Pevnost, kterou nařídil zbudovat císař Josef II. v prostoru vesnic Kopisty a Travčice, byla postavena v letech 1780 - 1790. Návštěvník dostane do ruky zapálenou svíčku a může vyrazit.
V hlavní galerii
Hlavní podzemní chodba, místní jí říkají hlavní galerie, je součástí vnějšího osmiúhelníkového obranného valu. Odtud se rozbíhá dalších asi 20 kilometrů chodeb v husté síti směřujících před pevnost. To vše je navíc místy propojené i s nadzemními chodbami, odkud se zavodňovaly příkopy.
Záměrem stavitelů bylo v případě nebezpečí zaplavit dobyvatele, kteří by se dostali do bezprostřední blízkosti města, v pěti kotlinách před hradbami - Bohušovické, Kopistské, Horní, Trávčické a Litoměřické. Kotlinami nazývají místní terénní propadliny pod Terezínem, který leží na mírném návrší.
"Když přicházející nepřítel na poslední chvíli změnil směr, nebylo těžké vodu z jedné kotliny přepustit do druhé. Zaplavit území až do výšky 1,5 metru trvalo jen dvě až tři hodiny, což obráncům bohatě stačilo. A protože se tenkrát do zbraní používal střelný prach, prakticky byli zaplavení útočníci vyřazeni z boje," popisuje u vstupu Jiří Smutný, předseda terezínského klubu vojenské historie, který chodbami provází.
Podzemí v Terezíně, výpustní stavidla
Možné je vidět kilometr
Z téměř 50 kilometrů chodeb byl zatím zpřístupněn necelý kilometr. Ostatní nejsou zajištěné, hrozí náhlé zborcení stropu nebo naopak pád podlahou do nižších pater.
"Rekonstrukce celého pevnostního systému by stála zhruba čtyři až pět miliard korun," říká Roman Kotrba z terezínské radnice. Že nyní lidé mohou alespoň do části chodeb, za to mohou paradoxně děkovat povodním v roce 2002. "Tehdy jsme na nutné opravy a vyvezení nánosů bahna získali evropské peníze. Od té doby nic," říká Kotrba.
Museli měřit 160 cm
Ze zarostlého obranného příkopu před Terezínem u silnice z Litoměřic vstupujeme po dřevěném prkně do zmíněné hlavní galerie. Je tu chladno, ale ne tma díky řadě střílen. Strop není vůbec vysoký, ovšem chodby vedoucí před hradby jsou mnohem užší a nižší.
"Odvážlivci mohou do této chodby. Nikam neodbočovat, na křižovatkách dvakrát doleva a vrátíte se sem. Kdo nepřijde do pěti minut, na toho nečekáme," říká pobaveně Smutný. Člověku se do té tmy a navíc v podřepu zrovna nechce. Jednou vlevo, podruhé, cesta připadá nekonečná. Nakonec se v dálce objevuje světlo. Co to je ale proti vojákům, kteří zde trávili celé dny.
"Sem byli speciálně vybíráni dělostřelci, kteří měřili maximálně metr šedesát," říká Smutný. Přesto i oni do některých chodeb museli lézt po čtyřech.
Z hlavní galerie do předpolí vybíhá v pravidelných rozestupech opravdu řada chodeb. Některé směřují k povrchu, další do podzemí. Nejdelší, 26 metrů, jsou takzvané odposlouchávací. "Na jejím konci seděl na dřevěné lavici voják a poslouchal, jestli se neblíží nepřítel. Pokud něco zaslechl, okamžitě běžel podat zprávu," přiblížil Smutný.
Důmyslná je i síť minových chodeb. Voják na jejím konci připravil nálož, zeminou vchod zatarasil, aby výbuch nepoškodil další část pevnosti a síť chodeb, teprve pak vše odpálil. "Podpovrchová mina udělala na povrchu kráter široký šest a hluboký tři metry. Nálož min druhého řádu byla dokonce dvakrát výkonnější," popsal Smutný.
Síť těchto chodeb byla tak hustá, že obránci byli schopni vyhodit do vzduchu celé území před hradbami. Naštěstí to nebylo potřeba, Terezín nebyl dobyt.
Jak rychle vpadnout nepříteli do zad
Ovšem i kdyby se v některém místě podařilo nepříteli dostat do hlavní chodby, neměl vyhráno. V pravidelných úsecích je totiž hlavní chodba přehrazena obrannými zdmi, chodby ve tvaru písmene U umožňovaly vojákům ohrožený úsek opustit a nepříteli vpadnout do zad.
Zajímavé je, že střílny z hlavní chodby nesměřují jen před hradby, ale většina i směrem do města. "To bylo připraveno pro případ prolomení první obranné linie. Vojáci pak nepříteli mohli střílet do zad a přes další val se už nedostal," popsal Smutný. Navíc nad každou ze střílen jsou kulaté otvory, kudy obránci shazovali granátové miny. Nad dělostřeleckým místem jdou zase ve stropě speciální komíny.
Běhat tudy v šeru nebo naprosté tmě muselo být kdysi (ale i nyní) skličující, proto bedlivě střežím svíčku, která rychle ubývá. "Pokud chodby byly plné dýmu nebo zhaslo světlo, měli vojáci na každé chodbě vyryto pojmenování úseku a číslo chodby. Takové destičky se daly přečíst hmatem," popsal Smutný. Na zdi si vojáci také psali vzkazy a řada z nich se dochovala dodnes.
Výjimečné prohlídky
Pokud se do terezínského podzemí chcete vypravit, můžete se objednat na oficiálních stránkách města Terezín. Na prohlídku se může zatím objednat jen omezený počet skupin, vstupné je formou dobrovolného příspěvku na rekonstrukci hradeb.
"Doufáme, že se najde nějaký investor, protože terezínská pevnost a podzemí jsou nejen na území České republiky, ale i v celosvětovém měřítku naprostým unikátem. Jde o vrcholné dílo pevností bastionového typu, které dnes jinde neuvidíte," zdůraznil Smutný.
Pevnost Terezín
|
