Pokud tudy budete projíždět poprvé, možná vás překvapí, jak málo je krajina osídlená. Na Tepelské vrchovině (starším názvem Tepelská plošina) jsou vesnice malé a daleko od sebe, dopravní síť je řídká a dokonce i sil a velkých kravínů je tu poskrovnu.
Hlavním důvodem velmi řídkého osídlení Tepelské vrchoviny je předválečné složení obyvatel. Po roce 1945 museli zde usedlí čeští Němci odejít a noví obyvatelé se do odlehlého, špatně přístupného a zaostalého kraje nehrnuli. Spousta hodnotných staveb úplně zanikla, z některých obcí zůstala jen torza, něco zachránili chalupáři.
A nyní je z Tepelské vrchoviny ráj pro tuláky. Přehledné krajině dominují typické „stolové hory“, které převyšují své okolí klidně i o 200 metrů. Právě ony jsou vděčnými turistickými cíli, za návštěvu ovšem stojí i opuštěná údolí větších potoků či říček.
Údolím Úterského potoka
Náš první výlet začínáme v obci Bezdružice na konci železniční trati z Pňovan. Dominantou ospalého městečka je renesanční zámek s velkou sbírkou loveckých trofejí. Protáhlé náměstí zase jasně ukazuje, že Bezdružice bývaly v minulosti významnějším sídlem než dnes.
Náměstí v Bezdružicích s bývalou radnicí
Nejdříve jdeme po silnici směr Úterý, která se vine mezi pastvinami a loukami do údolí Nezdického potoka. Tady se napojujeme na modrou značku směrem k východu, která vás za slabou půlhodinu přivede na soutok s Úterským potokem.
Tento přes 30 kilometrů dlouhý potok vytváří krásné a zalesněné údolí, které budeme v následujících deseti kilometrech sledovat ve směru proti proudu. V minulosti stávala u Úterského potoka řada mlýnů, ty však byly po 2. světové válce a odchodu původních obyvatel vesměs opuštěny.
Náměstí v Úterý
Asi po půlhodině spatříme první domy městečka Úterý (německy Neumarkt). Malebné město s dominantním kostelem Narození sv. Jana Křtitele a řadou hrázděných domů působí v opuštěné přírodě jako přízrak. Mimochodem, natáčela se tu například Zdivočelá země nebo Habermannův mlýn. Mnohé památkově cenné domy jsou bohužel stále v zuboženém stavu a na řadě z nich vidíme cedule „na prodej“.
Po prohlídce městečka pokračujeme po zelené značce proti proudu potoka. Nad bývalým Zuckerovým mlýnem nás trasa vyvede do stráně, odkud jsou máme pěkné výhledy na západ a sever. Za malou osadou Branišov přicházíme k Blažejskému rybníku. Na jeho břehu stojí ruina kostela sv. Blažeje. Zřícenina je udržovaná, ale nemá střechu a trochu to tady vypadá, jako by právě skončila válka.
Pohled z údolí Úterského potoka nad bývalým Zuckerovým mlýnem. V pozadí vidíte Branišovský vrch.
Přes rybník si prohlížíme mohutný Třebouňský vrch (825 m). Přejdeme silnici, překonáme pastvinu a pak se vyškrábeme lesem na rovné temeno Třebouňského vrchu. Po zelené značce pak dojdeme k vyhlídce, ze které je vidět velká část Tepelské vrchoviny. Z vrcholu Třebouňského vrchu už zbývá sejít poslední kilometr do vsi Třebouň, kam jezdí autobusové linky na trase Plzeň – Karlovy Vary.
Praktické informace
Trasa je dlouhá 20 kilometrů, jediné větší stoupání vede na Třebouňský vrch. Občerstvení je možné pouze v obchodě v Úterý. Část údolí Úterského potoka je špatně schůdná hlavně za deštivého počasí, vezměte si pořádné boty!
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Přes Kozelku do Manětína
Trasa z Nečtin do Manětína kombinuje krásnou přírodu s památkami – zajímají nás hlavně barokní stavby a sochy v Manětíně. Začínáme výstupem ke kostelu sv. Jakuba Většího. Je odtud pěkný výhled a líbí se nám i rozlehlý a poloprázdný hřbitov u chrámu. O kus dál v kraji lesa nacházíme zbytky židovského hřbitova. Nabízí se procházka k novogotickému zámku Nečtiny, ale zámek není přístupný, a tak se vydáváme z centra Nečtin po červené značce k severu.
Nečtiny – kostel sv. Jakuba Většího
Trasa začíná stoupat přes osadu Doubravice na stolovou horu Kozelka (660 m). Výstup je místy docela strmý, ale nahoře se jde zase po rovině. Pěšinka vede kolem skalnatých srázů až k vyhlídkovému bodu nazvanému Kozelka-vyhlídka. Odtud vidíme až na Slavkovský les nebo další typickou stolovou horu oblasti s názvem Vladař (693 m).
Z vyhlídky se kousíček vracíme a po červené značce jdeme na východ. Stezku pak opouštíme a přes pastvinu zamíříme do osady Újezd, kterou obklopují dvě stolové hory: Kozelka, ze které jsme přišli, a mohutná Chlumská hora (651 m).
Chlumská hora při pohledu ze silnice pod Újezdem
Manětín – průčelí zámku pohledem z náměstí
Chlumská hora na rozdíl od Kozelky poskytuje jen občasné výhledy. Rozhodujeme se tuto horu vynechat, scházíme z Újezdu po silničce dolů a po překonání Manětínského potoka dojdeme přes údolí s lučinami až do Manětína.
V 18. století po rozsáhlém požáru zažil Manětín pod správou rodu Lažanských velký hospodářský a stavební rozkvět. Tehdy byl do dnešní podoby přestavěn zámek, vznikl u něj rozsáhlý park a v Manětíně tehdy působil i architekt Jan Blažej Santini nebo malíř Petr Brandl. V Městečku najdete desítky velmi hodnotných barokních soch a dalších dekorací, nejvíce jich spatříte na terase před zámkem.
Praktické informace
Trasa je dlouhá 10 kilometrů, s výstupem na Chlumskou horu 12 kilometrů. V Nečtinách i Manětíně fungují restaurace. Výstup na Kozelku i Chlumskou horu je poměrně strmý.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
