1. Pseudonym určilo zapíchnutí tužky do slovníku
„Hrát na saxofon a jmenovat se Frkal, to prostě nešlo. Řada známých mi radila, že chci-li se někde uchytit, bylo by nejlepší, kdybych se ,schoval‘ za nějaký pseudonym. Považoval jsem to za rozumné,“ vzpomínal kapelník na začátek své kariéry ve 40. letech minulého století.
Ke svému uměleckého jménu ovšem slovenský rodák, jenž se s matkou a bratrem přestěhoval ve 30. letech do Brna, došel netradiční cestou.
Vzal si Ottův slovník naučný, zavřel oči a zapíchl tužku do jednoho místa. Údajně mu tehdy bloudilo hlavou: „Nebude-li to sprosté slovo, budeš se tak jmenovat! Tužka se zabodla do jednoho z halogenů. Kdyby skončila kousíček vedle, mohl jsem se jmenovat Jod.“
Zrodila se tak nová identita Gustava Broma. Jméno se posléze stalo proslulou a žádanou značkou, v západním světě navíc s tímto tvarem neměli problémy při výslovnosti.
2. Schopný manažer i fanoušek Zbrojovky
Začátky Orchestru Gustava Broma se datují k 15. červnu 1940, kdy poprvé veřejně vystupoval v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. Od té doby vedl Gustav Brom hudební uskupení nepřetržitě až téměř do své smrti 25. září 1995 a stal se tak nejdéle působícím dirigentem u jednoho souboru v Evropě.
Nejen jako na kapelníka swingového big bandu, ale také brněnského patriota, fanouška fotbalové Zbrojovky, klarinetistu, saxofonistu, skladatele a především velkého profesionála a člověka se skvělými manažerskými schopnostmi vzpomíná na Broma současný šéfdirigent orchestru Vladimír Valovič.
„Pětapadesát let vedl kapelu, která byla privátní, a jako jediný kapelník ji v době socialismu byl schopný prodat do zahraničí. Měl úžasné manažerské schopnosti a dokázal přilákat velké hvězdy, které s orchestrem spolupracovaly,“ vyzdvihuje.
Že se Brom uměl o kapelu postarat, dokládá i to, že mimobrněnským členům zajistil ubytování. „Hráči byli jako jeho děti a kapela ho milovala. Uživit takovou kapelu v socialismu přitom bylo těžké,“ podotýká Valovič.
Kolegové na Bromovi oceňovali pracovitost, ale také noblesní chování a charisma. „Byl vpravdě velmi lidový a dokázal proklábosit na vrátnici s uklízečkami desítky minut. Nesnášel, když někdo machruje, a pro ty své kluky by udělal všechno,“ vzpomínal před lety bývalý producent kapely Max Wittmann.
3. Po boku hvězd v nejlepší světové desítce
Postupně se orchestr vypracoval do světové špičky, americký časopis DownBeat jej svého času zařadil mezi deset nejlepších big bandů světa. Nejúspěšnější období orchestru představují 60. léta s bohatou účastí na hudebních festivalech u nás i v zahraničí. Vedle Manchesteru, Norimberku nebo Varšavy později v zájezdech figurovala také Indie nebo Kuba, což byl pro svět za ostnatým pohraničním drátem skoro zázrak.
S kapelou hostovaly největší hvězdy jazzu i popu – James Morrison, Jiggs Whigham, Dizzy Gillespie, Tom Jones, Liza Minnelli či Ray Charles. Z domácích interpretů pak sourozenci Petr a Hana Ulrychovi, Karel Gott nebo Helena Vondráčková.
Brom ovšem stál i u zrodu kariéry některých zpěváků, v roce 1963 například objevil Hanu Zagorovou v soutěži Hledáme nové talenty.
4. Největší šlágr? To byl husarský kousek
Ty největší hudební hity mnohdy vznikají v cukuletu a z jednoduchého nápadu. Stejně tomu bylo i u největšího šlágru Orchestru Gustava Broma, písně Pocta astronautovi, známé spíše podle refrénu Dobrý den, majore Gagarine. Ještě téhož dne, kdy Jurij Alexejevič Gagarin vzlétl jako první člověk do vesmíru (12. dubna 1961), novou píseň odvysílal rozhlas. Orchestr totiž zrovna natáčel v jeho ostravském studiu, když vznikl nápad cestu člověka do vesmíru zhudebnit.
Píseň nazpíval přímo Brom a i k tomu se váže historka. Režisér ho totiž při nahrávání upozornil, že zpívá Gargarine, což zní jako margaríne, a že se kosmonaut jmenuje Gagarin.
„Tato skladba nemá žádnou myšlenku. Doufal jsem, že tato fanfára po právu zapadne,“ přiznal později Jaromír Hnilička, autor hudby, trumpetista a nejdéle sloužící člen orchestru, který před čtyřmi lety zemřel. Místo toho právě i píseň o prvním kosmonautovi ve vesmíru na text Pavla Pácla otevřela souboru cestu na obrovské turné po Sovětském svazu a posléze na zájezdy po celé Evropě i za oceán.
Pod vedením Gustava Broma se soubor podílel na nahrání celkem 576 hudebních nosičů domácích i zahraničních vydavatelů.
5. Kapelníci měli na orchestr zálusk
Svůj orchestr se světovým renomé předal Brom Vladimíru Valoviči v roce 1995. Značka Brom byla velmi lukrativní a podle Valoviče mělo mnoho kapelníků zálusk orchestr převzít.
„Pokud by to neudělal osobně, strhla by se mela. Gustav toto naštěstí předvídal, a proto jsme spolu odehráli dva koncerty – na prvním v hotelu International mě představil jako svého nástupce, na druhém mi předal žezlo, aby mě nikdo nemohl podezírat, že jsem mu orchestr ukradl,“ vysvětluje slovenský dirigent Valovič.
A přidává vzpomínku, jak Broma jednou pozval na koncert do Piešťan, aby vůbec poprvé ve svém životě dirigoval jinou kapelu než svoji. „Po koncertě za mnou přišel do šatny a řekl: Kluku, sleduju tě už nějaký čas. Už mi docházejí síly a potřebuju někoho, kdo by po mně převzal štafetu v orchestru. Vybral jsem si tebe,“ popisuje Valovič.
6. K 80. výročí orchestru vydají desku a zahrají v Brně
Kromě půlkulatého výročí úmrtí svého zakladatele si orchestr, který je od roku 2013 rezidenčním tělesem Českého rozhlasu, letos připomíná i jedno veselejší. Slaví 80 let své existence.
„Na podzim vydáme dvojcédéčko best of jazz. Jedno připomene Gustovu éru, druhé se věnuje 25 letům, co orchestr řídím já,“ předesílá Valovič. V Brně by měl orchestr vystoupit 21. října v rámci programu JazzFestu spolu s Danem Bártou.
