Boston není jen městem spojeným se svobodou a zrozením Spojených států, to město je i střediskem vzdělání. V univerzitách Harvard, Cambridge nebo Yale se odjakživa ze studentů formovali individualisté s otevřeným pohledem na svět a nezávislým myšlením. A právě ta svérázná, houževnatá povaha kdysi umožnila prvním osadníkům přežít uprostřed nemilosrdné divočiny v prvních nezávislých osadách.
Málokde je soudržnost obyvatel tak hmatatelná jako právě v novoanglických městečkách. Na každoročních obecních schůzích se dodnes společně rozhoduje, co se zaplatí z hlavní daně. Stejně jako za časů prvních osadníků, kteří tuto formu přímé demokracie zavedli.
A jak dokazuje svérázné motto státu New Hampshire „Žij svobodně, nebo zemři”, svobodná duše Novoangličanů je dodnes přítomná. Kde jinde měla americká revoluce začít, když ne v Bostonu? A kam jinam se tedy vydat za historií svobody Ameriky, jakou ji známe dnes?
Bostonská Cesta svobody má čtyři kilometry a vede po stopách bostonských patriotů. Celkem sedmnáct historických míst spojuje na zemi tenká červená linie, po které se teď vydáváme, 250 let nazpět do nejdůležitější epochy Spojených států: boje o nezávislost.
Legendární Cestu svobody začínáme v Boston Common - nejstarším veřejném parku (vznikl roku 1634), který kdysi fungoval jako polní tábor Britů. Odsud je to jen pár kroků k budově nové vlády: Massachusetts State House. Červená linka nás vede dál k Old South Meeting House - pěknému kostelu z rudých cihel, kde bylo organizováno Bostonské pití čaje. Šlo o protest amerických kolonistů proti britskému impériu, při kterém bylo 16. prosince 1773 v tamním přístavu vysypáno do moře na 350 beden čaje, jenž připutoval z Anglie.
Nejdůležitější stavbou na cestě za nezávislostí je však budova Old State House, kde došlo k Bostonskému masakru, při kterém tu Britové zastřelili pět amerických povstalců. Poté tu z balkonu plukovník Thomas Crafts přečetl Deklaraci nezávislosti.
Od Faneuil Hall, kde se během revoluce setkávali Synové svobody kolem Samuela Adamse, pak dále pokračujeme do italské čtvrti North End, kde leží kostel Old North Church. Z jeho věže si kolonisté pomocí luceren signalizovali postup anglických vojsk.
Historie Bostonu
|
Jezdecká socha hned naproti budovy zpodobňuje stříbrotepce Paula Revera, národního hrdinu, který 18. dubna 1775 noční jízdou na koni varoval povstalce v 32 kilometrů vzdáleném Lexingtonu před postupem Angličanů. Jeho dům číslo 19 na náměstí North Square z roku 1680 je nejstarším domem v Bostonu.
Pak už se dostáváme na protější břeh řeky Charles River k jedné z prvních lodí amerického námořnictva, dřevěné třístěžňové fregatě USS Constitution. Naše procházka Cestou svobody končí u pomníku na Bunker Hill, kde došlo ke krvavé bitvě v červnu 1775. Ta byla jakýmsi prvním krůčkem k vítěznému triumfu a vzniku nového národa: Američanů. Národa, který svou odhodlaností potvrdil výrok bostonského rodáka, spolutvůrce a signatáře deklarace Benjamina Franklina, že „ten, kdo se vzdá svobody ve prospěch jistoty, nakonec ztratí obojí.“
Americký svátek svobody
Nejdůležitější dokument země, Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických, si Američané každoročně připomínají 4. července v Den nezávislosti. Hlavní autor a signatář Thomas Jefferson v ní sepsal text datující nejen zrod Spojených států, ale i demokracie, na níž je postavena celá západní společnost. Text vlastně dodnes neztratil nic ze své aktuálnosti:
„Považujeme za samozřejmé, že všichni lidé byli stejně stvořeni a jsou si rovni. Každý člověk byl stvořitelem vybaven nezcizitelnými právy: právem na život, svobodu a budování osobního štěstí. K zajištění těchto práv si každý národ ustanovuje vládu odvozující svou moc výhradně ze souhlasu těch, kterým vládne. Pakliže začne být daná vláda těmto cílům překážkou, má lid nejen právo, ale i povinnost vládu vyměnit za novou jednající podle zásad a pravomocí pozměněných tak, jak lid pro zajištění svých potřeb a práv uzná za vhodné.“
Barevná kolébka Ameriky
Pro návštěvu amerického severovýchodu je nejlepším obdobím podzim, ideálně už během takzvaného indiánského léta. V tu dobu se totiž pod pomněnkově modrou oblohou zbarví nekonečné lesy amerického východu do odstínů, které v Evropě nespatříte. Zážitkem je pak pětapadesát kilometrů dlouhá silnice Kancamagus v pohoří White Mountains ve státě New Hampshire, která je v tu dobu nejkouzelnější trasou Nové Anglie.
S každým kilometrem na sever nabývá úžasný ohňostroj barev na intenzitě. Fall foliage neboli Podzimní listí, což je americké „politicky korektní“ označení indiánského léta, mění každou obyčejnou silnici v nevšední podívanou.
Miliardy listů jsou na pár magických dnů proměněny v dokonalý kaleidoskop barev: od zářivě žluté přes meruňkovou po lososovou až po karmínovou a temně rudou. Úžasná orgie barev nás doprovází celou cestu a výhledy nás opakovaně nutí zastavovat na vyhlídkových bodech.
Jedním z nich je také C.L.Graham Wangan Overlook, kde máme pocit, že nás někdo vtáhl do impresionistického obrazu. Pokaždé, když jsme přesvědčení, že lepší to už být nemůže, vytáhne příroda z kapsy ještě geniálnější panorama a přidá k němu dalšího půl tuctu barevných odstínů. Při tomto pohledu nemá podzimní blues nejmenší šanci.
Může se hodit...
Červená linie čtyřikilometrového Freedom Trail. |
Boston, USA
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz