Postupně otevírali další a další pobočky. Dnes už mají čtyři v Brně a jednu v Olomouci, od září pak chystají vlastní rybí bistro na brněnské Palackého třídě. Jedním z mozků úspěšného rodinného podniku je student Martin Baráček.
Jak se stane, že student ekonomie, který na gymnáziu vyhraje Českou hlavičku za návod k platebním kartám, skončí jako spolumajitel firmy dovážející ryby?
Tak, že se narodí svým rodičům. Jsme totiž rodinná firma - otec, matka, já a moje sestra. Rodiče po revoluci hodně cestovali k moři a vyhledávali zapadlé hospůdky, kam chodili místní. A vždycky jim bylo líto, že si na mořské rybě nemůžou pochutnat i v Brně. Rozhodli se je tedy dovážet. Nejdříve oslovili s nabídkou restaurace, to byl rok 2009. Vrhli se do toho čistě z nadšení, žádná čísla moc nenapovídala, že by to tady v Brně mělo nějaký ekonomický smysl. Ale následná poptávka restaurací byla příjemné překvapení.
Martin Baráček a Ocean48Martin Baráček je spolumajitel brněnské rodinné firmy Ocean48, která se specializuje na dovoz a prodej ryb. Je mu 23 let, studuje VŠE v Praze. Ocean48 začal jako firma dodávající ryby brněnským restauracím, záhy otevřel i první maloobchodní prodejnu v Minské ulici (2011). Rok poté přibyl obchod v Merhautově, v roce 2013 pak na Palackého třídě, v OC Letmo a také v olomoucké nákupní Galerii Šantovka. Stále dodává ryby i restauracím. |
Komu jste od začátku dodávali?
Úplně na začátku byl dnes už neexistující restaurant U Kastelána, taky Koishi. Hlavně Michal Göth, tehdejší šéfkuchař Kastelána, nám hodně pomohl. Tím, že jako jeden z mála tehdy dbal na kvalitní ryby v menu.
Jak to v začátcích fungovalo?
Dováželi jsme to, co chtěly restaurace. Zbylé zboží jsme rozprodávali našim známým, jejich známým, síť zájemců rychle rostla.
To se na začátku muselo poměrně nevyplácet, nebo ne?
Ze začátku ano, ale nevzdali jsme to. Vozili jsme těch ryb vždy o trochu víc, nebylo možné dovézt jen dva lososy, balí se v krabicích třeba po šesti kusech, takže ten zbytek nás logicky dotlačil k tomu otevřít klasickou kamennou prodejnu pro běžné zákazníky. A tak se velice záhy firma rozrostla i tímto směrem. Nevěřili jsme ovšem, že by zájem nakupujících mohl převýšit zájem restaurací. Ale stalo se.
První prodejna otevřela na Minské ulici v roce 2011. A hned tedy byla plná lidí, co chtěli domů čerstvou mořskou rybu?
Ano, okamžitý zájem nás mile překvapil. A stále překvapuje. V začátcích jsme prodali řádově desítky kil týdně. Dneska prodáme řádově tuny ryb.
V názvu Ocean48 máte ještě takový vzkaz zákazníkům...
Ano, vlastně to ne každému dochází. Číslo 48 znamená, že se nám daří u řady ryb mít je na pultě již do 48 hodin od výlovu z moře. Nyní dokonce toto číslo například u pražem a vlků ještě snižujeme, takže bychom se mohli jmenovat Ocean24.
V Brně máte aktuálně čtyři pobočky, další v Olomouci. Chápu expanzi do dalšího města, ale proč tolik poboček v Brně?
Na Minskou to mají lidé z Lesné, Černých Polí a podobně už docela daleko, zvlášť ti, co jezdí hromadnou dopravou. A u ryb docela hraje roli přeprava, je to čerstvá potravina. Žádná ze stávajících prodejen neměla pokles tržeb, když se otevřela další pobočka. Nekradou si mezi sebou zákazníky, spíš nám rozšiřují pole působnosti.
Jaká je v Brně nejúspěšnější prodejna?
Stále se na prvním místě v počtu zákazníků i v prodaném objemu drží naše první, na Minské ulici. Grilování, které tu pravidelně v pátek pořádáme, táhne zákazníky. Naobědvají nebo navečeří se u nás a pak si koupí rybu i domů.
Kam se chcete rozšířit teď?
Do dalších měst, ale konkrétní nebudu.
Kdo je pro vás konkurent? Je to Makro?
Obecně supermarkety a hypermarkety, teď už se prodávají mořské ryby snad všude. I proto se snažíme na to jít jinak než oni a být zákazníkům co nejblíž. Naši prodavači jsou kvalifikovanější, víc prodeji i přípravě ryb rozumí a zákazníkovi poradí. U každé ryby vám řekneme, jak ji připravit, zda je lovená, nebo chovaná, jak žila.
Co je pro vás důležitější? Dodávání restauracím, nebo maloobchod?
Je to proměnlivé, důležité je obojí. Nyní maloobchod převažuje nad dodávkami restauracím.
Jaké jsou výhody a nevýhody rodinného byznysu? Hodně lidí před ním varuje.
Je možnost pracovat i po konci „pracovní doby“, což do jisté míry výhoda vážně je. Konkrétně když třeba zkoušíme nové zboží, tak si prostě uděláme večeři a ochutnáváme. To je příjemná pracovní porada. Problém nastává, když se i v noci řeší nepříjemné otázky potíží ve firmě. Motivace byla a je, že nikdy nebudeme podnikat tak, abychom jednorázově vydělali, ale aby tradice trvala a abychom na naši značku mohli být hrdí. Rozdělili jsme si funkce, já a sestra se staráme hlavně o marketing, matka je přes administrativu a otec zaštiťuje sortiment, dodavatele.
Nejoblíbenější je v Oceanu48 losos, pevné místo v nabídce však má i mořský vlk a krevety.
A tu gastronomickou větev, tedy pravidelné páteční grilování ryb přímo u prodejny na Minské, kde si je lidé rovnou mohou i sníst, či Slavnost moře, tedy festival, který jste tamtéž pořádali na jaře, má na starost kdo?
Na tom se podílíme všichni, to je společná odměna. Grilování je taková rodinná pohoda se zákazníky na závěr týdne, občas to tam protáhneme i trochu déle, popijeme a poklábosíme s hosty.
Vaše páteční grilovačka na Minské už je docela pojem a hodně lidí by si ji přálo i častěji. Nechystáte se ji rozšířit?
Je to tak, poptávka nás k tomu přiměla. Na Palackého třídě otevíráme v září vlastní podnik, denní bistro. Nabídku postavíme na bestsellerech z grilování. Kapacita bude tak třicet míst k sezení a zavedeme i možnost odběru jídel s sebou. Bude to čerstvé, rychlé. Ceny zůstanou přibližně stejné jako na grilovacích pátcích, navíc nabídneme i možnost večerního posezení u vína a ryby z grilu.
Jaký je v tuzemsku trh s rybami?
Už to není tak, že byste tu sehnala jen mražené filety tresky. Vzhledem k tomu, že jsme vnitrozemní stát, logicky je tu sladkovodní rybí trh na vyšší úrovni. Ale v začátcích jsme bohužel neměli dobré zkušenosti s některými českými dodavateli. Třeba nám prodali candáta za cenu chlazeného, ale on byl mražený. To samozřejmě nejde. Ale lepší se to.
Odkud tedy berete ryby nejvíc?
Z největší dálky dopravujeme například krevety, mušle sv. Jakuba a kalamáry - ty jsou ze Střední a Jižní Ameriky. Tuňáka a mečouna vozíme z Indonésie. Řada ryb je ale z bližší oblasti Středomoří a Severního ledového oceánu.
Jaké máte požadavky na kvalitu? Hlídáte obsah rtuti a podobně?
Všichni dodavatelé jsou kontrolováni, nepracujeme s nikým nevyzkoušeným, obecně je v Evropě tato oblast pod velkým drobnohledem.
Co je u dovozu ryb nejtěžší?
Je velký adrenalin odhadovat trh, objednávat v čase a stanovovat ceny tak, aby nedocházelo ke ztrátám. Další problém je sezona. Člověk si zvykne na nějakou kvalitu za nějakou cenu, ale velkou část ryb nelze dodávat celoročně za stabilní ceny. Třeba proč je drahý losos na Vánoce: kdyby zákazníci kupovali více jiných ryb, nebyla by poptávka po lososovi tak velká a cena by tak nešplhala. Nikdy nebudeme nabízet po dobu celého roku vše za stejnou cenu, ale vždy vysvětlíme, proč je situace taková.
Odborníci na výživu stále připomínají, že jíme málo ryb. Zlepšilo se to za tu dobu, co to sledujete?
Určitě je to lepší, hodně tomu pomohla třeba obliba sushi, lidé si ho rádi dělají doma. A pomáhá třeba i ta naše páteční grilovačka. Lidé na ní ochutnají i ryby, které neznají, a pak si je spíše koupí. Ostatně i na webu máme přes 350 receptů, prakticky ke každé rybě, co nabízíme. Nejoblíbenější ryby jsou stále lososi, pstruzi, pak pražma.
Co by vás třeba v začátcích ani nenapadlo dovážet, protože by si to opravdu nikdo nekoupil, a teď už to jde?
Mušle svatého Jakuba. Začala být populární jen díky restauracím, je to velice drahá surovina a lidé si ji museli nejdřív ochutnat. V tom nám restaurace, kam dodáváme, pomáhají, dělají osvětu. Také nás nenapadlo, že prodáme tolik loveného lososa, i když jeho cena je tak vysoká.
A co si kupujete vy, co doporučujete a máte pocit, že je stále nedoceněné?
Krevety. Myslím, že nejsou tak doceněné, jak by mohly být vzhledem k tomu, jak jsou chutné i výživově kvalitní. Hlavně ty lovené. Populární jsou slávky, nejsou drahé, ale jsou takzvaně na parádu, lidé si je berou často na zkoušku k rybám jako efektní předkrm.
Jak vnímáte u svého obchodování etiku, tedy výlov ohrožených ryb, třeba tuňáka?
O tom se samozřejmě poslední roky hodně mluví, zákazníci to řeší. My bereme třeba konkrétně tuňáka z udržitelného rybolovu, je to pro nás klíčová věc při výběru dodavatele. Jinak by to i nám poškodilo jméno.
A vnímají zákazníci rozdíl mezi chovem a lovem?
Před lety proběhlo médii, že všechny ryby z chovu jsou špatné, protože se krmí granulemi. To není úplně pravda. Samozřejmě, počáteční předpoklad lovené ryby zní lépe: je z volného moře, které si představíme jako krásnou oázu. Ale taky je hůře dosledovatelné, čím ta ryba za svůj život prošla, co snědla. Pozitivum chovaných ryb, v našem případě například severských lososů, je právě v tom, že každý kus je kontrolován, producent je pod přísnou kontrolou Evropské unie. Některé názory jsou opravdu velmi zkreslené, například o vysoké koncentraci ryb v chovných klecích. Realita je 3-4 procenta ryb ve vodě. Další naší novinkou je prodej některých ryb z bio chovu v nádherné přírodní rezervaci v Chorvatsku, což věříme, že bude zákazníky velmi kladně hodnoceno.