Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Klášter v Plasech je zázrak. Bez vody se stavba zřítí, varoval architekt

aktualizováno 
Malé město na severním Plzeňsku působí nenápadným dojmem. Přesto zde zakotvil slavný architekt Santini-Aichel i kancléř Metternich, aby zde vybudovali skvosty hodné obdivu. Milovníci historie a architektury budou v Plasech dozajista nadšeni.

Fotografie jižního vodního zrcadla s nápisovou deskou "Bez vody se stavba zřítí", která je zároveň chronogramem - ukazuje letopočet poležení tohoto kamene. | foto: NPÚ Klášter Plasy

Možná to byl samotný Bůh, který knížeti Vladislavu II. vnukl myšlenku, aby v Plasech založil ve dvanáctém století klášter v hluboké kotlině. Osídlili jej cisterciáci a spravovali jak přilehlé území, tak i okolní vesnice.

Význam kláštera ale stoupl o šest set let později, kdy opat Evžen Tyttl povolal k výstavbě konventu „kulhavého ďábla“. Tak se totiž přezdívalo architektovi Janu Blažeji Santini-Aichelovi, který byl od narození ochrnutý na část těla.

Syn pražského kameníka v osmnáctém století vybudoval nejen famózní architekturu, nýbrž i řadu technických, unikátních pozoruhodností, za kterými se vydávám do plaského kláštera.

Sestupuji dolů po schodech a svoji prohlídku začínám přímo „u pramene“. Místo vypadá tajemně. Je obklopené kamennými kvádry, uprostřed nichž se leskne vodní plocha. Všude panuje hrobové ticho a chlad mi leze do kostí.

Klášter Plasy

„Budova stojí v bažinaté půdě v meandru řeky Střely, proto Santini-Aichel vymyslel pro základy konventu důmyslný vodní systém. Pro zpevnění fundamentu nechal do země zatlouct pět tisíc sto dubových kůlů. Přes ně položil trámový rošt, a teprve na něj začal stavět zdivo konventu,“ vysvětluje mi Monika Tuková, zaměstnankyně kláštera.

Aby rošt nezačal hnít a budova se nepropadla, přivedl Santini-Aichel do základů vodu z několika pramenů. „Tím zamezil přístupu vzduchu ke dřevu, které de facto zkamenělo. Ke kontrole vody v základové části objektu pak nechal architekt zbudovat barokní bazény zvané zrcadla. U jižního z nich také umístil varovný latinský nápis, jenž hlásá, že bez vody tato stavba spadne. Z těchto důvodů kontrolujeme čtyřikrát denně výšku, teplotu a kvalitu vody v obou bazénech,“ vysvětluje moje průvodkyně.

„Santini-Aichel svým projektem navázal na Královskou štolu, středověké dílo mnichů, kteří tento páteřní kanál vybudovali pro odvod přebytečné vody ze základů a střech kláštera. Dvě stě dvacet metrů dlouhá štola také naháněla vodu na mlýnské kolo, pilu a proplachovala prevéty a pisoáry. Na toaletách, které jsou dodnes při prohlídce kláštera k vidění, byl výklenek ve zdi na umístění svíčky i odvod zapáchajícího vzduchu do komína. Na tehdejší dobu to bylo velmi pokrokové řešení,“ tvrdí Tuková.

Jižní samonosné schodiště

Jižní samonosné schodiště

Santini-Aichel byl zkrátka geniální architekt. Měl rozsáhlé znalosti matematiky, geometrie, numerologie. Zřejmě i to mu pomohlo k realizaci čtyř samonosných schodišť v klášteře. Ani jedno z nich nepodpírá žádný trn, žádná zeď, do kterých by se schody opřely. Schodiště tak „vlají“ a drží je jen specifické prostředí vyvážené vlhkosti, teploty a proudění vzduchu. Navíc slouží jako šachta, kterou proudí teplý vzduch do budovy. V minulosti si tak mniši ohřívali objekt před zimou.

Dnes jsou klimatické podmínky trochu jiné než v době baroka, nicméně správa kláštera se je snaží co nejvíce přiblížit. Proto navázala spolupráci s klimatologem, jenž na základě dřívějších zkoumání nastavil potřebný systém větrání. Tím se udržuje potřebné klima a pevná pozice schodiště. Samotný klášter má pak svůj vlastní vyhřívací systém.

Klášter Plasy

Táhne se po obvodu rajského dvora navýšeného tři a půl metru nad vnější terén. Systém tvoří dlouhá klikatá podzemní chodba, která ústí do přízemí budovy ve dvou místech. Přes léto se v zemi kolem chodby akumuluje teplo a v chladných měsících teplý vzduch proniká skrze výduchy do budovy.

