Vůdce sekty Jiří Adam, který vycházel z učení Hnutí Grálu, se včelaři dokonce svěřoval s tím, jak získal veškerý majetek zotročených žen. „Popisoval, jak majetek přepsal na sebe. Dokonce si nechal vydat plnou moc, díky které mohl pobírat i jejich důchody nebo sociální dávky. A přiděloval jim jen jídlo. Žádné peníze nedostávaly,“ vzpomíná Sekereš.
Toho loni v souvislosti s případem navštívili i kriminalisté. „Jedna z žen tehdy zemřela a druhá byla v kritickém stavu. Ty ženy pracovaly od rána do tmy. A dostávaly k jídlu jen suchý chleba namočený ve vodě. Nebo suché rohlíky, které Adam posbíral v obchodech jako vyřazené. Viděl jsem je mnohokrát na zahradě, jak čistí záhony od plevelu. Podkopaly zbytečnou trávu, oprášily kořínky a jedly je. Jednou jim u mě koupil asi pět kilo medu. Uvařil jim na večer deset litrů kaše a za odměnu dostala každá po lžičce medu,“ vylíčil mikulovské otrokaření Sekereš.
V domě nebyla elektřina, telefon ani topení. Hygienické podmínky byly otřesné. Část žen žila v domě, část na dvoře ve stanech. Přes zimu bydlela podle souseda v domě vždycky jen jakási hlídka, která si nesměla topit a zimu přežívala zabalená do několika kabátů. „Ženy musely vykonávat potřebu do plechových konví. Konve s exkrementy vozily do zahrady, kde obsah vylévaly do studny. V ní měly zavedený elektromotor a hřídel s vrtulí. Všechen obsah pak promíchávaly. A pak se s tím zalévala zahrada,“ přiblížil včelař.
My nemáme Boha, Bůh jsem já, řekl sousedovi
Adam byl podle něj nemluvný. „Velmi výjimečně prohodil pár slov. Ale dostal jsem se s ním i do konfliktu. Byla neděle odpoledne a děvčata opět pracovala. Zeptal jsem se jich, proč aspoň na chvilku nejdou na procházku. On to slyšel a začal na mě řvát, proč se starám o jeho lidi,“ vylíčil soused.
Svérázné byly i vztahy uvnitř sekty. „Jednou, když si přišel pro med, říkal: Vy jste včelař, máte tu královnu matku. A u nás to tak je taky. My nemáme Boha. Bůh jsem já. A královna je moje manželka. Ta přikazovala, co mají dělat, ale sama také pracovala. On byl hlavní šéf. Vše jen řídil. Svou manželku sice uznával, ale jak sám říkal, žili podle pravidel, že všichni jsou všech. Takže ve stanech bylo kolikrát rušno,“ doplnil Sekereš.
Jiřímu Adamovi patří i dům s modlitebnou v Zapletalově ulici v brněnských Ivanovicích. Několik let jej stavěly zotročené důchodkyně. Sousedé se od začátku divili. Všimli si, že na stavbě pracují staré ženy, ale nikoho nenapadlo, že je někdo nutí. „Myslela jsem si, že jsou tu dobrovolně. Zkrátka blázni zapálení do práce,“ říká jedna ze sousedek, která si nepřála zveřejnit své jméno.
Ivanovičtí sousedé měli Adama za milého chlapíka
Ani tady Adam s okolím zbytečně nemluvil, omezil se na pozdrav, navenek se choval uzavřeně. Ale nebyl zlý ani agresivní. Někteří lidé si s ním povídali často a rádi. Sousedé popisují, že když Jiří Adam barák stavěl, používal většinou starý materiál, který už sousedé nechtěli. Jakmile dostavěli na svém, přispěli mu tím, co zbylo. Bral cokoliv. Cihly, koberce, desky.
Celou ulici Adamova jiná tvář zaskočila. Karel Klimeš se s brněnským bylinkářem dokonce mnohokrát bavil. „Všichni jsme s ním vycházeli perfektně, nikdy mě nenapadlo, že by mohl něco takového udělat. Byl to takový filozof, mnohokrát jsem s ním rozprávěl o nejrůznějších věcech. Navíc prý byl dobrý léčitel. Měl také přísné zásady, přísné stravování,“ přibližuje osobu Adama Klimeš.
Měl dokonce pocit, že si může k dobrému sousedovi gratulovat. „Den před Štědrým dnem tu přijelo podezřelé auto, celé to tu monitorovalo. Lidé v něm mluvili rusky, nabídli Adamovi za barák asi 20 milionů, ale on to odmítl. Nechtěl jim dům prodat za žádnou cenu. Od té doby jsme byli rádi, že tu bydlí on a ne nějaká mafie,“ svěřuje se soused. Adama zná asi dvacet let. Za celou dobu si nevšiml jediné špatné věci.
Další Adamova nemovitost je v brněnských Řečkovicích v ulici Terezy Novákové. „Občas jsem si všiml, jak tu i v největších vedrech pracují na zahradě ženy v montérkách. Byly navíc zahalené až po paty,“ řekl tamní tyranův soused, který si nepřál zveřejnit své jméno. „Když jsem ty ženy viděl u bazénu vyrábět dlaždice, ještě mi to přišlo vtipné. Adam u toho pokaždé stál vykloněný z okna a sekýroval je,“ popsal muž.
Kriminalisté podobnou kauzu nepamatují
Něco podobného nepamatují ani ostřílení kriminalisté. „Je to nejrozsáhlejší kauza s největším počtem týraných, s jakou jsme se kdy setkali,“ hodnotí zvrácený případ Jiřího Adama, který dlouhé roky týral pětici žen, vedoucí brněnské skupiny Domácí násilí Alena Sedláčková.
Adam pětici týral hlady. Podle znalce u žen docházelo k odbourávání svalové tkáně, které mohlo vést k závažným poruchám zdraví. „Přirovnal bych to ke stavu vězňů za druhé světové války,“ popsal kriminalista Oldřich Kříž.
Nad případem kroutí hlavou i justice. Soudce městského soudu, který spis dostal v lednu na stůl, se po prostudování dokonce obrátil na Vrchní soud v Olomouci. Adamova provinění se mu zdála závažnější, než tvrdila obžaloba. A vrchní soud to potvrdil.
„Poškozené byly vydány v nebezpečí života, způsobil jim zvlášť závažnou újmu,“ uvedl mluvčí soudu Petr Angyalossy. Případ proto bude řešit Krajský soud v Brně. Adamovi hrozí za týrání tří osob žijících ve společné domácnosti a obchod s lidmi až 12 let. Zatím ale důchodce běhá na svobodě, soud na něj vazbu neuvalil.
