Ano, tady se pojem „zlatý podzim“ neboli „goldener Herbst“ stává dokonalou realitou. A zatímco v USA jsou hvězdami úžasné přírodní show listy javorů, dubů, olší a ambroní s dominující červenou, v Engadinu jsou to modříny v barvě zlata.
Když vrcholky pocukruje první sníh a engadinská údolí se topí v smutné mlhavé kaši, rozzáří se všudypřítomné modřínové lesy koncem října ve všech odstínech žluté: od zářivě citronové, přes zlatou a oranžovou až po sytě bronzovou. Ale pozor, všeho do času. Říká se, že ze všech čtyř ročních období je v Engadinu podzim nejvznešenějším a nejzářivějším, zároveň i tím nejprchlivějším. Barevné divadlo trvá pouhé dva týdny.
Podzim je navíc v Engadinu i hlavní trekařskou sezonou. Zdejší trasy se dají v podstatě rozdělit do tří kategorií: treky k vrcholkům, trasy v údolí a stezky po horských svazích.
Na podzim za nás nelehkou volbu přebírá příroda. Túry do výšek nad tři tisíce metrů jsou s ohledem na teploty a stálejší počasí víceméně letní záležitostí, stejně jako trasy v údolí, které jsou na podzim proslulé hustými mlhami. A tak natahujeme pohorky a pro nádherný říjnový den volíme trek Lai Nair. Co se týká výškového převýšení, jde o relativně nenáročnou trasu.
Směřujeme ke kouzelnému horskému jezírku Lai Nair a poté do městečka Tarasp proslulého jak svým pohádkovým hradem, jehož silueta nás cestou doprovází, tak ozdobnými sgraffiare domy. Pojem sgraffito je odvozen od italského sgraffiare - škrabat - a označuje techniku vyrývaní motivů do vlhké omítky, kterou přinesli do Dolního Engadinu potulní řemeslníci už v 16. století.
Sluncem hýčkaná levá strana údolí je na podzim naprosto ideální. Přímo z městečka Scuol vedou desítky treků, mimo jiné i do národního parku, který je zároveň nejstarším chráněným územím Alp. Ostatně slunce je i důvodem, proč většina osad leží nápadně ve svazích po levé straně.
Malebné vesničky s malým, ale útulným centrem, jsou osázeny nádhernými engadinskými domy, které se vyznačují masivními zdmi a malými hluboko vsazenými okny ve tvaru trychtýřů, kterými šlo do domu dostatečně světla, ale zároveň ve zdejších tuhých zimách unikalo jen minimum tepla.
Engadin
|
Okna ze sednice směřovala na ulici, ideálně pak přímo na náves. Koneckonců bez televize a internetu bylo nutné vědět, co je „ve světě“ nového.
Úžasné hry světla
Typické pro engadinské domy je především sgraffito. A ty jsou oproti graffiti skutečně ozdobnými elementy a dnes už lidovým uměním se staletou tradicí.
Nápadité vzory, obrazy ze všedního dne a originální výroky dělají nejen z každého domu unikát, ale propůjčují mu doslova duši. A nezřídka prozrazují ledacos i ze života svých majitelů.
Před engadinským domem by se zkrátka dalo sedět hodiny, efekt sgraffita totiž neleží jen ve volbě barev a motivů, ale během dne i v geniální souhře světla a stínů.
Světlo hraje svou roli v Engadinu především na podzim, a to proto, že oblast je regionem s nejmenším počtem mlžných dnů - doporučuji ji každému, kdo trpí podzimní depresí. A zatímco v nížině klesá nálada s krátícími se dny doprovázenými ještě častými mlhami k nule, v Engadinu můžete před zimou natankovat pořádnou dávku světla a dobré nálady.
Období koncem října do prvního sněhu je tu zkrátka bezkonkurenčně nejkrásnější dobou roku. Vždyť zatímco na jaře a v létě tu často prší a v zimě dominuje i přes odlehlou polohu klasický lyžařský cirkus, je podzim dobou teplých barev, klidu a zvláštní melancholie. Jako by extází barev příroda uspořádala poslední show těsně před tím, než se přes zimu uloží k zaslouženému odpočinku.
Vydejte se sem v době, kdy se celá krajina promění v zářivý oceán barev, kdy se zlaté siluety modřínů zrcadlí v desítkách průzračných jezer a konkurují tak teplým barvám podzimní tundry s hnědými odstíny mědi a sušených pomerančů. Při téhle explozí barev nemá podzimní blues nejmenší šanci!
Pět nejlepších engadinských treků
|

Švýcarský Engadin
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz