Protiútok
Konkurence, která se od po prezentaci Tuckeru oprávněné zalekla, zavětřila šanci. Velké koncerny, jako byly GM, Ford nebo Chrysler, se obávaly, že by musely utratit stovky milionů dolarů za dovybavení svých aut na úroveň pokrokového stroje. Hlavně po stránce bezpečnostní byly jejich nové vozy zatím v plenkách.
A tak podnítily vyšetřování ze strany Komise pro cenné papíry (SEC) pro podvod. O ten se samozřejmě nejednalo – Tucker výrobu nejen plánoval, ale už ji měl také připravenou, nicméně nikdy nezačala. Po několika odkladech z technických důvodů zastavilo začátek sériové výroby rozhodnutí vlády, která přikázala dočasné pozastavení činnosti společnosti.
Formentor s pětiválcem Audi je sběratelský kousek i sporťák pro každý den |
Úřady se snažily najít za každou cenu nezákonné jednání, které by opravňovalo trvalé ukončení činnosti Tuckeru. „Já a Tucker Corporation jsme vyšetřováni znovu a znovu,“ psal Preston Tucker v otevřeném dopise z 15. června 1948. „Miliony dolarů z peněz daňových poplatníků jsou promrhávány v naprosto neplodné snaze zabít Tucker. Snaží se nám zabránit v přístupu k potřebným surovinám, zaměstnávat nás obranou sebe a našeho úsilí. Chtějí, aby motoristickou veřejnost unavovalo čekání na zcela nový vůz s motorem vzadu.“
Monstrproces dopadl pro Tuckera dobře, obvinění se nakonec ukázala jako neopodstatněná, padl osvobozující rozsudek. Jenže to už se psal rok 1950 a podnikatel přišel o většinu kolegů a zaměstnanců. Opětovné spuštění výrobního kolosu bylo takřka nemožné. I proto, že negativní publicita v médiích dosáhla takových rozměrů, že nakonec nezbylo nic jiného než vyhlásit úpadek a zavřít brány.
