Z rakouské dálnice sjíždíme ještě před Salcburkem na město Gmunden, které se rozprostírá u jezera Traunsee. Po jeho břehu míříme na Bad Ischl a u známého Halštatského jezera se vydáváme klikatou cestou vstříc narůstající nadmořské výšce do malebného městečka Gosau. Odtud už je to posledních pár kilometrů na naši první zastávku.
Ferratové dobrodružství začínáme se skupinou přátel v tréninkovém parku Schmied Klettersteige u obce Gosau poblíž silnice vedoucí ke Gosauskému jezeru. Jedná se o volně přístupnou menší skalní stěnu, která je prošpikovaná různými trasami o různé délce a náročnosti. Po nasazení veškeré nutné výbavy, správném uvázání lan a deseti otázkách na zkušenějšího průvodce, jestli opravdu nemůžeme spadnout, nastupujeme na zkušební ferratu.
 |
Učíme se, jak připnout karabiny do dalšího pole a jak se nezamotat do lanek, která máme obvázaná kolem těla. Když kolem nás po skále nahoru běží pětiletý chlapeček, jehož zkušení rodiče bez náznaku starostí o svou ratolest stojí pod skalou, říkáme si, co jsme si to zase vymysleli.
Ferraty se dělí na několik druhů podle stupně obtížnosti. V tomto parku zdoláváme ty do maximální náročnosti označené písmenem C, většina trasy je ale „béčková“.
Náročnost ferrat
|
„Když si budete potřebovat odpočinout, klidně si odsedněte. Můžete zůstat viset na laně, udrží vás to a vy si vyklepete ruce,“ říká kamarád. My však za žádné situace nehodláme byť jen pomyslet na možnost, že bychom se mohli kovového lana připevněného ke skále pustit.
Nádherné výhledy, s jejichž příslibem jsme se do Rakouska vydali, si opravdu nedokážeme vychutnat plnými doušky. Jediné, na co se zvládneme plně soustředit, je kus skály před námi. Pokud netrpíte panikou z výšek, případně z možnosti brzkého úmrtí, odměnou vám už v tomto parku budou krásné pohledy na vodní plochu rozprostírající se jen kousek od skály. V dálce se pak nad typickými rakouskými chaloupkami tyčí vrcholy horského masivu Gosau.
Z ferraty v tréninkovém parku Schmied Klettersteige, který se nachází poblíž horského masivu Gosau, je krásný výhled na nejbližší vrcholky. Pro začínající lezce je ale nutná velká dávka odvahy.
Na konci ferraty se s úlevou odepínáme od lana a míříme zpátky k autu. Tady se jedná o poměrně krátkou cestu, nicméně pro další výlety podobného typu je dobré vědět, že potřebujete mít dobrou fyzickou kondici i při zdolávání klasického turistického stoupání. Nástup na ferratu je často dobře schovaný a cesta k němu vede pouze jediným způsobem – pěšky.
Gosauské jezero
Nasedáme do auta, které je pro náš naplánovaný výlet opravdovým zachráncem. Abychom toho stihli více, absolvujeme mnoho přejezdů. V kufru navíc můžeme nechat spoustu věcí potřebných ke spaní a vaření, na ferratu tak vyrážíme „na lehko“, tedy pouze s malým batohem.
Přijíždíme k jen pár kilometrů vzdálenému Přednímu Gosauskému jezeru (Vorderer Gosausee). Kolem vodní plochy vede krásná turistická stezka, po které se vydávají ti unavenější z nás. Většina si však tento zážitek chce okořenit trochou vertikálního dobrodružství, které bylo dříve určené jen pro skutečné horolezce. Toto dobrodružství se jmenuje Laserer Alpin Klettersteig.
Via ferrata na Předním Gosauském jezeře je vedená jen několik metrů nad hladinou. Je proto ideální pro začínající lezce, kteří se učí techniku a nemusí se bát hlubokých propastí pod sebou.
