Bakšiš neboli spropitné či úplatek vychází z islámské představy o tom, že bohatství je požehnáním od Alláha. Bohatý člověk by ale neměl zpychnout, ale naopak se o toto požehnání dělit s ostatními, kterým stejné štěstí nebylo dopřáno.
Původ slova musíme hledat v perském "bakshish", což znamená "dar". A Egypťané samozřejmě považují všechny zahraniční turisty za bohaté a vzhledem k jejich na západní poměry nízkým platům pro ně bakšiš představuje dobré finanční přilepšení. Bakšiš můžeme rozdělit do tří kategorií, a to na almužnu, spropitné a úplatek.
Kdekoliv na ulici se vám může stát, že k vám naběhne kupa dětí a bude na vás pokřikovat "bakšiš, bakšiš", to znamená, že budou požadovat almužnu. Peníze byste jim ale dávat neměli. Mohlo by se totiž stát, že se kolem vás vytvoří roj, a nastane tak velmi svízelná situace, kterou budete jen těžko řešit.
Druhou skupinou je tzv. "dýško". Je ale podstatně odlišné od spropitného západního typu. V muslimských zemích se dává za menší, někdy i zcela nechtěné služby. Tak například pokud půjdete do mešity a u vchodu vám někdo nabídne tašku, kam si můžete vložit boty, tak to je právě ta správná chvíle pro bakšiš.
Stejně tak, když vám někdo zapózuje na fotce nebo pomůže s kufrem, případně pokud vám někdo ukáže místo, odkud můžete fotografovat, i když vy už k tomu místu dávno míříte.
To jsou důvody, proč byste u sebe měli vždy mít několik mincí a drobných bankovek.
Naopak spropitné nedávejte lidem, kteří se považují za vám rovné, to znamená především profesionálním pracovníkům. Tak například v restauracích je zpravidla dvanácti procenty již spropitné do účtu započítáno. Rovněž do ceny za taxi je bakšiš automaticky započítán.
