RECENZE: Zkoušku nejen divákovy vůle přináší seriál Půlnoční zpověď

Že by detektivka? Kéž by. Ze seriálu Půlnoční zpověď, který uvádí platforma Prima+, se brzy vyklube kostrbaté melodrama, v němž rafinované rozplétání nitek nahradí obehraný padouch, mezinárodní hledaný zabiják.

Za Půlnoční zpovědí stojí sestry Jitka a Kateřina Bártů, které společně píší scénáře; první si pak bere na starost režii, druhá post producentky. Podobně už přivedly na svět krimisérii Temný Kraj, v Půlnoční zpovědi však jako by se přiklonily ke svým začátkům s telenovelou Rodinná pouta.

Právě jako v kýčovité, emočně přepjaté a věcně krkolomné vztahové kronice si totiž počínají všechny postavy novinky. Zločin jako by pouze stvrzoval jejich nelogické chování v čele s faktem, že nikdo nezajde na policii.

Kdyby tak hrdinové učinili, mohla mít Půlnoční zpověď o pár mrtvol i pár epizod méně a nemusela diváky mučit věčnými reminiscencemi: z minulosti ústředního tandemu sourozenců v dětském domově, z doby před sedmi lety, kdy se viděli naposledy, z událostí před dvěma dny a k tomu z každé druhé věty, která tu padne třeba jen před okamžikem za zlověstného dunění hudby.

Dávné trauma pojí i dělí bratra se sestrou, kněze jako ze žurnálu v podání Marka Lambory a psycholožku čili Markétu Plánkovou, která si po náhlé smrti výstřední klientky ponechá kabelu, kterou si vnadná influencerka u ní schovala, a místo aby ji odevzdala pozůstalým či vyšetřovatelům, rozjede se s ní za bratrem.

Úporně opakované detaily na klíčovou tašku naznačují, že skrývá nejméně pět uřezaných hlav; ve skutečnosti obsahuje hromádku diamantů, které, jak se postupně dokládá, by se náramně hodily každému, kdo jen projde kolem. Větší hustotu chamtivců na metr čtvereční svět neviděl.

Tak se mechanicky vyrábí okruh podezřelých, kam spadají manžel oběti, její tchyně, její (už zase) ukrajinská uklízečka, jejíž představitelka Simona Babčáková políčkuje a vzápětí objímá svého syna ve stylu parodie na matku a Marfušu z Mrazíka, nebo tajný milenec.

Jak praví jeden z kriminalistů v podání (už zase) Marka Taclíka, co se vleče, neuteče; rozšafného rčení se Půlnoční zpověď drží doslova. Zdržuje jak v dialozích, tak v režijních postupech včetně dramatického záběru na dveře bytu se jménem, které už dávno dobře známe, nebo průběžného nalévání a popíjení vína – že by sponzorské zázemí?

Půlnoční zpověď

40 %

Režie Jitka Bártů, hrají Marek Lambora, Markéta Plánková, Jiří Dvořák, Simona Babčáková, Marek Taclík, Lukáš Příkazký

Kinobox: 54 %

Podstatnější je, že hrdinové vykazují znaky papírových mátoh: tváří se osudově, oblékají stylově, vystupují mimoňsky: načas zmizí a zase objeví beze slovy vysvětlení.

Že svatý muž páchá v hospicu marihuanové dobro, v němž rádoby komický pár z manželské poradny vytuší podnikatelské terno, už spadá spíše do říše parodie. Podobně jako obávaný eurozlosyn s ďábelským smíchem, jenž nejprve zabije a pak si slabomyslně povzdechne: „Tak to už se zase nic nedozvím...“ či zkrvavený rukojmí hovořící o „zkoušce naší morálky a vůle“.

Avšak zkouška dobré vůle divákovy i poté, co Půlnoční zpověď završí svých několik brakových konců, bude pokračovat. Její protagonisté totiž přejdou do následné série nazvané Poslední oběť. Bude už opravdu poslední?