„Chtěl bych napsat slova, ale nemůžu, před očima se mi hromadí obrazy“, napsal kdysi Goethe ze své italské cesty, když projížděl touto malou zemičkou uprostřed hor. Podobné obrazy se při první návštěvě vryly do paměti i nám: světlé skály, pastviny, průzračná jezera, plantáže jablek, vinice, palmy i ledovce, pohádkové hrady.
Říká se, že člověk často hledá krásu na druhém konci světa a má jí de facto za rohem. Když jsem nad meranským údolím prvně vystoupila z auta, tato věta mě okamžitě napadla. Jenže když jsme sem v létě 2020 přijeli potřetí a na podzim 2021 počtvrté, všimli jsme si, že se ledacos změnilo.
Díky nádherné, rozmanité přírodě, ale i pestré nabídce pro využití volného času je Jižní Tyrolsko na špičce žebříčku životní kvality všech italských provincií.
S koncem většiny pandemických omezení loni na jaře byla oblast pro svou snadnou dosažitelnost autem ideálním cílem těch, kteří toužili vyrazit na dovolenou, ale nechtěli riskovat cestu v té době ještě organizačně nejistou leteckou dopravou. Výsledkem bylo 34 milionů přenocování ročně jen v německy mluvící části Jižního Tyrolska, přitom v roce 2000 jich bylo zaznamenáno „jen“ 24 milionů. To je nárůst o 10 milionů za pouhá dvě desetiletí!
Koncem loňského léta se situace už stala neúnosnou – a to jak pro návštěvníky, tak pro 532 000 obyvatel Jižního Tyrolska. Nakonec i ochranáři přírody a politici dospěli k názoru, že tempo nárůstu turistů v této oblasti je neúnosné. A zatímco jinde se přiklonili k řešení typu pobytové daně nebo vstupného (Dubrovník nebo Benátky), která sice plní městskou kasu, ale na problému nic neřeší, Jižní Tyrolsko se rozhodlo pro cestu naprosto radikální: zařazení turistické zpátečky.
„Jsme na limitu. Týká se to místa, provozu, hluku nebo zaplatitelného bydlení pro místní,“ tvrdí člen zemské rady Jižního Tyrolska Arnold Schuler, který je zodpovědný za turistickou branži. „Otázkou totiž není jen to, kolik turismu daný region potřebuje, ale i to, kolik ho dokáže unést. Přestat bychom měli i s propagací Jižního Tyrolska coby turistického cíle. Musíme si konečně přiznat, že víc už prostě nejde,“ domnívá se Schuler.
Pohoří Rosengarten se zrcadlí v průzračné hladině jezera Karersee.
Jižní Tyrolsko je branou do Dolomit a díky poloze na jižní straně Alp i oblíbeným turistickým cílem po celý rok. V ohrožení je nakonec i jeho image coby přírodního ráje ideálního k rekreaci. Kdo by chtěl chodit po horách a šlapat si navzájem na paty, čekat u terasy horské chaty na volný stůl, nebo hledat půl hodiny parkoviště u stanice lanovky?
Problémem je především ubytování typu Airbnb, které za posledních pět let svou kapacitu navýšilo o více než 400 procent. Výsledkem je nejen příval dalších turistů, ale i nedostatek finančně dostupného bydlení pro místní. Byt pronajatý turistům přináší majitelům víc peněz než klasický nájemník.
I z tohoto důvodu se Jižní Tyrolsko rozhodlo příval turistů omezit. Cílem zákona, který byl po dlouhém vyjednávání vládních stran schválen v září 2022, je navrátit počet lůžek do stavu z roku 2019, tedy zhruba na 229 tisíc lůžek. Byla zakázána výstavba dalších hotelů a penzionů, existující ubytovací zařízení nesmí nabízet další pokoje. Každý, kdo jakoukoli formou pronajímá pokoje turistům, musí do konce června letošního roku udat přesný počet lůžek, který nabízel před čtyřmi lety – a to včetně rozkládacího gauče.
V případě, že jedno ubytovací zařízení zavře, přejde počet postelí na obci, která bude moci stejný počet lůžek předat novým zájemcům. Jeden tisíc lůžek je pak v rezervě pro případ, že nové ubytování je plánované v obci s malou turistickou fluktuací. Jedinou výjimkou bude ubytování na statku. „Naši zemědělci jsou na vedlejších příjmech z pronájmu závislí,“ tvrdí Schuler. „A zachování rodinných farem je zas v zájmu nás všech.“
Každá komunita si podle aktuálního počtu obyvatel a dalších faktorů určí maximální počet dovolených lůžek. To je naprosto efektivní zbraň jak zmenšit ubytovací kapacitu na úroveň roku 2019. Jednoduše řečeno: kdo nesežene ubytování, prostě nepřijede.
V oblasti kolem Tre Cime (Drei Zinnen) se odehrávaly jedny z nejkrutějších válečných bitev první světové války.
Jihotyrolsko se tak stane první alpskou oblastí s návštěvnickým limitem. Cílem je zůstat sice turistickou destinací, ale zároveň i místem, kde se dobře žije i místnímu obyvatelstvu. Ve finále budou z turistické „zpátečky“ profitovat obě strany. Najít ubytování bude sice těžší, ale ne nemožné. Odměnou za včasnou rezervaci nebo rok odkladu pak bude větší klid.
Díky nádherné přírodě a pestré nabídce pro využití volného času se Jižní Tyrolsko pohybuje na špičce žebříčku životní kvality všech italských provincií. A tak by to mělo i zůstat. Snaha neprodat se masovému turismu není v Jižním Tyrolsku nic nového. Stilfser Joch byl vyhlášen národním parkem už v roce 1935, chráněné území zabírá 23 procent plochy regionu. Od začátku vsadilo Jižní Tyrolsko na krajinu bez továrních komínů a na ochranu životního prostředí, která tu byla vždy prioritou. Obyvatelé Jižního Tyrolska zkrátka nehodlají svou zemi vyměnit za další bankovku v peněžence. Není divu, když žijete uprostřed takové krásné krajiny.
Může se hoditCo byste neměli vynechat: 1. Pastvina Seiser Alm – největší vysokohorská pastvina v Evropě Info v češtině: suedtirol.info Tyrolsko bylo původně částí habsburské monarchie, po Napoleonově vítězné bitvě u Slavkova v roce 1805 se stalo součástí Bavorska. Krutá nadvláda bavorských pánů vedla k tyrolskému povstání vedeném prostým sedlákem Andreasem Hoferem. Čtyřikrát vedl Hofer – dodnes národní hrdina – malý horský národ do boje proti Napoleonovi a Bavorsku. Po Napoleonově porážce u Waterloo v roce 1815 dostalo Rakousko na Vídeňském kongresu Tyrolsko zpět. Jako první začali Alpy turisticky objevovat Angličané, kteří v panenské přírodě hledali protipól ke svým městům poničeným průmyslovou revolucí. S alpinisty přišly do chudých vesniček peníze. Místní obyvatelé si přivydělávali pronájmem pokojů, jako nosiči výstroje nebo jako průvodci. S dokončením železnice přes průsmyk Brenner v roce 1867 se oblast naplno otevřela turistům, šlechtici a bohatí měšťané přijížděli do lázní a prvních grandhotelů. Na konci první světové války byla jižní část Tyrolska násilně připojená k Itálii, obyvatelstvo diskriminováno a oblast nelítostně poitalšťována. Po desetiletích odboje eskalující v 60. letech sérií bombových atentátů získalo Jižní Tyrolsko v roce 1969 status autonomní provincie. |
