Sedmý největší ostrov Skotska, který tvarem připomíná kulaťoučkou bramboru, nese přezdívku „Skotsko v kapesním vydání“. Arran totiž na relativně malém území nabízí všechno, co dělá Skotsko Skotskem: hory a údolí, moře a pláže, lesy a vřesoviště i nádherně otevřenou krajinu, kde v době masového turismu ještě najdete vzácnou samotu a klid. Na tomto ostrově začnete automaticky myslet v jiných dimenzích, hlava se vyčistí, problémy zmenší a negativní myšlenky odfoukne nikdy neutichající vítr.
Neexistující přístav
Po nádherném ostrově Isle of Skye, který jsme projeli během naší minulé cesty, je laťka očekávání ovšem nasazená hodně vysoko. Naštěstí je už při pohledu z lodi na dramatickou siluetu hor v popředí jasné, že Arran nás nezklame.
Většina návštěvníků na ostrov přijíždí velkým trajektem z osady Ardrossan, která leží necelou hodinku autem od Glasgow. My volíme druhou, kapánek dobrodružnější variantu a sice malý trajekt, který pluje podle neexistujícího jízdního řádu z neexistující osady Claonaig ležící uprostřed ničeho na poloostrově Kintyre. Vyplouvá se, když je plno a když to počasí dovolí.
S ohledem na to, že neexistující osada logicky znamená i neexistující hotel, doporučuji dorazit sem nejpozději do tří hodin odpoledne. Tedy pokud nemáte v plánu strávit noc v autě. Pak už nezbývá než uvolnit se, hodit za hlavu harmonogram dne a doufat, že všechno dobře dopadne.
Podle úspěchu plavby pak prohlídku Arranu začnete v cílové osadě Lochranza, buď procházkou ke zřícenině hradu, nebo sklenkou whisky na regeneraci nervů. Daleko naštěstí chodit nemusíte. Palírna Lochranza, kterou v roce 1997 slavnostně otevřela královna Alžběta II., leží jen kousek od přístavu.
Na cestě za jednou z nejlepších skotských single malt whisky, ve které se míchá chuť rašeliny, kakaa, skořice, vanilky a citrusového ovoce, stačí projít kolem bílých domků za bílými ploty. Na ostrově se naštěstí zabloudit nedá, koneckonců jedna ulice vede kolem ostrova, druhá napříč z východu na západ. Víc jich tu nenajdete.
Rozličný zelený ostrov
Žádný jiný skotský ostrov není přírodně a geologicky rozmanitý tak jako právě Arran. S mořem za zády vyjíždíme z Lochranzy a po chvilce stoupání se ocitáme na náhorní plošině obklopené vrcholky hor, přes které silný vítr popohání buclaté mraky. Krajina nám strašně připomíná Skotskou vysočinu a vlastně se ani moc nemýlíme. Pohoří táhnoucí se středem ostrova je totiž geologický zlom (Highland Boundary Fault), který Arran rozděluje na dvě půlky a je příčinou jeho rozmanitosti. Zatímco jih je s líbeznými kopečky, pastvinami, zátokami a písečnými plážemi součástí tzv. Lowland, tedy Skotské nížiny, severní hornatá polovina patří geologicky skutečně ke Skotské vysočině (Highlands).
Nejvyšším bodem Arranu je hora Goatfell. Má sice pouhých 874 metrů, ale protože se zvedá de facto od mořské hladiny, rozhodně není žádným trpaslíkem. Výstup se ovšem kvůli rychlým změnám počasí doporučuje jen za stálého počasí. Během naší návštěvy se markantní kužel Goatfellu bohužel halí celé tři dny do mraků, a tak z grandiózního výhledu nebude nic.
Nejživěji je v hlavním městě ostrova: Brodick, který je s 850 obyvateli vlastně spíš vesničkou. Pěkná promenáda kolem široké zátoky je okořeněná výhledem na pyramidu Goatfellu, hrstkou restaurací a obchodů. To je vlastně vše. Když kolem páté odpoledne odjede poslední trajekt zpátky na pevninu, je v hlavním městě slyšet už jen šplouchání mořských vln.
První osadníci sem připluli na vorech a jakýchsi proutěných koších už před sedmi tisíci lety. Dnes má Arran zhruba 4 700 obyvatel, z toho 957 žije v osadě Lamlash na jihozápadě ostrova. Zbytek ostrovanů bydlí v několika málo vesničkách roztroušených kolem okružní silnice, která je stejně různorodá jako sám ostrov. Někde je nová, jinde plná výmolů, pak nečekaně vlnitá jak horská dráha. A všude je extrémně uzoučká. Díky nádherným výhledům a ve spojení s provozem vlevo je ideální objet ostrov ve směru hodinových ručiček.
