RECENZE: Jaká je Povaha lásky, když selský rozum potká intelektuálku

Při udílení Césarů zvolili francouzští akademici za nejlepší zahraniční film čerstvou novinku českých kin, kanadskou romantickou komedii Povaha lásky, kterou natočila režírující herečka Monia Chokri. Dá se stručně popsat jako ženská variace na díla Woodyho Allena.

Z filmu Povaha lásky | foto: Artcam

Allenovský odkaz lze jasně vyčíst z prostředí, v němž se pohybují hlavní hrdinka pracující na své univerzitní kariéře, její poněkud nudný partner a jejich přátelé, vesměs intelektuálové, kteří na domácích večírcích filozofují o kategoriích dobra a zla.

K pravidelným hostům se nově přidá Francouzka, která se právě rozvádí a jejíž šarm může zavedené vztahy rozklížit... Ale úder přijde odjinud: profesorka zařizující opravu chaty potká svůj pravý opak, řemeslníka s charizmatem urostlého dřevorubce a selským rozumem.

Hned první večer přijde sex – a pak ještě spousta sexu včetně reminiscencí, v podstatě se však rozehrává obnošené téma, jestli může uspět vztah dvou lidí z naprosto odlišných sociálních struktur, byť by se milovali sebevíc.

On není žádný buran ani primitiv, ale obyčejný chlap soudící, že láska by neměla být složitá; ona naopak vše rozebírá, takže se dočká poněkud románové výtky „proč bojuješ se svým já“.

Potíž tkví v tom, že s výjimkou snobsky povýšených debat o umění, které se Allenově sarkasmu přibližují, nejde vyloženě o komedii, nýbrž spíše o melodramatické zkoumání, jak dlouho idylická romance na sněžném skútru dvojici vydrží.

Povaha lásky

60 %

Režie a scénář Monia Chokri, hrají Magalie Lépine Blondeau, Pierre-Yves Cardinal

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.1

Nikterak objevné, i když v detailech trefné jsou pak nárazy obou milenců na svět toho druhého. Ona nasazuje rozpačité úsměvy při setkání s jeho uječenou rodinou i ctitelkami na vesnické tancovačce, on zase sklízí za své názory přezíravost jejích přátel z řad salónní levice.

Sice i v Povaze lásky padne tradiční „Vezmeš si mě?“, což si celé okolí příznačně natáčí na mobil, ovšem poněkud bezcílný závěr se nese zcela mimo hollywoodské zákonitosti.

Logicky: jinak by film přece nedostal Césara.