"Centra v kraji zajišťují specializovanou péči na nejvyšší úrovni včetně léčby všech komplikací," říká vedoucí lékař centra v Pekařské ulici Jindřich Olšovský.
Kolik je v kraji zhruba diabetiků?
V populaci je to zhruba každý patnáctý člověk, riziko stoupá s věkem. Už po čtyřicítce platí zdravotní pojišťovna každé dva roky preventivní měření hladiny krevního cukru, což zabezpečují praktičtí lékaři. Pokud je zvýšená, provedou pro kontrolu ještě zátěžový test. Po šedesátce se nemoc objevuje ještě častěji.
Jak pokročila léčba?
Pořád se vylepšuje, od října je na trhu zase jedna nová léková skupina. Nicméně vůbec nejdůležitější je zasáhnout hned v počátcích nemoci, aby se dosáhlo dobré kompenzace. Včasná léčba znamená snížení rizika všech komplikací. Jak těch, které se vyskytují jen u cukrovky, jako je postižení očí, ledvin nebo nervů, tak arteriosklerotických, jako jsou kardiovaskulární choroby.
Jak pacient pozná, že se o něj "pokouší" diabetes mellitus?
Nemoc je zákeřná v tom, že do určité doby bývá zcela bez příznaků. Pak se mohou objevit různé záněty, kožní komplikace, lidé začnou častěji a ve velkém množství močit. Pak mají žízeň, hubnou. Cukrovka bývá zatím odhalena spíš náhodně, například při nějakém předoperačním vyšetření. V aktivní prevenci máme rezervy.
Můžete alespoň stručně charakterizovat první a druhý typ cukrovky?
Onemocnění souvisí s nedostatkem inzulinu, který může být absolutní - jedná se o první typ. Tato cukrovka se může objevit už v dětství na základě genetické predispozice. Nejčastěji mezi 12. až 15. rokem, ale někdy také mnohem dřív nebo naopak později. První typ nemoci je od začátku vázán na inzulinovou terapii a vyžaduje zásadní spolupráci pacienta, jak pokud jde o dietu, tak o pohyb. Druhý typ, u kterého jde o relativní nedostatek inzulinu, je mnohem častější - týká se asi 90 procent pacientů.
Cukrovku druhého typu si lidé mohou přivodit, když se málo hýbou a hodně jí?
To by bylo zjednodušené, ale je pravda, že se u těchto pacientů až v 80 procentech potýkáme s nadváhou či obezitou a také špatnými stravovacími návyky. Dieta a změna životního stylu je pak součástí léčby, k tomu přistupují medikamenty a inzulin. Dnes už je překonaný názor, že se inzulin dává až jako poslední volba.
Je pravda, že úspěch léčby bývá víc než u jiné nemoci v rukou samotného pacienta?
Určitě. Když pacient dobře spolupracuje, daří se oddálit nebo eliminovat komplikace, které jsou nejčastějším důvodem hospitalizace. Nyní už naštěstí hospitalizovaných pacientů ubývá, protože nemocní mají doma glukometry a sami si mohou kontrolovat hladinu cukru v krvi.
