízda v noci poté, co za sebou máte stovky kilometrů z Itálie, je stresující. Pokud tam pojedete jindy než v noci, připravte se na „proslavené“ kolony mezi Táborem, Benešovem a dálnicí D1.