Kancléřův věčný odpočinek

V devatenáctém století zasáhla do osudu Plas nejmocnější politická osobnost tehdejší Evropy, kancléř Rakouského císařství Klemens Wenzel von Metternich. Místní panství koupil v dražbě a začal jej zvelebovat. Vystavěl továrnu na zpracování železné rudy, domky pro dělníky a podpořil rozvoj železniční trati a výstavbu silnice do Plzně. Zároveň se rozhodl, že zde také nechá vybudovat rodinnou hrobku.

Metternichové

Původ starého šlechtického rodu pocházejícího z Německa se datuje od třináctého století. Metternichové původně vlastnili majetek v Porýní, od sedmnáctého století v Čechách a později také na Moravě a v Uhrách. Jako katolíci a stoupenci Habsburků získali nejprve hraběcí, poté knížecí titul. Po ztrátě majetků v Německu za napoleonských válek se jejich hlavním sídlem stal západočeský Kynžvart.

Dnes ji vlastní město Plasy a na prohlídku ji otevírá pouze po domluvě předem. Což je obrovská škoda, protože v rámci společné česko-rakouské historie se jedná o zcela jedinečnou památku, která není doceněna. Možná i proto, že o ní turisté a odborná veřejnost moc neví.

Hrobka leží v blízkosti kláštera a působí nenápadně. Překračuji její práh a připravuji se na přítmí a zatuchlinu. Místo toho mě však vítá světlo pronikající bočními okny a normální vzduch, jehož cirkulaci zajišťuje dobrý a stále fungující větrací systém.

Metternichovská hrobka

Metternichovská hrobka

Z přímé blízkosti vidím po obou stranách chodby patnáct výklenků pro dřevěné rakve. Ty jsou umístěné za kovovými mřížemi s tabulkami, jež uvádějí jméno pohřbeného.

„Hrobku nechal vybudovat tehdy třiapadesátiletý Metternich v roce 1826. V té době byl už kníže jeden rok vdovcem, ztratil dvě dcery, svého otce, a proto se začal zabývat myšlenkou o zbudování rodinné hrobky. Využil k tomu hřbitovní kostel sv. Václava, který nechal empírově přestavět,“ vysvětluje mi Jana Urbanová. Jako průvodkyně zde pracuje několik let. O rodu Metternichů ví skoro vše a návštěvníkům poskytuje perfektní zasvěcený výklad.

„Od roku 1828 zde bylo postupně pohřbeno dvaadvacet lidí. Kromě kancléře Metternicha také jeho tři manželky, děti, sourozenci a jeho otec. Posledním příslušníkem rodu uloženým do hrobky byl kancléřův stejnojmenný vnuk Klemens Wenzel Lothar, který zemřel v roce 1930,“ vypráví Urbanová.

„Metternichové se o rozvoj Plas zasloužili velkou měrou. Určitě by se o své panství dobře starali i nadále. Ale poslednímu mužskému členu rodu Pavlovi Alfonsovi byly majetky v Československu zkonfiskovány v roce 1945. Po odchodu z Čech se usadil na zámku Johannisberg v Německu, kde pěstoval vinnou révu. Zemřel před dvaceti osmi lety, a tím Metternichové po meči vymřeli. Každopádně však tvořili kus české historie a jsem ráda, že ji zájemcům mohu představit“, dodává Urbanová.

Smolařem na plný úvazek

Moje půldenní prohlídka Plas končí, nicméně v plánu mám ještě jeden cíl, necelých pět kilometrů vzdálenou vesnici Lomany.

Metternichovská hrobka

Tady v bývalém chlévě hájovny jménem Lipovka vzniklo Muzeum těžby borové smoly, jediné svého druhu na světě. Sbírka je soukromá a zřídila ji Jana Čiháková, vnučka posledního hajného knížete Metternicha. Těžba smoly měla totiž v lesích severního Plzeňska velkou tradici a různé využití. Sloužila jako přísada do střelného prachu, na utěsňování sudů v pivovarech nebo se využívala v chemickém průmyslu. Za druhé světové války pryskyřice putovala do třetí říše a používala se výhradně k vojenským účelům. S její pomocí dělníci například izolovali cívky letadel nebo stabilizovali výbušné směsi při přepravě na válečných lodích.

„Postup získávání smoly byl velice jednoduchý. Muži nařízli kůru borovice a ke stromu připevnili sklenici, do kterého smola postupně odkapávala. Z nádoby ji posléze vyškrabali a uložili do sudů. Práce byla fyzicky namáhavá a vyžadovala dobrou pracovní morálku. V lesích pracovali čtyři dělníci a mistr těžby pryskyřice, kteří připravovali liziny, plochy pro nařezání kmene, a dělali ronící zářezy“, vysvětluje Jana Čiháková, moje třetí průvodkyně během jediného dne.

