RECENZE: Krátké kočičí dobrodružství hry Stray není jen o škrábání gaučů

I hra, ve které hrajete za kočku, se dá pojmout relativně seriózně, dokazuje Stray. Poměrně dlouho očekávaný titul vesměs naplnil očekávání, která jsme však neměli přehnaně vysoká.

Herní vydavatelství Annapurna, které se zaměřuje především na zajímavosti z indie scény, drželo dlouho jako jedno z chystaných es v rukávě hru Stray, jež vyvolala nebývale vysoký zájem hráčů, dokonce je aktuálně stále nejvíce „wishlistovanou“ hrou na Steamu. Herní komunita ji často jednoduše označuje jako „cat game“ (hra s kočkou) a patří mezi tituly, o kterých se poměrně často mluví.

Ke hře jsme se v redakci dostali s předstihem a musíme uznat, že pokud vás trailery a popisy hry zaujaly, tak rozhodně je o co stát. „Hra s kočkou“ se totiž ukázala být přesně tím, co jsme od ní čekali: krátkou a poměrně roztomilou hrou o kočce, která se vypraví na dobrodružství v kyberpunkovém světě s roboty, drony a spoustou koberců či gaučů k rozškrábání.

Jak je už z názvu patrné (stray = toulavé zvíře), hlavním protagonistou v této hře je potulná kočka. To je poměrně originální nápad, tedy alespoň ve smyslu, že hrajete za zvíře ve vesměs seriózně laděné hře, a nikoli v komedii, která se ve spojení se zvířecí hlavní postavou často používá (Goat Simulator, Maneater nebo Untitled Goose Game). Hraní za kočku zde má svá jasná pravidla, kterým se musí váš herní styl přizpůsobit.

V základu vaše kočka umí přesně to, co jakákoliv jiná: mňoukat, běhat a skákat, škrábat či nosit věci v tlamě. Abyste však nebyli ochuzeni o typické herní interakce (konverzace, inventář, ovládání počítačů), brzy dostanete malého létajícího robůtka do batohu na záda. Právě díky němu budete rozumět, co vám roboti říkají, otevírat si cestu dál či sbírat předměty do inventáře.

Jedinou volnost v pohybu po herním světě máte však v chození či běhání, skákání je omezeno pouze tím, na co vám hra dovolí vyskočit. Nelze totiž skákat kdykoliv, pouze v případě, že vám hra pomocí symbolu naznačí, že na danou věc lze vyskočit. Bohužel ne vždy je najití tohoto povelu jednoduché a občas musíte zdlouhavě manévrovat kočkou i kamerou do různých úhlů, než se symbol pro skok ukáže. Hru jsem ovšem testoval ještě před úvodním patchem, tak je možné, že tento problém může v ostré verzi zmizet.

Kočka jako v reálu

Na hře Stray je opravdu skvěle poznat, že autoři rozumí kočkám a jejich chování. Nejde jen o to, že ve hře můžete v jednoduché minihře škrábat různé věci, aby si kočka obrousila drápky, ale je zde spousta dalších hezkých detailů, které potěší každého, kdo má také doma takového mazlíčka. V úplném úvodu zažijete třeba několik věrných interakcí v kočičí tlupě, jedna s druhou se šermují packami či se vzájemně čistí.

Následně se můžete také otírat o nohy robotů, spát jim na hrudi (a vrnět u toho: majitelé PlayStationů, poslechněte si zvuk z reproduktoru gamepadu) nebo na ně mňoukat. Velice věrná je také scéna, kdy si kočka poprvé oblékne batoh s robůtkem a následně zamrzne a upadne na zem. Přesně to totiž kočky dělají i v reálu, když se je pokusíte do něčeho obléci: prakticky je to znehybní.

Nechybí pak samozřejmě ani shazování věcí z polic, za které opravdovým kočkám často vynadáváme. V této hře je však mnohdy potřeba podlehnout tomuto instinktu, jelikož občas je zkrátka potřeba si takto ukořistit daný předmět, který vám pomůže v postupu hrou.

