Herní komunita je velmi vášnivá, což má své výhody i nevýhody. Na jednu stranu tu existuje silná modderská scéna, která pečuje o oblíbené tituly ještě dlouho poté, co je původní vývojáři opustí, na druhou stranu je veřejný prostor zaplněn toxickými výpady ublížených stěžovatelů, kterým se věčně něco nelíbí.
Nejde se zalíbit všem. Dokonce i když dáte skvělou hru zadarmo, hrozí review bombing.
V době internetu je veškerá kritika lépe vidět, protože i statisticky zanedbatelná skupina hlasitých odpůrců dokáže vzbudit dojem, že zastupuje celou herní komunitu. Z poslední doby jmenujme například kauzu kolem skvělého RPG Dragon’s Dogma II, které uspělo u recenzentů i prodejně, jenže na Steamu je bombardováno negativními recenzemi. Lidem se totiž nelíbí, že je možné si dodatečně připlácet za „cheaty“ usnadňující průchod hrou. Že je k tomu nikdo nenutí a hra je vybalancovaná tak, aby to nebylo potřeba, už pro ně není argument.
Dnes svůj názor může jednoduše „vykřičet“ do světa každý, kdo umí psát na klávesnici, v devadesátých letech, kdy mělo přístup k světové síti jen pár šťastlivců, to ovšem tak snadné nebylo. Ne hry tehdy nebyly lepší ani technicky lépe optimalizované, jen prostě nebylo frustrované hráče na veřejnosti tolik vidět. O jejich existenci vývojáři ovšem moc dobře věděli, protože jim stížnosti chodili poštou, případně byly otiskovány v novinách.
KVÍZ: Zavzpomínejte si na magická devadesátá léta ve hrách |
„Jako by nestačilo, že je v televizi spousta nahoty, teď už děti ani nemůžou pracovat s počítači, které jsou přitom ze své podstaty asexuální,“ napsal tehdy do redakce časopisu Softalk jistý Richard Gillett z Kansasu, kterému vadila pouhá existence erotické textovky (!) Soft Porn Adventures (viz náš článek). Kdyby tehdy chudák Richard věděl, čím se lidé budou bavit v roce 2024, asi by se raději odstěhoval do divočiny.
X-Wing byl skvělý, ale rozhodně ne dokonalý.
Další úsměvnou příhodu z rubriky „Nad dopisy čtenářů“ nedávno přidal vývojář David Wessman, který je podepsaný pod klasickými vesmírnými simulátory ze světa Star Wars, jako je X-Wing a Tie Fighter. Dnes se na ně (oprávněně) vzpomíná, jako na kultovní hry, dokonalé ovšem ani zdaleka nebyly. Ve své přednášce na letošní konferenci GDC Wessman přiznal, že to poněkud přehnali s obtížností.
Obzvláště patrné to bylo u mise, ve které měl hráč za úkol eskortovat bezbrannou lékařskou fregatu skrze nepřátelské území. Vždy, kdy hráčův úspěch závisí na nepředvídatelném chování „spřátelené“ umělé inteligence spolubojovníků, jsou opruz samy o sobě, tato mise ale byla výjimečná. Jelikož neexistovalo žádné nastavení obtížnost nebo cheaty, mnoho hráčů v tomto místě jednoduše skončilo.
Milé děti, toto jsou diskety. Kdybyste na nich chtěli kamarádovi přinést Cyberpunk 2077, potřebovali byste jich skoro sto tisíc.
„Bylo to příliš těžké. Opravdu těžké. Udělali jsme klasickou začátečnickou chybu, že jsme obtížnost přizpůsobili svým vlastním dovednostem, a nám hra šla opravdu dobře,“ cituje Wessmana magazín PC Gamer s tím, že vývojáři dostali kvůli této misi spoustu naštvaných dopisů. „Jeden člověk se dokonce tak naštval, že to posunul na další úroveň a poslal nám diskety rozřezané na malé kousky.“
Dnes by se to řešilo snadno nějakým balančním patchem, tehdy si z toho vývojáři mohli vzít maximálně tak poučení pro svoji další tvorbu. Což je jedním z důvodů toho, proč je pozdější Tie Fighter daleko oblíbenější než X-Wing, i když v něm musíte hrát za ty zlé.
Každopádně je evidentní, že intenzivní emoce k videohrám patří už nepaměti a vše naznačuje, že tomu tak bude i v budoucnosti.
