Albena, odkud jsem vyrážela, je jedno z nejmladších přímořských center Bulharska. Byla postavena na zelené louce a architekti se mohli rozmáchnout. Už z dálky jej poznáte podle charakteristických terasovitých budov hotelů.
Právě proto nic nemohlo tvořit větší kontrast, než výlet do městečka, které bylo založeno už v 5. století před naším letopočtem antickými Řeky a jmenuje se Balčik.
Jako v pohádce Tisíce a jedné noci
Cíl cesty lemovaly bílé útesy. Z bílých pískovců je postavena i většina domů v Balčiku. Řeči o romantickém letovisku budou znít jako klišé, ale nicméně v tomto případě nejsou vůbec nadnesené.
Romantiku Balčiku umocňuje hlavní památka města Palác královny Marie s přilehlými parky a botanickou zahradou. Trošku jsem se bála, kterak jej naleznu, neboť jsem nerozvážně vyrazila bez patřičné mapy. Ale mé obavy se ukázaly jako liché. Hlavní vchod je necelé dva kilometry od silnice Balčik – Albena.
Sotva jsem vstoupila do botanické zahrady s palácem, měla jsem pocit, jako bych se ocitla v pohádce Tisíce a jedné noci. Jak jsem zjistila posléze, nebyla jsem rozhodně jediná. Celý komplex okouzlil i řadu filmařů a jsou zde velmi často natáčeny filmy. Prostředí botanické zahrady hraje velkou roli například ve filmu Lotrando a Zubejda, Legenda o lásce nebo Morgiana.
Tiché hnízdo na břehu moře
I historie vzniku letního paláce je opravdu královská. Tento kout bulharské krajiny nazývaný Dobrudža patřil na počátku minulého století asi pětadvacet let Rumunsku. Mladá rumunská královna Marie navštívila Balčik a překrásná příroda ji natolik okouzlila, že se rozhodla nechat si tu vybudovat letní rezidenci. Nazvala ji Tiché hnízdo.
Dnes to místo už tak tiché není, protože je lákadlem pro spoustu turistů. Přesto když do něj vstoupíte, ocitnete se ve zvláštním světě a donutí vás to zpomalit krok. A pak už se jen touláte a čekáte, čím vás překvapí další zákoutí tohoto zeleného labyrintu.
A cože mi tak vzalo dech? Překvapí vás tu orientální palác s minaretem, královnin kamenný trůn, křesťanské náhrobní kameny, velký kamenný kříž z Besarábie, řada připomínek thrácké kultury, arabský altánek a kamenný most.
Královna Marie jednala, řekli bychom dnešní terminologií, velmi ekologicky. Při zakázce zdůraznila, že musí být zachovány všechny přírodní krásy i charakter krajiny. Budovy nejsou tou hlavní dominantou, jsou rozmístěny po celém parku a snad právě to tvoří největší kouzlo areálu.
Čáru přes její plány ji však překvapivě udělala samotná příroda, a to mnohem později, kdy už se o tom nemohla přesvědčit. Pobřežní vápencové vrstvy se přes zajištění začaly sesouvat a zahradu tak ochudily o část pozemku.
Ale abychom nepřičítali hlavní zásluhu na kouzlu komplexu jen přírodě, od tehdejších italských architektů a švýcarského zahradníka by se mohli učit i ti dnešní. Všechny budovy nutné k provozu jsou v byzantském stylu.
V terasovitých zahradách bych dokázala strávit celý den, ba si dokážu představit jejich mírně strašidelnou krásu stínů i po setmění. Brzy jsem vzdala organizovanou prohlídku a nechala jsem se vést kamennými žlaby zavlažovacích kanálků, které přechází do vodopádků, potůčků a jezírek.
Škoda, že nejsem zanícený botanik, ten by si tu přišel na své. Mě v úžas uvedla unikátní kaktusová zahrada. Jinak je tu prý ale svezeno 3000 druhů rostlin z celého světa.
Nohy už se začínaly hlásit, a tu se jak na zavolání vynořil ortodoxní kostelík. Vstoupila jsem a omámena vůní hořících svíček jsem usedla. Shodou okolností jsem byla právě jediným návštěvníkem. Zavřela jsem oči a užila jsem si tu meditační chvilku. Po jejich otevření jsem zamířila z pohádky do reality života na pobřežní promenádu. Po téhle mírné aklimatizaci už jsem mohla zamířit zpět do Albeny.
 Návštěva bulharského Balčiku. |
