Z chromování se stal hit hned poté, co Colin Fink a Charles Eldridge v roce 1924 vyvinuli komerčně životaschopný proces pokovování. Následující dekády pak bylo intenzivně používáno v automobilovém průmyslu. Vlastně až do roku 2003, kdy Evropská unie přijala, jako součást směrnice o vozidlech s ukončenou životností, kontroverze vzbuzující rozhodnutí o zákazu chromování. Které příští rok, po sto letech průmyslového chromování, vstoupí v platnost.
Je to tedy definitivních konec nablýskaných motorů? Ne.
Úplný zákaz chromování součástek by měl dopady sahající dalece za hranice automobilového světa. Protože bez této metody pokovování se neobejde výroba kuchyňského náčiní a nádobí, svítidel, leteckých součástek nebo třeba střelných zbraní.
Estetika zachovalých veteránů nejspíš trochu utrpí. Usazeniny vytvořené z lázní s trojmocným chromem mají spíš jemně kouřový vzhled.
Zákaz, který příští rok vejde v platnost, se týká užití šestimocného chromu. Ne třímocného (trivalentního) chromu, který bude v pokovování dále užíván.
Jedovaté řešení
Co je tak špatného na šestimocném chromu? Při jeho výrobě se uvolňuje velké množství emisí. Plyny, které jsou asi 500× toxičtější než výpary ze spalování nafty.
Tyto emise je sice možné procesně snížit užitím chemickým depresantů, ale je to z louže pod okap. Obsahují totiž perfluoralkylové a polyfluoralkylové látky, takzvané PFAS. Ty jsou samy o sobě dost toxické.
Takže když se v Bruselu v roce 2003 řešilo, jak zabránit průniku nebezpečných látek, které vznikají při sešrotování automobilu, do životního prostředí, byl spolu s olovem šestimocný chrom jasným kandidátem.
Chrom v silničním světě ještě neřekl své poslední slovo.
Zpráva o tom, že v Evropské unii zakazují dekorativní chromování, se však na pravdě nezakládá. K šestimocnému chromu totiž existuje alternativa. Pokovování trivalentním chromem, které se provádí odlišným způsobem. Jinou metodou, která životní prostředí tolik nezatěžuje.
Pikantní na tom je to, že o škodlivosti šestimocného chromu se ví dobře už čtyřicet let, a dvacet let není ani tajemstvím, že dojde na jeho zákaz. Čtyřicet let tu také existuje alternativní proces. Ten si ovšem ne každý vyvolil. Protože je dražší. Jde o jiný proces, vyžadující odlišné vybavení a jinou směs chemikálií. Ale času na inovaci, přípravu na technologický přechod, měli všichni experti v oblasti pokovování součástek víc než dost. A naříkání těch, kteří teprve teď zjišťují, že se něco mění, je přinejmenším opozdilé.
Kosmetické vady na kráse
Je v něčem trivalentní chrom jiný? První uživatelský rozdíl pocítí lidé v ceně.
Metoda je po stránce surovin dražší. Na druhé straně je šetrnější k životnímu prostředí, a také si žádá méně energie. A produkuje menší objem nebezpečných odpadů, které by musel výrobce provádějící ono pokovování řešit. Záleží, jak k tomu přistoupí jednotlivé dílny a fabriky, ale v hrubém součtu by formálně trivalentní pokovování mělo být spíš levnější.
Debata kolem šestimocného chromu je zbytečně toxická. Místo jedovatého procesu nastoupí šetrnější.
Druhý rozdíl je estetický. Tedy spíše kosmetický. Chromové usazeniny vyrobené z šestimocných elektrolytů vypadají stříbrně, s jemným namodralým nádechem. Zatímco usazeniny vytvořené z lázní s trojmocným chromem mají spíš jemně kouřový vzhled. Chce to dobré oko, abyste to rozeznali.
Poklady českých garáží. Nádherný fiat seskládali podle argentinského návodu |
Trochu stranou automobilového průmyslu pak stojí to, že z trojmocného chromu se zatím nedaří vytvořit dostatečně „tvrdý“ materiál, který je zapotřebí pro nerezové zátěžové součástky leteckých motorů.
Evropský letecký průmysl pravděpodobně obdrží nějakou výjimku, podobně jako například výrobci letadel v Kalifornii. Tam se také hodlají k roku 2027 šestimocného chromu zbavit, a letecký průmysl výjimku získal prozatím do roku 2039.
Změna evropské legislativy v tomto případě dopadne spíš na malé firmy, které nemají know-how a prostředky k přechodu na udržitelnější technologii.
Dekorativní chromování v Evropské unii nikdo nezakázal. Jen jednu metodu pokovování, která je toxická a existuje k ní alternativa.
Rozloučení s šestimocným chromem bude výzvou pro designéry automobilek, kteří budou muset najít alternativy chromu pro estetické detaily vozů. Některými řešeními by mohlo být použití recyklovaných materiálů, nebo přírodních povrchových úprav, jako je břidlice či korek. Někteří výrobci automobilů, jako je Renault, se již nechali slyšet, že jsou na taková řešení připraveni.
Pokud vám náhodou v garáži stojí ušlechtilý veterán, možná by se vyplatilo dopřát mu ještě jedno stříbrolesklé chromování. Bude to nejspíš naposledy.