Hru bych úplně nezařadil mezi čistokrevné „walking simulátory“, i když k nim má Stray zatraceně blízko. V drtivě většině hry budete zkrátka prozkoumávat herní svět, mluvit s roboty, sbírat předměty a otevírat si s jejich pomocí cestu dál. Občas to ovšem přeruší i trochu akčnější pasáž, kdy budete muset utíkat před hordou malých mutantů, na malou chvíli pak dostanete dokonce i způsob, jak se jim bránit. Nechybí ani stealth sekce, které ovšem také nejsou moc dlouhé. Většinu času ve hře vám zkrátka nic hrozit nebude a v těch několika málo částech, kdy vám něco po krku půjde, vás zase uklidní všudypřítomné checkpointy.

Ne že by to většinové procházení se po herním světě bylo na škodu. Je sice poměrně lineární, byť v těch několika robotích osadách, které najdete, máte celkem volnost v průzkumu. Kyberpunkový svět je každopádně plný barevných neonů, zapadlých uliček či maleb na stěnách a také všudypřítomných humanoidních robotů. Občas vás hra i popostrčí dané prostředí pořádně prozkoumat, jelikož má pro vás nachystané i nějaké ty vedlejší úkoly, jindy se zkrátka jen pokocháte a jdete dál.

Poměrně na škodu je (alespoň v tuto chvíli) absence fotorežimu, jelikož by se s ním určitě dala vymyslet spousta parádních momentek. Grafika jako taková je velice hezká, a byť to rozhodně není dechberoucí next-gen, mne příjemně potěšila, obzvlášť na PlayStationu 5, kde se hra i skvěle hýbala. Jako povedenou hodnotím také i hudební stránku hry, která parádně dokresluje onu kyberpunkovou náladu.

Ve hře Stray se samozřejmě nebudete jen tak procházet, vaše směřování určuje příběh, ve kterém začínáte jako pouhá potulná kočka hledící si svého. Osud vás však svede dohromady právě s robotím společníkem, který vám začne přibližovat onu společnost robotů žijících v uzavřeném městě. Váš cíl je poměrně jednoduchý, budete se chtít dostat pryč, do volné přírody za zdmi onoho města.

Herní příběh bych neoznačil jako silnou, ale ani slabou stránku hry. Zkrátka tu je, dává vašemu putování světem směr a snaží se vám alespoň z části popsat svět, ve kterém se nacházíte. Příběh a hra jako taková je každopádně poměrně krátký, dokonce si pro vás autoři i přichystali trofej, kterou získáte v případě, že se vám hru povede dohrát za pouhé dvě hodiny. Běžným tempem vám bude stačit okolo šesti hodin, stejně jako mně, a to jsem se ani nikam nehnal.

Stray každopádně lze doporučit všem příznivcům krátkých a originálních her, kteří mají náladu na pohodovějších pár hodin v kožichu potulné kočky. S opravdu lehkým svědomím také Stray doporučím všem majitelům PlayStation Plus Extra/Premium, kde bude dostupná ke stažení hned v den vydání. Hře by sice ještě prospělo trochu ladění ovládání (zejména co se skákání týče) a také ještě optimalizace kolizí některých textur, ale jinak si hru určitě užijete, pokud od ní tedy nečekáte desítky hodin zábavy.

Druhý pohled

Přiznám se, že mám daleko radši psy než kočky, takže mě na rozdíl od mé čtyřleté dcery roztomilost hlavního hrdiny nechává celkem chladným. O to více si proto všímám toho, jak „plochou“ a nezajímavou náplň hra vlastně má. Stray je v podstatě tzv. walking simulator, hodně omezený tunel, kdy jen po většinu času hledáte to správné místo, odkud se dá někam vyskočit. Grafika je moc hezká, příběh v podstatě neexistuje, ovládání k vzteku, celé je to takové o ničem. Neurazí, nenadchne, ideální náplň do nově vznikajícího herního předplatného od Sony, plnou (byť oproti AAA hrám poloviční) cenovku si hra rozhodně nezaslouží.

Honza Srp

60 %