Něco jako Stonehenge
Většina plochy ostrova je sice liduprázdnou divočinou, ale lidské stopy tu potkáte na každém kroku. Nádhernou zajímavostí je určitě kamenný kruhový komplex Machrie Moor Stone Circle. Jde o jakýsi arranský Stonehenge, který najdete na západním pobřeží. Vedle magických čtyřmetrových monolitů postavených mezi roky 1800–1600 př. n. l. si přidáme naprosto nicotně.
Kdo, proč a jak tu tyto záhadné monumenty postavil? Šlo o astronomický kalendář, posvátné místo nebo o obojí? S určitostí se ví jen to, že velkoplošné kácení okolních lesů vzalo obyvatelům nejdřív přirozenou ochranu a následkem změn klimatu, ke kterým došlo v období cca 750 př. n. l., se původní úrodná planina proměnila v neúrodné rašeliniště.
Bohatství ostrůvku
Dnes je Arran doslova botanickou zahradou, kde kvete spousta nádherných rostlin, včetně teplomilných fuchsií, rododendronů a třímetrových keřů azalek. Díky Golfskému proudu a chráněné poloze mimo dosah otevřeného oceánu se tu daří dokonce i palmám.
Zdravé prostředí Arranu se zrcadlí i v chuti místních potravin: sýrů, marmelád, čatní, uzených ryb, arranského piva i vynikající zmrzlině, která chutná po poctivém mléce. Není divu, při pohledu na zdejší šťavnatou trávu, která je hustá jako ručně tkaný koberec. Ostatně místní trávu hojně využívají i milovníci golfu, kteří si na Arranu mohou vybrat z celkem sedmi golfových hřišť! Nejhezčí, navíc veřejnosti volně přístupný je golfový klub Shiskine nedaleko osady Blackwaterfoot, který je proslulý svou úžasnou polohou mezi kolmým útesem a „karibsky“ bílou pláží.
Vynadívat se na zdejší krajinu snad ani nejde. Každou chvíli je jiné světlo, jednou okolí připomíná podzimní imprese, v dalším okamžiku se ta samá krajina rozzáří v barvách, že je až k nepoznání.
Hezká okružní túra vede k jeskyním King´s Cave, které najdete nad pěknou oblázkovou pláží. V té největší měl podle legendy nocovat budoucí skotský král Robert the Bruce, když se po prohrané bitvě u Bannockburnu skrýval před Angličany. Kdo se tu před Angličany ukrýval zcela jistě, byli zdejší katolíci, kterým jeskyně sloužila jako tajný kostel. Pohled na velký bílý křesťanský kříž namalovaný na zadní stěnu nahání husí kůži. Stejně mysticky působí desítky skalních nápisů a maleb, na které si v temnotě svítíme mobilem.
Domy bez rozdílu
Okružní silnice nás vede dál na sever až ke Dvanácti apoštolům (Twelve Apostles) nedaleko osady Catacol. Jde o dvanáct bílých domků, těsně na sebe nalepených, které byly postaveny v době vyklízení vysočiny (Highland Clearances). Tenkrát byli skotští pachtýři vyhnáni z pozemků povětšinou anglickými velkostatkáři, kteří chtěli přejít na výnosnější chov ovcí. Kdo nechtěl umřít hlady, ten měl dvě možnosti: buď odejít na pevninu, nebo se přestěhovat na pobřeží a živit se rybolovem. Na první pohled jsou domy identické, ale každý má jiný tvar horního okénka. Z něho rodina navigovala „svého“ rybáře domů světelnými znameními.
Jakákoli navigace je zbytečná cestou zpátky na východ do Brodicku po silnici nazývané The Strings, jediné ulici vedoucí napříč ostrovem. Ta je nejen nejrychlejším spojením z jedné strany ostrova na druhý, ale i jedinečnou příležitostí uvidět další tvář skotské krajiny. Silnice totiž vede přes Glen, jak se ve Skotsku říká úzkým dlouhým údolím.
Zpátky na východě, motivováni nejen skvělým počasím, ale i touhou vidět všechnu tu nádheru znovu, objíždíme Arran kolem dokola spontánně ještě jednou. Chceme si ještě prohlédnout tento báječný ostrov, který by kromě čerstvého vzduchu, vynikající zmrzliny a prvotřídní whisky mohl vyvážet i božský klid.
Co byste neměli vynechat:Machrie Moor Stone Circle postavený v letech 1800–1600 př. n. l. King´s Cave – jeskyně, ve které podle legendy nocoval Robert the Bruce Goatfell – výstup na nejvyšší horu ostrova Palírna Arran whisky v Lochranza na severu ostrova, sesterská palírna se nachází v Lagg na jihu ostrova Twelve apostles – dvanáct téměř identických domků Osada Lamlash s výhledem na ostrůvek Holy Island Hlavní město ostrova Brodick a nedaleký zámek Brodick Castle |