Novinka, pokus, experiment... V souvislosti s rozhlasovým vysíláním zaznívala ve 20. letech taková slova často. Radiojournal (předchůdce dnešního Českého rozhlasu) psal první stránky své bohaté historie a veřejnosti poskytoval dosud nepoznané služby.
Třeba jako v sobotu 2. srpna 1924.
„Rocky se zdá být poněkud nervózní,“ znělo v podvečer z rádiových přijímačů. „Za chviličku Rose jde již do ringu ve svém barevném plášti ozdobeném ornamenty, lehce skáče do ringu přes provazy a hned míří k Rockymu.“
Vůbec poprvé mohli lidé v Československu živě, v reálném čase poslouchat průběh sportovního utkání.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz |
Zajímavý milník se uskutečnil u příležitosti boxerského programu v Praze, jehož vrcholem byl večerní česko-anglický souboj.
Do ringu se proti sobě postavili František Růžička zvaný Frank Rose a Harry Knight alias Rocky.
„A již se losuje! Diváci utichají a téměř za hrobového ticha zazní gong oznamující první kolo,“ hlásil z Letné, kde se zápas konal, Jiří Hojer.
I když... Jiří Hojer, to není tak úplně přesné.
Komentář z telefonní budky
Dochované úryvky z vysílání zní jinak než dnešní přímé přenosy. Pro současného posluchače snad i trochu zvláštně.
Žádné nespoutané emoce, žádný pronikavý křik hlasatele nebo ruch bouřlivého publika v pozadí. Tehdejší komentář připomíná spíše literární recitování.
Proč tomu tak bylo?
Přímý sportovní přenos nebyl jen snahou o zpestření vysílacího programu, ale především velkým experimentem. Narážel proto na technické limity tehdejší doby i nulové zkušenosti pracovníků.
Než se komentář dostal z Letné do rádiových přijímačů, musel absolvovat na dnešní poměry velmi krkolomnou cestu.
Přímo na místě sledoval zápas Roseho proti Rockymu boxerský funkcionář Jiří Hojer. Ten z budky nedaleko ringu telefonem hlásil průběh utkání do Kbel u Prahy, kde tehdy Radiojournal v improvizovaných podmínkách sídlil.
Rozhlas v Československu 1923 - 1933. Více na odkazu: https://t.co/b9XnGwAodN
#prateleAM https://t.co/HzeK97v9VA
Pracovníci ve studiu Hojerova slova přepisovali a poznámky předávali Adolfu Dobrovolnému, který pak komentář předčítal do vysílání.
Složité, zdlouhavé... ale funkční!
Začátky prostě bývají těžké.
Dobrovolný byl výborným recitátorem a zkušeným hercem. I proto jeho slova o boxerském klání připomínala spíše umělecký přednes. Během zápasu brzy zjistil, že celý proces je zbytečně komplikovaný, a tak začal jednat.
Odložil poznámky stranou a vzal si telefon. Komentář z místa dění poslouchal sám a Hojerova slova hned tlumočil do vysílacího mikrofonu.
Přenos rázem ožil.
Dobrovolného výborný nápad jen potvrzoval, že zkušený umělec byl tehdy pro rozhlasové vysílání v Československu velkým přínosem. S Radiojournalem spolupracoval dlouhodobě.
„Bez všech pochyb je prvním českým profesionálním rozhlasovým hlasatelem,“ píše o něm Milan Pokorný v knize Báječní muži s mikrofonem.
Lidé poslouchali i na Václavském náměstí
Úspěch sportovního přenosu Radiojournalu dost pomohl. Společnost tou dobou fungovala necelý rok a čtvrt a počet koncesionářů počítala ve stovkách. Zajímavý programový prvek proto mohl oslovit nové potenciální posluchače.
A taky se tak stalo.
Živý boxerský přenos vzbudil pozitivní ohlasy. Lidé ho poslouchali doma u svých přijímačů, ale také na Václavském náměstí před redakcí deníku Národní politika, kde stál na balkoně veřejný reproduktor.
„Zástup posluchačů mohl podrobně v duchu sledovati, co se děje na Letné. Rozumí se, že zprávy zachycovaly i všecky radiové stanice na venkově,“ hlásaly hned druhý den ráno řádky Národní politiky.
„Pokus provedený péčí Radiojournalu plně se zdařil a ukončen byl koncertem vysílaným z Kbel.“
I samotnému Rosemu, který bojoval onen večer v ringu, přišlo živé vysílání vhod. Prozradil to téměř o čtyřicet let později ve svém vzpomínání pro rozhlas.
Radiojournal předběhl BBC, před 84 lety vysílal první sportovní přenos |
„Na zápas s Rocky Knightem jsem byl dokonale připraven, takže výsledek mi nedělal žádné starosti. Starost mi dělala jedině moje maminka - ta chtěla jít pořád se mnou. Ale věděl jsem, že by to nesnesla dobře. Tak jsem ji nechal doma,“ vzpomínal československý boxer.
„Sledovala od začátku až do konce celý průběh. Chvilkama plakala, když slyšela, že krvácím. Představovala si, bůhví co se neděje. Ale nakonec měla velikou radost z toho, že zápas dobře dopadl.“
A jak vlastně duel skončil?
Nerozhodně. Bez vítěze.
Navíc ani nebyl tak strhující a vzrušující, jak fanoušci doufali.
„Knight byl ukrutně klidný, bez valné techniky, se silnou však ranou a velmi netečný proti každé ráně. Jeho klid a pomalost nedala zápasu žádného tempa a tím přirozeně očekávání velikého boje bylo úplně zklamáno,“ stálo v reportáži Národní politiky.
„Kdyby Rose jeho pomalosti byl využil rychlými útoky, mohl snad v deseti kolech více dokázati. Dal se však strhnouti k pomalému tempu. Zasazoval sice dobré a ostré rány, které však černochovi, dle jeho úsměvu, mnoho neuškodily.“
Rychlejší než Britové
První sportovní přenos byl v mnohém specifický. Komentář zprvu nabíral zpoždění oproti reálným událostem v ringu a vlastně zněl spíš umělecky. Navíc hlasatel Radiojournalu nebyl přímým účastníkem duelu.
I proto bývá tato událost někdy označována ne jako první přenos, ale jako první pokus o sportovní přenos.
To však nic nemění na úspěchu, kterého Radiojournal dosáhl - jako první v Evropě dokázal zprostředkovat posluchačům živé sportovní vysílání.
STALO SE 24. ČERVNA: Rád tě vidím, bratře! Sportem proti rozkolu Čechů a Slováků |
Dokonce o více než dva roky přeběhl slavnou britskou BBC!
Boxerským přenosem tuzemský rozhlas zároveň položil základy tradice sportovní reportáže.
Na přelomu června a července v roce 1926 Radiojournal úspěšně vysílal ze všesokolského sletu v Praze. A na podzim téhož roku - konkrétně 3. října - zprostředkoval svým posluchačům fotbalové utkání Slavie Praha proti Hungarii Budapešť.
Tentokrát už se jednalo o skutečný sportovní přenos tak, jak jej fanoušci znají dodnes. Do mikrofonu na stadionu tehdy promlouval (později proslulý) reportér Josef Laufer.
A další slavné reportáže brzy následovaly.
