V listopadu pak vstoupí do kin jeho celovečerní debut Oběť. Ještě před tím s ním zamíří na mezinárodní filmový festival do Benátek, který začíná právě dnes. Drama Oběť bude soutěžit v sekci Orizzonti.
Oběť sleduje příběh ukrajinské matky, která po násilném útoku na svého syna hledá na českém maloměstě spravedlnost a její boj mobilizuje stovky dalších. Podezřelými pachateli jsou romští sousedé. Zdánlivý boj menšiny proti menšině se však rychle proměňuje ve zcela jiný střet, když se zraněný chlapec rozhodne odhalit pravdu o okolnostech útoku.
 |
Oběť jste natáčeli loni na jaře. Co se letos v únoru stalo na Ukrajině, se dalo jen stěží očekávat. Změnila nastalá situace něco?
Naše hlavní hrdinka pendluje mezi Českem a Ukrajinou kvůli práci a kvůli potvrzení pro získaní občanství. Kvůli ničemu jinému. Situace se však proměnila a teď odtamtud lidé odjíždí ze zcela odlišných důvodů. To nás přivedlo k myšlence, že se z toho vlastně nezáměrně může stát historický film. Ale jinak jsme to příliš dlouho neřešili... Ten film se neodehrává na Ukrajině a není o tom, co se tam teď děje. Je to příběh o Ukrajincích v Česku. Takže jsme se rozhodli, že na to nebudeme nijak odkazovat, protože by to mohlo vytvářet nechtěné konotace.
Myslíte, že to přece jen mohlo sehrát nějakou roli ve výběru filmu na festival?
Když jsme posílali před pěti lety na festivaly Atlantidu, 2003 (bakalářský film Michala Blaška, pozn. red), což je film o dvou ukrajinských uprchlících, tak nám říkali, že je to téma už pasé. Přesto z toho byl nakonec úspěch a Atlantida se dostala na hodně festivalů… Co se týče Oběti, tak jsme třeba byli v kontaktu s Cannes, kde na to téma nereagovali vůbec. Z Benátek nám napsali, že je na filmu zaujala nejvíc otázka rasismu, zneužití něčího příběhu pro zlo a pohled matky, která stojí za svým synem… To je tak pro ilustraci, proč je pro mě vlastně těžké na to odpovídat. Protože se k tomu nikdo oficiálně nevyjádřil.
Tématem filmu je mimo jiné spravedlnost. O té se říká, že je pouze lidský konstrukt. Souhlasíte?
Trochu depresivně občas říkám, že spravedlnost neexistuje. Na druhou stranu, bez snahy o ni bychom asi fungovat nemohli… Naše hrdinka ji ale třeba chápe trochu jinak. A to je na tom celém nejnebezpečnější. Že si spravedlnost může každý interpretovat dle svého. Je to mimochodem téma i Podezření nebo Atlantidy.
Vita Smačeljuk ve filmu Oběť (2022)
Takže vlastně trošku vaše téma?
Ano. Se scenáristou Jakubem Medveckým jsme se snažili dotlačit naše postavy do hraniční situace a sledovat, jak se zachovají. A pak diváka konfrontovat s tím, jak by se rozhodl on. A v případě Oběti je ta situace tak moc specifická, že rozhodování není vůbec jednoduché.
Takže Oběť má i trochu vzdělávací potenciál.
Částečně. Snažili jsme se do toho původně dostat ještě téma hoaxů a fake news. Jenže jsme zjistili, že se to v každé zemi hodně liší. Třeba na Slovensku je situace v tomto směru mnohem horší než v Česku nebo Německu. A asi by to bylo i v celém příběhu dost neorganické.
Festivaly pro filmaře většinou neznamenají chození do kina, ale hlavně hodně schůzek, navazování kontaktů. Baví vás tato stránka vaší práce?
Z počátku jsem tomu vůbec nerozuměl. Nevěděl jsem, o čem se s těmi lidmi bavit. O co se zajímat. A dost jsme na tom pohořeli, když jsme byli poprvé na festivalu v San Sebastianu. Byli jsme jako banda dětí, co přijede na velký festival a neví, co má dělat, jen chodí na filmy. Naštěstí jsme se poučili a pochopili, že si tím třeba můžeme zajistit další distribuci. Takže to k tomu nějak přirozeně patří… Financování filmů je čím dál složitější. Když si to porovnám s jakoukoliv jinou prací, tak to ale rozhodně není nic, na co bych si stěžoval.
