Jack Kerouac knihu, jež se stala vyjádřením poetiky tzv. beat generation a ovlivnila generace čtenářů i umělců po celém světě, vychrlil na začátku 50. let metodou spontánního psaní za pouhé tři týdny. Román poprvé vyšel v roce 1957 a nakladatelství Viking Press tento čtvrtek přichází s jeho výroční edicí, která jej poprvé představí v té podobě, kterou autor původně zamýšlel.
První vydání On The Road (Viking Press 1957)
Podle britského spisovatele Howarda Cunnella, kterého citoval časopis Newsweek, jde o text bez jakýchkoli zábran, který je mnohem "temnější a ostřejší" než oficiálně vydaná kniha.
Ginsberg je poprvé Ginsbergem
Některé čtenáře možná potěší také fakt, že v rukopise figurují namísto fiktivních jmen postav jména jejich skutečných předobrazů. Namísto hlavního hrdiny Sala Paradise tak bude napříště aktérem divokých cest po Spojených státech sám Jack Kerouac.
Ten se tak již nebude muset nechávat ve víru divokých intelektuálních i alkoholových radovánek inspirovat fiktivním básníkem Carlo Marxem, nýbrž samotnou ikonou beatnické generace - Allenem Ginsbergem.
Kerouac ve svém experimentálním a do velké míry autobiografickém románu literárně ztvárnil zážitky, které prožil se svými přáteli při cestách z východního pobřeží USA na západ a do Mexika.
Cenzurované zpoždění
Podle výpovědi svých druhů začal psát na několik metrů dlouhou roli kreslícího papíru, aby se nemusel zdržovat vyměňováním listů v psacím stroji. Podporován nesčetnými šálky kávy a údajně i tabletami benzedrinu, vychrlil na tento "svitek" vše, co měl na jazyku, během neuvěřitelných tří týdnů roku 1951. Text později sám
nazval "spontánní prózou".
Kerouac nevynechal ani některé silně erotické pasáže, které však podle názoru tehdejšího redaktora nakladatelství Viking Press, které mělo knihu vydat, prudérní Amerika 50. let nemohla skousnout.
Praktickým důsledkem této "šílené literární jízdy" bylo, že autor musel na vydání svého románu čekat dalších šest let. Během nich Viking Press (dnes součást nakladatelské sítě Penguin Books) některé pasáže "zcenzurovalo" či přimělo autora k
jejich předělání.
Mohlo být i hůř
Když pak kniha po šesti letech revizí ve Spojených státech konečně vyšla, literární kritik Gilbert Millstein v listu The New York Times 5. září 1957 napsal, že jde o "historický okamžik".
"Kniha se okamžitě stala biblí mladé generace, která chtěla žít jiný, nevázanější život než jejich rodiče," řekl amerikanista Richard Olehla. Román však okamžitě vzbudil u konzervativnější části americké veřejnosti i literární kritiky nevoli.
Podle tehdejšího vyjádření amerického literárního vědce Normana Podhoretze bylo poselství Kerouakova románu jasné: "Zabte intelektuály, kteří umějí mluvit souvisle, zabijte ty, kteří jsou schopni sedět pět minut v klidu, zabijte ty nepochopitelné lidi, kteří jsou schopni mít vážný vztah se ženou či skutečné zaměstnání."
A to ještě tehdejší konzervativně naladěná odborná i laická veřejnost netušila, že kdyby byla vydána necenzurovaná verze Na cestě, bylo by "mnohem hůř".
Sal jenom zíral
Poslední číslo časopisu Newsweek, které v předstihu citovalo z nově vydávaného původního rukopisu, přineslo konkrétní pasáže, které byly z oficiální verze knihy vydané v roce 1957 kvůli "obscénnosti" vypuštěny, nebo byly pozměněny. Nakladatelstvím upravená verze textu podle listu "vykuchala" zejména některé pasáže, které explicitně popisovaly homosexuální praktiky postav.
Například v úryvku, kde se spolu v hotelovém pokoji ocitne Sal Paradise, jeho přítel Dean Moriarty a homosexuální řidič stopnutého vozu, oficiální verze (v českém překladu Jiřího Popela) říká: "Dean ho (řidiče) upozornil, že jako mladej šlapal chodník, a pak se ho zeptal, kolik má u sebe peněz. Já jsem byl zrovna na záchodě."
Podle Newsweeku však necenzurovaný strojopis detailně popisuje sexuální styk Deana a řidiče, zatímco Sal je v tom okamžiku tak "zmatený", že jediné, na co se zmůže, "je posadit se do rohu a zírat na ně".
Naopak některé další úryvky Kerouac podle Newsweeku ve zredigované verzi vylepšil. Asi nejcitovanější pasáž knihy, která vyšla ve slavném znění - "Jediný lidi, který mě zajímaj, jsou šílenci, který šíleně žijou, šíleně melou a jsou příliš mimo, než aby se dočkali spasení, chtěj všechno najednou a hned, nikdy nezívaj, nikdy z nich nelezou všední banálnosti, ale planou, planou a planou jak hvězdný pavouci a v jejich středu vidíte modrej třesk a každej udělá úÁáááááú," - je v oficiální verzi knihy mnohem chudší.
Z dnešní perspektivy však román ani těmito pozdějšími zásahy do textu nijak výrazněji neutrpěl. Okamžitě se stal biblí mladé generace Američanů a k jeho celosvětové proslulosti mu o více než deset let později pomohlo hnutí hippies.
Necenzurované výroční vydání On The Road (Viking Press 2007)
Na cestě v Čechách
Svůj ohlas našel Kerouakův román i v tehdejším Československu, které v uvolněných 60. letech zažívalo zlatou éru literární kreativity. Především česká poezie se tehdy nechala inspirovat bluesovou a jazzovou poetikou a nezastřeně tak manifestovala své zaměření na americkou hudební i literární scénu.
Asi nejvíce se nechal Kerouakem i jeho druhy, Allenem Ginsbergem či Lawrencem Ferlinghettim, inspirovat básník Václav Hrabě, v poněkud jiné linii svého času i Josef Kainar.
První český překlad románu pod názvem Na cestě však v Československu vyšel až v roce 1978. Pro nakladatelství Odeon román do češtiny převedl Jiří Josek. Vydání americké volnomyšlenkářské knihy v dobách tuhé normalizace zapůsobilo podle amerikanisty Olehly "jako zjevení". "Kniha se okamžitě po vydání stala kultovním dílem a její pověst nakonec ještě přesáhla nesporné literární kvality," dodává Olehla.
Po roce 1989 vyšel román Na cestě ještě několikrát, naposledy jej v překladu Jiřího Popela vydalo v roce 2005 nakladatelství Argo. O vydání překladu necenzurované verze tento dnes výhradní český vydavatel díla Jacka Kerouaka zatím neuvažuje.
