Velké plány
Preston Tucker uvedl svůj Tucker 48 na trh o dva roky později. Zamýšlel stavět až šedesát tisíc aut ročně, kapacity na to měl – v jednu chvíli pracovalo pro Tucker Corporation až devatenáct set lidí. Navíc při konstrukci spolupracoval s nejlepšími kapacitami své doby a zajištěnou měl do budoucna i výrobu – koupil několik specializovaných firem, a dokonce i slévárny.
Tuckerova vize vozidla byla na tehdejší dobu působivá, stačilo doladit detaily a spustit sériovou výrobu, s níž měl Tucker od práce ve Fordu nemalé zkušenosti. Na to však potřeboval o něco víc peněz, než kolik měl. A tak se pokusil získat je o něco dřív, než vyjedou jeho první auta. Trochu netradiční obchodní taktikou – začal prodávat dealerská práva k vozu dřív, než vznikl. A kupcům, jejichž auta ještě nebyla vyrobena, nabízel vylepšení a příslušenství jejich vozů.
Z dnešního pohledu nic nezvyklého – platit za dodané zboží předem je běžné. Ne tak v Americe v polovině minulého století.