Vaše kniha poutavě popisuje nečekané zážitky a karamboly, které jste s dědečkem zažila v roce 2019 na dovolené na Kubě. Přestože nikde neuvádíte jeho skutečné jméno, nakolik statečně nese, že se z něj stala literární postava, jež svou otravností konkuruje tetě Kateřině ze Saturnina?
Upřímně, velmi špatně. K smrti ho to naštvalo a už rok spolu nemluvíme. Myslím, že mi nemůže přijít na jméno. Musím říct, že je to pořád dramatické, i když od vydání knihy uplynul víc než rok. Dávala jsem si samozřejmě pozor nejenom na to, aby nikde nebylo jeho jméno, ale pozměnila jsem i různé reálie, jež by ho mohly nějak blíže specifikovat. Třeba obec, kde po desetiletí dělal komunistického starostu, a podobně.
Ale jak už v knize naznačuji, on je velice specifická postava a svým radikálním přístupem takřka ke všemu se zapsal do paměti mnoha lidem nejenom ze svého blízkého okolí. Takže ho samozřejmě někteří asi poznávají. A prvoplánově mě ani nenapadlo, že by z toho mohla vzniknout kniha, nebo dokonce divadelní představení. Původně jsem jen popisovala zážitky a glosovala naši svéráznou cestu pro přátele na Facebooku. Prostě jen pro pobavení známých. Měl to být v podstatě takový vtipný samizdat.
Na Kubě je sice takový člověk mockrát konfrontovaný s tím, že vysněný komunistický ráj nefunguje ani tam. Jsem přesvědčená, že to alespoň v některých chvílích musel vnímat a vidět.
