Voda zde chybí nejvíce. Žádná z nevadských řek či potoků si po věky nedokázaly prorazit cestu k moři. Místo toho mizejí v mělkých solných jezerech. Dílem horkem a dílem mrazem narušují vsaky půdu, urychlují erozi a šíření polopouště. Na vlas stejně vyhlíží i západní část Utahu. To proto, že leží v totožném geologickém útvaru - Great Basin.
Klenot v moři pelyňku
Stejnojmenný a zároveň vůbec jediný nevadský národní park se nalézá téměř na utažské hranici, v samém závěru silnice číslo 50 - právem považované za nejopuštěnější vozovku USA. Městečko Baker s párem otlučených domů a osamoceným motýlkem je místem posledního zastavení, nákupů a načerpání pohonných hmot. Pak to jde ráz na ráz. Z náhorní plošiny s průměrnou výškou 1600 metrů se zvedá kulisa parku jako hradba kamene a oáza zeleně. Visitor Center Lehman Caves leží už o dobrých pětset metrů výše.
Pozdní příjezd se nemusí vyplatit. Lidé totiž často vsadí na úsudek, že je park nekonečně opuštěným ostrovem přírody nahony vzdálen civilizačním ruchům. Místo toho se ale spálí, neboť tři velké záchytné kempy ve směru k nejvyššímu bodu parku Wheeler Peak (3982m) praskají v letní sezóně ve švech.
Za vynikající alternativu přírodního ubytováni pod stanem je považován primitivní kemp v Baker Creek, k němuž vede od návštěvnického centra osmikilometrová prašná a kameny posázená cesta. Atmosféra syrové krajiny s nízkými keři a ojedinělými stromy, kde se slévají tři horské bystřiny, je prosycena romantikou a zejména posezení u tetelivých plamenů ohniště dá zapomenout starostem běžného života. Baker Creek slouží mimochodem coby výchozí základna k delším pěším výletům k Bakerově, Johnsonově a Mrtvému jezeru a také k dravému toku Hadího potoka v jižní části parku.
Vegetační zlom
Vegetačně nejzajímavější oblastí parku je bezesporu strmá cesta k úpatí Wheeler Peak. Na devatenácti kilometrech - počítáno z Lehman Caves, poskočí silnice o další kilometr výše. Zakrslé keříky a pelyněk zničehonic střídají Englemannovy borovice, Douglasovy jedle a horské mahagonovníky, přičemž nad hranici tří kilometrů roste zcela regulérní a souvislý porost jehličňanů. Ještě o něco výše přicházejí alpinské louky a subalpinský les s nízkými, pružnými a nesmírně houževnatými borovicemi. Tvrdé zimní podmínky a prudký vítr kladou na každou rostlinu vysoké nároky, přičemž nevysoký profil dřeviny je základní podmínkou přežití.
Výhled do rozlehlých údolí umocňuje kontrast rozpálené pouště a divočiny vyšších partií parku, kde i v létě tancují teploty mezi nulou a patnácti stupni nad nulou. Wheeler Peak s téměř čtyřmi kilometry není ojedinělým vrcholem Hadího pohoří, jehož větší část se shoduje s hranicemi parku. Nad tří kilometrovou výšku vyčnívá na poměrně malé ploše dalších devatenáct hor. Avšak jen Wheeler Peak si až do pozdního léta podrží ledovcové jazyky věčného sněhu, jenž na oplátku živí překrásná horská oka Stella a Teresa Lake.
Nejstarší organismy planety
Kombinace nízkých teplot a vysoké nadmořské výšky vykouzlily nejvzácnější klenot parku: ježaté seskupení borovic (Bristlecone Pine Grove), které botanici povýšily na nejstarší žijící organismy planety. Vysoký obsah organických pryskyřic zpomaluje proces stárnutí a uvádí chemii dřeva do stavu podobnému hibernaci. Některé z živých borovic jsou více jak tři tisíce let staré a život v jedné z nich přetrvává už téměř pět tisíc let. I mrtvé stromy houževnatě odolávají procesu tlení. Vědci zde dokonce nalezli kus dřeva starý úctyhodných devět tisíc let.
Okolí Wheeler Peak je přístupné pouze ve dne. Když si člověk přivstane, zvládne ale i náročný výstup k vrcholu Wheeler Peak či stejně těžkou túru pod ledovec k místu Rock Glacier and Moraline. K lehčím je pak počítán dvouhodinový výlet k Bristlecone Pine Grove, což představuje zhruba sedm kilometrů tam a zpět...
Více o Spojených státech najdete na autorových soukromých stránkách:
 Zdánlivě mrtvé dřevo starých borovic |
 Strmé svahy končí v nekonečné rovině Great basin |
 U jezera Lake Terese |
 Zdánlivě mrtvé dřevo starých borovic |
 V kempu Baker Creek |
 Bristlecone Pine Grove s nejstaršími organismy na světě |