Zvažovali jste někdy, že by Oběť vznikla jen pro televizi?
Ne, od začátku jsme to plánovali jako film pro kina.
Do televize teď míří třetí série Případů 1. oddělení, do které jste vstupoval jako nováček. Jaké to bylo?
Sice jde o něco zajetého, ale zároveň se hodně změnilo. Odešel Dan Wlodarczyk, naopak přibyly postavy vyšetřovatelů a štáb se z devadesáti procent proměnil. Se spoustou herců jsem se navíc znal už před tím. Na začátku byli velice slušní. Skoro jakoby jim Peter Bebjak řekl, ať jsou na mě hodní. Třeba Petr Stach byl velice slušný, ale když si mě pak oťukal, přitvrdil. Všechno přišlo časem.
PRVNÍ DOJMY: Zlatej teletext! Případy 1. oddělení postihla nová doba |
Na předpremiéře si z vás trochu utahovali. Tedy ne přímo z vás, ale z vašich hereckých schopností. V nové sérii se prý mihnete před kamerou.
Ale ony ty moje herecké schopnosti nejsou tak špatné! To si prostě dělali srandu. Na place byla legrace, dokud jsme nezačali téct s časem, pak už všechno fungovalo úplně přesně. Dokonalá parta. Všichni si pomáhali.
Sledoval jste předešlé série Případů?
Viděl jsem skoro celou první. Souviselo to s tím, že jsem na škole točil hodně kriminálek, tak jsem i Případy musel nakoukat... Že je to procedurální kriminálka, že se jde po případu, ne po soukromém životě postav.
Točil jste třeba Specialisty, Profesora T nebo Za sklem. Lišilo se nějak od toho pracovat se scénářem, jehož autorem je kromě Jana Malindy i zkušený kriminalista Josef Mareš?
Je to jiné, detailněji popsané, tam byl procedurál více přizpůsobený příběhu, tady se příběh více přizpůsobuje procedurálu… Je to jasné, panu Marešovi by pak volali, že tam jsou nějaké nesmysly. A na té premiéře si to policisté opravdu pochvalovali, za což jsem rád. A seznámil jsem se i s reálným Tomášem Kozákem!
Případy budou hodně sledované. Bude se o tom seriálu dost mluvit. Jste na to připravený?
Moc se těším! Na takto sledovaném projektu jsem ještě nepracoval. Třetí série je v něčem jiná než ty předcházející. Postavy jsou sice vesměs stejné, ale forma a zpracování je modernější. Jak doba pokročila v kriminalistice, tak pokročila i v naší formě vyprávění a mohli jsme to dělat více filmově.
Režisér Michal Blaško (29. srpna 2022)
Kombinujete televizní i filmovou tvorbu. Je vám to přínosem?
Když se chcete režií živit, tak buď budete pracovat v reklamní sféře nebo v televizi. Filmy vznikají dlouho. Samozřejmě jsou tu tací, kteří to berou zásadově, ale já se rozhodl pro tuto cestu, protože jsem se k seriálům dostal ještě před filmem. Je to skvělá zkušenost. Potkal jsem zajímavé lidi do štábu, herce, mohl si vyzkoušet rozdílné věci… V reklamě na rozdíl od seriálu neodvyprávíte příběh. Jde hlavně o vizuál a prodej produktu na krátké ploše, je tam tlak od klientů… Já měl na všech televizních projektech velkou svobodu a seznámil se s kým chtěl. Posunulo mě to. Ačkoliv je samozřejmě televizní a filmová tvorba odlišná.
Dál chystáte snímek Cowgirl. O čem bude?
Je to o čtrnáctileté holce, Barboře, která vyrůstá na Oravě a věnuje se soutěžní disciplíně na koni, která se jmenuje horse cutting. Ta spočívá v tom, že máte stádo telátek a jako jezdkyně oddělujete jedno telátko od stáda, aniž byste dávala koni signály. O tom sportu jsem předtím nic nevěděl a je přirozenou součástí příběhu, ve kterém Barbora postupně s dospíváním zjišťuje, že svět kolem ní není tak nevinný, jak se zdál a ona si uvědomuje, že byla v mnoha věcech naivní a slepá. Tato konfrontace s realitou ji zasáhne a je na ní, jak se s tím vypořádá.
