"Maminka byla tichá, věřící žena, a i když pocházela z rodiny tvrdých sedláků z Vysočiny, ona sama byla spíš pevná než tvrdá, což se projevilo, když mě zavřeli," vzpomíná na svou nebožku maminku Václav Umlauf.
"Tehdy veškerému tlaku odolávala mnohem lépe než otec, který pocházel z Moravského Slovácka. Ten měl s mým uvězněním velký problém," přidává Václav vzpomínku na otce, který už také nežije.
Na počátku byla facka
Svou první politickou zkušenost určitého druhu získal Václav Umlauf doslova z rukou svého otce. "Na prvního máje jsme museli mít patřičně vyzdobená okna, protože náš dům stál právě u seřadiště prvomájového průvodu - a můj otec byl učitel, tedy po stránce angažovanosti sledovaná osoba," vzpomíná Václav.
disidenti jižní moravyKe dvacátému výročí listopadu 1989 připravila brněnská redakce MF DNES unikátní seriál o disidentech jižní Moravy.
|
Čtěte seriál od bývalé brněnské disidentky a nyní redaktorky MF DNES Jany Soukupové."Jednou jsem se ho zeptal, proč vlastně lepí na okna rudé hvězdy, když každý večer poslouchá Svobodnou Evropu i Hlas Ameriky a nadává na komunisty. A schytal jsem poměrně velkou facku, takže jsem si zapamatoval, že to s tou politikou bude asi složitější," líčí počátky svého politického uvědomění Václav, který byl svědkem dvojího života dospělých jako skoro každý za normalizace.
Otcovi přátelé byli většinou učitelé a žili ve stejném etickém rozdvojení, ti, kteří byli věřící, to tajili a jezdili do kostela do vzdálenějších vesniček, stejně jako Václavův otec.
"Já jsem však už tehdy naopak věděl, že víra je cosi velmi cenného, co si zaslouží, aby pro ni člověk něco dělal i obětoval," popisuje prvopočátky své cesty Václav Umlauf.
Po maturitě začal fárat
Hned po maturitě na zlínském gymnáziu uvažoval mladý absolvent, že půjde do katolického semináře, ale protože seminaristé mívali hodně tvrdou vojnu, řekl si, že si ji předtím raději odbude.
Jenomže vojáci mu dali roční odklad, a protože už nechtěl zůstat doma, odešel do dolu Vítězný Únor v Záluží u Litvínova a začal fárat jako horník.
Tehdy se k němu začaly dostávat materiály Charty 77 prostřednictvím rodiny Šimsů, Dany Němcové a lékařky, která je šířila v lázních, kde pracovala. A Václav je distribuoval mezi horníky. "Tahle síť lidí typu paní doktorky, která nebyla žádnou čelnou disidentkou, byla velice důležitá," tvrdí Václav Umlauf.
"Bez nich by to v disentu vůbec nebylo možné - a přitom jsou tihle lidé dodnes bezejmenní a na jejich zásluhy se zapomíná," poukazuje na dějinnou nespravedlnost bývalý horník.
"Mě si na dole okamžitě zavolali na závodní výbor KSČ. Ale bylo mi teprve devatenáct, ti lidé věděli, že fárám, abych si vysloužil vstup na vysokou školu, takže byli rozhodnutí, že mne budou ještě jenom varovat," vybavuje si Václav.
"Jenže pak tam přišel jejich šéf, nějaký komunistický poslanec, a ten rozhodl, že to nemají brát na lehkou váhu, a nařídil jim předat můj podvratný případ šíření Charty Státní bezpečnosti."
Z dolu rovnou na výslech
Přímo uprostřed jedné ze směn mu tedy poručili, aby vyfáral, stihl se jenom naposledy na svobodě osprchovat, a už ho StB vezla volhou do Mostu k výslechu. Odtud pokračoval rovnou do vazební věznice.
"Z okna své cely v Litoměřicích jsem se díval přímo na budovu semináře, kam jsem toužil jít studovat," popisuje jeden ze svých životních paradoxů Václav, který v následném soudním procesu dostal v roce 1980 natvrdo dvacetiměsíční trest, neboť u něho našli ještě dopisy, kterým pro zahraniční média popisoval společenskou a politickou situaci v Československu.
