Bělostný vápencový masiv se v místech missourského Bethany Falls začal utvářet zhruba před 270 miliony lety. A bez hnutí tu ležel až do počátku minulého století, kdy jej obyvatelé rychle se rozrůstajícího města Kansas City začali těžit. Původně skromnou povrchovou těžbu brzy vystřídala průmyslová podzemní těžba, neboť vápencový depozit tu dosahoval opravdu úctyhodných proporcí.
Ve 40. letech přiřadil toto výnosné ložisko do svého portfolia koncern Hunt Midwest. Začalo se tu těžit metodou room & pillar, tedy ražbou chodeb a rozrážek v systému dobývky, a to v pravidelné horizontální síti. Ta po svém vytěžení v jednotlivých úsecích zanechávala za sebou řazené pět metrů vysoké a 12 metrů široké tunely, oddělené od sebe skoro osmimetrovými čtvercovými pilíři vápencové horniny. Postupně tu vznikaly pokojíčky, dómy, haly, koridory a sloupy.
Těžba probíhala v průměrné hloubce 49 metrů pod zemí, a byť to tak na první pohled nevypadá, v oné čtvercové síti dosud byla vytěžena plocha 5,1 milionu metrů čtverečních vápencového depozitu. Vápencový důl Bethany Falls je tedy ohromným dílem, které se rádo připomíná i na povrchu.
Realitní makléři vidí příležitost
Materiál na stavbu mezistátní silnice č. 435 nebo podklad ranveje letiště v Kansas City, stejně jako obelisky, památníky, kašny a fontány – kterých se v metropolitní oblasti Kansas City údajně nachází víc než v Římě – to všechno má svůj původ zde.
Marketing, který nabízel prostory vytěženého dolu jako tu nejlepší střechu, se začal záhy vyplácet.
Jediným formálním neduhem těžby v podloží otevřeném z několika stran byl vyprázdněný prostor již vytěžených sektorů. A to majitele dolu deptalo. Utvořené místo, s výjimkou několika pojezdů pro nákladní auta a podzemní železnici, leželo ladem.
Předtím, než se společnost Hunt Midwes pustila do výnosného byznysu s těžbou vápence, podnikala v oblasti nemovitostí. Nejspíš proto je volné místo ponechané bez užitku tolik dráždilo. Byli si dobře vědomi toho, jak velkou a obtížně dostupnou vzácností jsou v Kansas City skladovací prostory. Tady jich přitom byl nadbytek.
Ceny za pronájem kancelářských prostor v Kansas City byly horentní. Pod zemí je prý levněji.
Ilustrativní řez „největší zelenou střechou světa“
„V šedesátých letech konečně přišel ten aha-moment,“ vypráví Ora Reynoldsová, současná generální ředitelka Hunt Midwest. „Ta místa pod zemí se dala znovu využít ke skladování!“
Nezničitelný archiv, nejpevnější garáž
Manažeři společnosti, snad v duchu tradic realitních makléřů, tehdy pojali marketing ve velkém stylu. Musí se ovšem nechat, že měli co nabídnout.
Plně přístupných tu hned ze začátku bylo půl milionu metrů čtverečních kapacit volného prostoru, další milion se plynule připravoval. Byly tu silnice, osvětlení, napojení na železnici a výhybny. Přítomna tu už byla veškerá manipulační technika, od malých zvedáků až po strojní jeřáby. Panuje tu celoročně stálá teplota v rozmezí 18–21°C, vzdušná vlhkost okolo 30 %, stabilní klima. Naprostá bezpečnost, pokud jde o vjezd a výjezd. A také absolutní ochrana před vlivy vnějšího počasí.
I kdyby nahoře vybuchla atomová puma, dole, v podloží šestkrát pevnějším než železobeton, se nic nezmění. Majitelé mohli zákazníkům slíbit perfektní dostupnost z centra a letiště, napojení na regionální a mezistátní silnice. To vše na lokalitě, která se nachází, s trochou fantazie, v samém geografickém středu USA.
V průměrné hloubce 49 metrů pod povrchem se dají skvěle skladovat potraviny.
Nezvyklost umístění samozřejmě zájem klientů brzdila. Jako první si tu na zimu zaparkovala techniku jistá stavební firma z Pensylvánie. Ukázalo se to být víc než výhodné, odpadlo totiž klasické zazimování strojů. Ušetřili i tím, že pronájem skladovací plochy pod zemí byl desetkrát menší, než kdekoliv jinde na povrchu.
V roce 1964 pak zaexperimentovala automobilka Ford a ustájila tu část čerstvě vyprodukovaných vozů. Po nich se přidali dodavatelé čokolád z Russell Stover Candies a zpracovatelé obilnin ze závodu Pillsbury. Pak se přidala i první státní organizace, Poštovní služba Spojených států amerických. Uložili sem tisky známek v hodnotě dvou miliard dolarů.
S takovou reputací se už vápencový důl, tedy jeho upravená skladovací část, mohl s velkou slávou v roce 1967 oficiálně přejmenovat na SubTropolis. Místo, jež nabízí ten největší komerční podzemní skladovací prostor na světě.
SubTropolis je světový fenomén
Dnes se tu nachází jeden z archivů Agentury pro ochranu životního prostředí a stálou pobočku tu má Národní správa archivů a záznamů. Je tu také obří datové centrum a serverovny, jeden z největších skladů sýra na americkém kontinentu, sklady s kotouči starých filmů. Stabilní pronájem úložné plochy si tu drží na 55 mezinárodních společností, ale také několik stovek menších lokálních firem.
Místo tu najdou i soukromníci. Když potřebujete na zimu odstavit svou loď a nechcete si platit místo v krytém doku, když přemýšlíte, kam zaparkovat veterána ze své sbírky, právě SubTropolis je to pravé místo. Cokoliv, co by se v létě mohlo přehřát anebo v zimě zmrznout, se sem dá uložit.
V přísně střežených sektorech podzemí skladuje data například americký Národní registr.
Vybetonované podlahy, 17 kilometrů širokých zpevněných silnic, 5 kilometrů kolejí, 19 vstupů, 1 600 parkovacích míst, 300 kamionových linek – to vše garantuje snadný přístup do skladů. Rozdělení do tří sektorů ostrahy zase poskytuje maximální bezpečnost. Pod zemí tu – na ploše o rozloze 140 fotbalových hřišť – pracuje tisícovka stálých zaměstnanců, a dalších 200 pak zajišťuje administrativu na povrchu. Nájem skladovací plochy je tu momentálně o polovinu levnější než na zemi, a tak se dnes 10 procent kapacit skladů celého Kansas City nachází zde.
Společnost Hunt Midwest současně sbírá body za ekologii a udržitelnost. Dohromady tu vlastně nic stavět nemuseli, prostor byl v podstatě kompletně vybudován předchozí těžbou, stačilo ho jen předělat pro nové využití. Náklady na provozní energie jsou tu oproti povrchovým skladům o 70 procent nižší díky stabilnímu klimatu.
V současnosti SubTropolis připravuje expanzi do dalších částí vápencového dolu.
Poptávka po zpřístupnění dalších částí dolu je přitom enormní. Momentálně se připravuje dalších 620 tisíc metrů čtverečních. Hlad po úložné kapacitě je nyní větší než poptávka po vápenci. Díky tomu se také stal vápencový důl Bethany Falls fenoménem, který strhl lavinu podobných projektů využívajících po celých Spojených státech další vytěžené prostory. Ale vápencově bělostná SubTropolis je z nich pořád bezkonkurenčně největší.
Mohlo by se hodit:
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