Klášter Plasy

Klášter Plasy

Po druhé světové válce však zájem odběratelů o smolu opadl. Těžba se ještě nakrátko obnovila v roce 1976, kdy pryskyřici potřeboval chemický průmysl v tehdejší Německé demokratické republice a Polsku. Export však trval jen dva roky, a poté se od náročného a ke stromům nepříliš šetrného způsobu získávání smoly definitivně upustilo.

Jedinou připomínkou tohoto starého řemesla je malinké muzeum, kde výklad poskytuje paní Čiháková. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout všechny smolařovy pracovní nástroje a poznat jednotlivé úkony, které spolu s dělníky vykonával v lese.

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Může se hodit

Technické pozoruhodnosti plaského kláštera na vlastní oči uvidíte v rámci speciálního prohlídkového okruhu Vodní systém. Objednat se však musíte předem na e-mailu plasy@npu.cz

Prohlídku Metternichovské hrobky a Muzea těžby borové smoly lze rezervovat na e-mailu posta@mestoplasy.cz

Pokud chcete poznat město na řece Střele blíž, vydejte se na naučnou stezku Plasy. Měří skoro tři a půl kilometru a prostřednictvím devíti informačních tabulí vás seznámí s nejzajímavějšími přírodními, kulturními a technickými památkami.

Pokud vám při poznávání Plas vyschne hrdlo, ochutnejte pivo z místního Knížecího pivovaru. Pivo vaří už od šestnáctého století a žízeň vám například zažene Vašnosta, Vidlák, Felčar nebo Nachmelenec.

Knížecí pivovar Plasy

Knížecí pivovar Plasy

Autoři:
  • Nejčtenější

V Českém Švýcarsku shořely historické chaty, z památky zbyly jen komíny

V Národním parku České Švýcarsko shořely dvě historické chaty Na Tokání, které jsou zařazené mezi cenné kulturní...

SLEPÁ MAPA: Co bychom si bez nich počali. Znáte největší přehrady v Česku?

Chrání nás před povodněmi, zásobují vodou, vyrábí elektřinu. Strategický význam českých a moravských přehrad značně...

Renovovaná Slovenská strela se po šedesáti letech vrátila na koleje

Šedesát let nejel unikátní železniční motorový vůz Slovenská strela po kolejích. Stalo se tak až v pondělí 25. května....

Orlické hory pro pohodáře. Rokole urovná i vaše rodinné vztahy

V malebné krajině Orlických hor, nedaleko od Nového Města nad Metují, se nachází nenápadné, přesto krásné poutní místo...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na co zírá mašinfíra: Cyklovlakem po zapomenuté trati v srdci Českého lesa

Seriál Seriál Na co zírá mašinfíra dnes nabízí vyslovenou lahůdku. Jízdu po trati, kam se osobní soupravy podívají jen několik...

Virus se mění pod rukama. Přírodní izoláty se tak nechovají, vysvětluje Peková

Premium Do povědomí širší veřejnosti se molekulární bioložka a viroložka Soňa Peková z laboratoře Tilia dostala pro své neshody...

Svoboda na dvou kolech Čechy láká. Porovnali jsme nejpopulárnější skútry

Premium Skútr, to znamená hlavně svobodu pohybu namísto stání v kolonách. V porovnání s automobilem nabízí levnější a...

Mám už celé krize dost, hyperbola strachu je šílená, říká šéfkuchař Pohlreich

Premium Když vidíte sedět Zdeňka Pohlreicha v úplně prázdné restauraci Next Door v centru Prahy, kde jste si dřív bez rezervace...

  • Další z rubriky

S rodinkou na výlet: Nenápadný Mělník vás překvapí historií i kvalitou vín

„Vím, kde se stéká, tam u Mělníka...“ zní známá česká lidovka. Město ležící na soutoku Labe a Vltavy se však...

Založil ho Karel IV., obkroužily podnikové kempy. O Máchově jezeře se pěly ódy

Premium Kdy jindy než v květnu vyrazit na místa spojená s nesmrtelnou básní Karla Hynka Máchy Máj? A kde jinde se konečně...

Město s vůní chmele si oblíbil i Hollywood. Po Žatci pobíhal Králíček Jojo

Na severozápadě Čech leží městečko, které znají asi všichni pivaři. Pěstuje se tu totiž světově proslulý chmel, žatecký...

Den na Sázavě. Skvělý vodácký výlet, který zvládne i naprostý amatér

Když za legendárními peřejemi Stvořidla Sázava zkrotne, začne se rozvážně klikatit středočeskou krajinou polí, luk a...

Najdete na iDNES.cz