Sestupujeme z cesty a vrháme se vstříc vodní hladině. Nacvakáváme se na lano a v houfu zdoláváme jeden metr za druhým. Když jsme si trochu jistější, zkoušíme se rozhlédnout kolem.
Na hladině temně modrého ledovcového jezera se zrcadlí vrchol Hoher Dachstein, skalními výběžky na protilehlé straně jezera se prodírají podzimní sluneční paprsky, které přidávají na dovolenkové atmosféře. Nejedná se o klasickou vysokohorskou scenérii, ale ledovcová kulisa Dachsteinu, která se odráží v třpytivé hladině temně tyrkysového jezera, uspokojí i zkušené horaly.
Obraz jako z pohlednice. Ledovcová kulisa pohoří Dachsteinu se odráží v třpytivé hladině temně tyrkysového Gosauského jezera.
Síla přítomného okamžiku vyprchává, když se před námi ukáže žebřík vedoucí na druhou část ferraty. Ztrácíme dobrou polovinu výpravy, která se rozhodne pro kávu v restauraci na břehu jezera. My s radostným očekáváním i hrůzou v očích pokračujeme. Po cestě nás čeká úsek, který představují pouze dvě lana natažená mezi skalami – jedno pro nohy, jedno pro ruce.
„Čelem, nebo zády k jezeru?“ prosím o radu, jak se mám na tento exponovaný úsek vydat. „Čelem, ať z toho něco máš,“ odpovídá kamarád v domnění, že budu schopná myslet na něco jiného než na další krok. „A kdybys spadla, tak se nic neděje, dojdu pro tebe a hodím ti lano,“ dodává. Asi si vážně myslí, že budu schopná vyšplhat po neupevněném provazu.
Exponovaný úsek nad Gosauským jezerem nutí k zamyšlení. Lézt čelem, nebo zády k jezeru? V obou případech se ale jedná o nezapomenutelný zážitek.
V polovině úseku se zastavuji a opravdu si užívám pohled na halštatský ledovec i na klidnou hladinu jezera ukrytého v náručí horského masivu Gosau. Se soustředěným dechem a za pozornosti přítomných „normálních“ turistů dokončuji lanový přechod a s roztřesenýma nohama pokračuji v cestě.
Sestup a zasloužený Halštat
Za nejnáročnější na ferratě považuji sestup. Po cestě nahoru je možné promyslet si další krok a najít vhodné místo, kam dát ruku, kam nohu. Na cestě dolů ale není vidět nic, je třeba skálu „ošlapat“, než noha najde správné místo. O to větší je moje úleva, když pak seskakujeme ze skály na klasickou turistickou cestu, od které jsme předtím kvůli nedostatku adrenalinu utíkali.
Ačkoliv se nejedná o skutečný horolezecký výkon, naše sebevědomí po zdolání první opravdové ferraty zázračně roste. Sundaváme helmy, rozvazujeme lezecký postroj a protože nám počasí přeje, převlékáme se do plavek. Nápad byl lepší než následná realizace, nicméně pro fotografii v plavkách s ledovcem v pozadí jsme ochotné vydržet i tu zimu.
Ikonický pohled na rakouské městečko Halštat, kde zakončujeme náš první lezecký den.
Ohřát se jdeme do již zmiňované restaurace, která je díky dobré dostupnosti autem i díky dokonalému výhledu hojně vyhledávaným místem i v podzimních měsících.
Posilněni kávou pak nasedáme do auta a údolím sjíždíme zpět k dalším rakouským jezerům. Výlet zakončujeme v jednom z nejznámějších rakouských městeček, v malebném Halštatu. Přesto, že jsme po celém dni utahaní, večerní procházka touto vesničkou zapsanou na Seznamu světového dědictví UNESCO je povinností, na kterou budeme velice rádi vzpomínat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hodit
|
