Přestože byli poučeni, že se při představování mají jen mírně uklonit, doslova se na své jihokorejské hostitele vrhli a začali jim drtit prsty. V očích Korejců se zračila hrůza. A přirozeně bylo po obchodu.
Rozdíly mezi zvyky a obyčeji se dnes postupně stírají, nicméně neznalost vede návštěvníky ciziny často k tomu, že se dopouštějí chyb, dokonce velkých "bot", proti pravidlům slušnosti. Mnohdy mohou nechtěně své hostitele i hluboce urazit.
Jak si osvojit onu kultivovanost, která je výsadou pozorného cestovatele? Tvoří ji soubor pravidel, které určují vhodnost či nevhodnost chování. Tyto rituály mají jednoho společného jmenovatele: respektování toho druhého. Pokud projevíte dobrou vůli, budou vám prominuty i ty nejhrubší prohřešky.
Je krajně obtížné sestavit vyčerpávající seznam předpisů vhodného chování pro každou jednotlivou zemi. Především pozdravy se mění podle zeměpisné šířky i délky. Je docela pravděpodobné, že v takovém Japonsku či Koreji byste mohli ochrnout vysílením, neboť zdejší pozdrav je vlastně vysoce kvalifikovaný gymnastický výkon. Jeho nedílnou součástí jsou opakované hluboké úklony.
V Číně se na rozdíl od "země vycházejícího slunce" rituál spojený s pozdravem od dob "kulturní revoluce" zjednodušil: Komunistická země zavrhla tisícileté dědictví pravidel zdvořilého chování inspirovaných Konfuciem. Dnes si známí prostě jenom stisknou ruce.
V celé jihovýchodní Asii až po indický subkontinent převládá jiná forma pozdravu: sepjaté ruce se přiloží k hrudi a následuje mírná úklona. Jeho asi nejznámějším protagonistou je dnes tibetský dalajlama.
Ve většině islámských zemí, stejně jako ve zbytku planety, si obvykle jen potřesou rukama. Někde ale vyžadují rozmáchlé gesto, při němž se pravá ruka postupně dotkne srdce, úst a čela a přitom se pronáší obvyklé salam alejkum.
Cestovatel však potřebuje znát mnohem víc než pouhé pozdravy. Pozor na některá nezdvořilá gesta, chyba může být nepříjemná či dokonce nebezpečná. Ukázat například v Íránu na ženu vztyčeným palcem by se nemuselo vůbec vyplatit - místní to považují hrubou urážku a těžko jim vysvětlíte, že jste to tak nemysleli. Třeba v Thajsku je považováno za krajní nezdvořilost sahání na hlavu, včetně hlazení roztomilých nemluvňat. Něco jako vstoupit do chrámu indických sikhů bez pokrývky hlavy.
Zdvořilost prostě začíná respektováním místních mravů. "Poznání toho druhého nás činí chápavějšími," říkával staročínský filosof Lao-c'. A dále: Mnohé národy jsou velice citlivé na nadřazenost, s níž se k nim chovají někteří běloši. Neznalost vám odpustí, ale ne už domýšlivost. Mějte na paměti: Jiná země, jiný mrav...
Rozdíly mezi zvyky a obyčeji se dnes postupně stírají, nicméně neznalost vede návštěvníky ciziny často k tomu, že se dopouštějí chyb, dokonce velkých "bot", proti pravidlům slušnosti. Mnohdy mohou nechtěně své hostitele i hluboce urazit.
Jak si osvojit onu kultivovanost, která je výsadou pozorného cestovatele? Tvoří ji soubor pravidel, které určují vhodnost či nevhodnost chování. Tyto rituály mají jednoho společného jmenovatele: respektování toho druhého. Pokud projevíte dobrou vůli, budou vám prominuty i ty nejhrubší prohřešky.
Je krajně obtížné sestavit vyčerpávající seznam předpisů vhodného chování pro každou jednotlivou zemi. Především pozdravy se mění podle zeměpisné šířky i délky. Je docela pravděpodobné, že v takovém Japonsku či Koreji byste mohli ochrnout vysílením, neboť zdejší pozdrav je vlastně vysoce kvalifikovaný gymnastický výkon. Jeho nedílnou součástí jsou opakované hluboké úklony.
V Číně se na rozdíl od "země vycházejícího slunce" rituál spojený s pozdravem od dob "kulturní revoluce" zjednodušil: Komunistická země zavrhla tisícileté dědictví pravidel zdvořilého chování inspirovaných Konfuciem. Dnes si známí prostě jenom stisknou ruce.
V celé jihovýchodní Asii až po indický subkontinent převládá jiná forma pozdravu: sepjaté ruce se přiloží k hrudi a následuje mírná úklona. Jeho asi nejznámějším protagonistou je dnes tibetský dalajlama.
Ve většině islámských zemí, stejně jako ve zbytku planety, si obvykle jen potřesou rukama. Někde ale vyžadují rozmáchlé gesto, při němž se pravá ruka postupně dotkne srdce, úst a čela a přitom se pronáší obvyklé salam alejkum.
Cestovatel však potřebuje znát mnohem víc než pouhé pozdravy. Pozor na některá nezdvořilá gesta, chyba může být nepříjemná či dokonce nebezpečná. Ukázat například v Íránu na ženu vztyčeným palcem by se nemuselo vůbec vyplatit - místní to považují hrubou urážku a těžko jim vysvětlíte, že jste to tak nemysleli. Třeba v Thajsku je považováno za krajní nezdvořilost sahání na hlavu, včetně hlazení roztomilých nemluvňat. Něco jako vstoupit do chrámu indických sikhů bez pokrývky hlavy.
Zdvořilost prostě začíná respektováním místních mravů. "Poznání toho druhého nás činí chápavějšími," říkával staročínský filosof Lao-c'. A dále: Mnohé národy jsou velice citlivé na nadřazenost, s níž se k nim chovají někteří běloši. Neznalost vám odpustí, ale ne už domýšlivost. Mějte na paměti: Jiná země, jiný mrav...
 Být zdvořilý v Asii není zrovna snadné |