Takže paragraf pobuřování mu rozšířili o poškozování zájmů republiky v cizině, za což mu prokurátor navrhoval nepodmíněný trest na tři roky.
"Můj případ ovšem popsal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných i mezinárodní Amnesty International, takže možná i proto mi Krajský soud v Ústí nad Labem zmírnil trest na dvacet měsíců nepodmíněně," je přesvědčen Václav Umlauf, který pak seděl ve věznici na Borech, kde se potkal s vlnou většinou o dost starších disidentů zatčených po Chartě v roce 1977, například s malířem a sochařem Otmarem Olivou.
Seděl s Havlem i Dienstbierem
Seděl také s Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem. "S tím jsem dělal na stejném vězeňském oddělení, kde jsem se naučil vázat knihy, což se mi hned po návratu z kriminálu hodilo. Začal jsem totiž pracovat na výrobě samizdatů," usmívá se Václav Umlauf, který po odsezeném trestu přesídlil do Brna.
Co se občanského zaměstnání týče, pracoval jako svářeč a později topil v brněnské kotelně ve Slatině, kde se sešel s dalšími brněnskými disidenty Dušanem Skálou a Petrem Cibulkou. "Když zavřeli Petra a při prohlídce mu otevřeli pracovní skříňku, našli ji úplně nacpanou samizdaty. Já jsem všechno pečlivě schovával, zahrabával jsem věci třeba ve sklepě do uhlí a Cibulka měl všechno jen tak volně a vůbec nic se nesnažil utajit," vrtí hlavou Václav.
V roce 1985 došlo k velkému oživení zejména moravského katolického samizdatu a Václav Umlauf se podílel na založení neoficiálního křesťanského časopisu Velehrad. První redakční schůzka proběhla v jeho luhačovické chatě.
"Rozhodli jsme, že Morava už má dostatečný potenciál, aby byla nezávislá na Praze a dělala vlastní samizdatové periodikum," podotýká Václav Umlauf a hovoří o "osobním samizdatovém trojúhelníku", v němž se pak až do převratu pohyboval.
"Kromě katolického samizdatu jsem s brněnským disidentem Jiřím Müllerem vázal knihy pro edici Prameny, kterou v Brně vedl Milan Jelínek, a dále jsem vyráběl Informace o církvích," přibližuje svou činnost Václav, který začal v roce 1987 u profesora Ladislava Hejdánka studovat v tajném filozofickém semináři.
Docházel i k Pavlu Baršovi, kde se četly různé neoficiální texty. "Otec Pavla Barši byl velký komunista, takže to bylo u jeho syna dobře kryté," usmívá se Václav.
"V disentu jsem potkal řadu lidí, kterých si dodnes velmi vážím a tento můj přátelský okruh angažovaných křesťanů i evangelíků s komunisty, co měli za sebou normalizační kriminál, byla opravdu zvláštní směska, kterou bych mimo disent těžko našel pohromadě," dodává Václav Umlauf.
Václav Umlauf zabránil vítězství "davokracie"
"Když se v Brně rozhořel nechvalně známý spor Šabata versus Cibulka, přišel za mnou Jirka Müller, abych se nevyhýbal zodpovědnosti a vložil se do děje," vybavuje si. "Snad jsem přispěl k tomu, že se Cibulkův anarchistický spolek nakonec podařilo dostat mimo hlavní proud OF. Později mne díky mým známým z okruhů bývalých samizdatů, kteří vedli OF v regionech, zvolili krajským volebním zmocněncem za jihomoravskou OF," rozkrývá tehdejší události Václav, který odpovídal za složení jihomoravské kandidátky OF. "Pak jsem odešel do teologického semináře v Olomouci," dodává Václav, který vstoupil i do jezuitského řádu a odešel na čtyři roky studovat do Francie. Doktorát z filozofie získal v Německu, kde potom tři roky učil. Dnes přednáší na univerzitách v Liberci i Praze, napsal řadu teologickofilozofických knih a na internetu založil a vede živou diskusní stránku www.umlaufoviny.com. |
Václav Umlauf sehrál po listopadu 1989 význačnou roli v životě jihomoravského Občanského fóra. "Díky Petru Cibulkovi hrozilo, že zvítězí davokracie nad demokracií," tvrdí.
