Působit v posádce v Indii bylo ctí, ale zároveň často poněkud za trest. Ve městě Džabalpur vás tamní klima omamuje teplotami i přes čtyřicet stupňů ve stínu, načež po horkém indickém létě přicházejí monzuny a prší a prší…
Není divu, že budoucí Sir Chamberlain míval sem tam dlouhou chvíli.
Velké bitvy jej teprve čekaly: vážné zranění v anglo-afghánské válce v Kandaháru, búrské války v Jižní Africe; to vše by mu v roce 1875 byla bývala schopná předestřít leda vědma. Měl před sebou vojenskou kariéru plnou vítězství i porážek.
Ale do světa sportu se zapsal ještě před tím vším.
Zvoláním: „Vy jste ale snooker!“
Právě Chamberlain je dodnes nezpochybňovaným otcem snookeru, tuze populární kulečníkové hry. Triky snookerových hvězd fanoušci hltají u obrazovek a pak se je s větším či menším úspěchem pokoušejí napodobovat s tágem v ruce.
Chamberlain, devatenáctiletý mladík na džabalpurské základně, novátorsky zkombinoval tehdejší formy biliardu a přidával do hry další a další barevné koule, encyklopedie k tomu uvádějí datum 17. dubna 1875. Změny logicky přinášely zmatky i tápání v neprozkoumaných kulečníkových vodách.
Proto Chamberlain jednoho z nebohých hráčů, který zrovna hanebně minul kouli, označil za „pořádného snookera“. Sám se o významu tohoto slova dozvěděl jen krátce před tímto zápisem do dějin; v tehdejším vojenském žargonu značilo armádního nováčka. Ucho, bažanta, utřinosa.
Pak se mu ale při vysvětlování přihlížejícím, co tenhle výraz znamená, dotyčného náhle zželelo. V rámci gentlemanského vychování a také dost možná vzhledem k úrovni dalších hráčů s britskou ironií pronesl: „Ale co. My jsme tu všichni snookeři.“
Pojmenování pro nový sport bylo na světě.
Ovšem tahle historie vyšla najevo s odstupem předlouhých 63 let; až v roce 1938 ve slavném britském sportovním magazínu The Field. V předvečer druhé světové války totiž penzionovaný osmdesátník Chamberlain výše popsanou genezi čtenářům předložil formou dopisu v první osobě.
„Jako mladý důstojník jsem trávil v období dešťů ona dlouhá a propršená odpoledne převážně u kulečníkového stolu,“ vzpomínal. „Návrh na to, aby se celá hra jmenovala snooker, se setkal s velkým nadšením všech.“
Tento text pak pro jiný žurnál The Billiard Player o rok později použil skotský spisovatel, nacionalista a rovněž snookerový nadšenec Compton Mackenzie.
Chamberlainovy průkopnické zásluhy v něm potvrzují jeho známí z Indie, třeba generálmajor sir John Hanbury Williams: „Než jste přišel, snooker se u nás nikdy nehrál. Doufám, že vám pocta v podobě uvádění vašeho jména ohledně objevu snookeru zůstane navždy.“
Pocta autorovi snookeru:
Navždy je ošidný termín, 145 let ovšem jako hodně slušná důkazní doba snad postačí.