Boj o kalhoty
„Profesionální letušky se poprvé objevily téměř před sto lety. Během této doby se mnohé změnilo a především se změnily právě ženy,“ odůvodnila ukrajinská společnost SkyUp své rozhodnutí zavést pohodlnější uniformy a boty bez podpatku na svých letech před necelým rokem.
Její letušky oblékly sportovně laděné, oranžové kalhotové kostýmy z dílny domácí značky Gudu a model tenisek Nike Air Max 720, který je ze 75 % vyráběn z recyklovaných materiálů. Ani vlasy už nemusejí svazovat do přísných uzlů.
Také jiné aerolinky postupně slevují z vysokých nároků, ačkoliv mnohem opatrněji. Kalhoty mohou nosit letušky firem KLM, Air India, Aer Lingus či Etihad. Japonské aerolinky povolily letuškám kalhoty od 1. dubna 2020, vybrat si také mohou hned z několika variant obuvi.
Za rozhodnutím stojí tlak veřejnosti a hnutí herečky, aktivistky a feministky Yumi Ishikawy, která se začala veřejně stavět proti přísnému dresscodu ve firmách. Ve světě zpopularizovala hashtag KuToo, který odkazuje na japonská slova boty (kutsu) a bolest (kutsuu). Zároveň naráží na slavnější hnutí MeToo.
Podobný boj svedly před pár lety i jihokorejské letušky. Společnost Air Asiana patřila k nejpřísnějším zaměstnavatelům mezi aeroliniemi. Brožura o dresscodu pro ženskou část personálu měla deset stran a adeptky se v ní dočetly o povolených barvách vlasů, laků na nehty i stanovené délce náušnic a počtu sponek ve vlasech.
Zapovězeny byly dokonce i dioptrické brýle. Ačkoliv si stevardky možnost nosit kalhoty vybojovaly, i nadále panují obavy, že ty, které tak skutečně učiní, budou diskriminovány.
Britská společnost Virgin Atlantic povolila letuškám nosit kalhoty a nelíčit se už v roce 2019. Před pár dny prolétla americkými médii zpráva, že nově aerolinky umožňují svému personálu mít viditelná tetování, což bylo až dosud tabu.
„Jsme hrdí na to, že jsme aerolinkami, které vidí svět v jiném světle a dovolují lidem být sami sebou,“ uvádí personalistka Estelle Hollingsworthová. Veškerá tetování na krku, obličeji a hlavě však zatím povolena nejsou, má se tak však údajně stát v nejbližší době.
Drtivá většina společností však stále bazíruje na tradičních pouzdrových sukních, sakách, lodičkách a dokonale pěstěném vhledu. To s sebou kromě sníženého pohodlí přináší i další nevýhody.
Letuška, pracující u britských aerolinek, která si nepřála být jmenována, se svěřila: „Punčochy si musíme kupovat samy. Jakmile by v nich byla sebemenší dírka, musíme je okamžitě vyměnit. Neustálé nakupování punčoch mě stojí malé jmění.“ Ona a její kolegyně „fasují“ sukně, kalhoty jsou sice dovoleny, ale musejí o ně zažádat. Také mají předepsánu minimální výšku podpatku.
Uniformy minulého stoletíTradice leteckých uniforem sahá do let po druhé světové válce, kdy se začala stavět větší letadla a cestování na dlouhé vzdálenosti se tak stalo mnohem dostupnějším. Letecké společnosti se snažily udržet v rostoucí konkurenci i pomocí pohledných stevardek, které oblékaly do atraktivních uniforem. V šedesátých letech se dostal na výsluní italský návrhář Emilio Pucci, jehož proslavily mimo jiné psychedelické uniformy hrající všemi barvami. Jinak ale bylo – a stále z velké části je – oblečení stevardů a letušek pořád spíše konzervativní, a to z toho důvodu, že si letecké společnosti nemohou dovolit měnit oděvy personálu s každým (rychle se měnícím) módním trendem. Od sedmdesátých let se zpřísnily požadavky na pozici letušek. Měly to být krásné, štíhlé a svobodné ženy, které si co do vzhledu nezadaly s tehdejšími modelkami. Osmdesátá a devadesátá léta se opět nesou ve znovuobjevené střídmosti, uniformy jsou většinou jednoduché a spíše decentních barev. |
Ve Vietnamu stále preferují bikiny
Zatímco v části světa se bojuje za pohodlnější uniformy, společnost Vietjet, známá také jako Bikini Airlines, stále spoléhá na obnažená těla svého personálu. Abychom byli úplně spravedliví, na výběr jsou dvě varianty: buďto bikiny, nebo áo dài, tradiční vietnamský lidový oděv.
Kontroverzní přístup se firmě očividně vyplácí, její ředitelka Nguyen Thi Phuong Thao se před šesti lety zapsala na seznam miliardářů s majetkem převyšujícím 1,3 miliardy dolarů. Od oné doby se víc než zdvojnásobil.
Letušky aerolinky VietJet
Za další kuriozitou nemusíme cestovat daleko. Německý dopravce Lufthansa obléká svůj personál v době Oktoberfestu do tradičních krojů: ženy do dirndlů a muže do lederhosen. Jejich autorem je mnichovská firma Angermaier, která se specializuje na tradiční bavorské oblečení.
Let jako módní přehlídka
Jiné aerolinky lákají zákazníky na módní zážitek. Mezi nimi vynikají čínské Hainan Airlines. Návrhem a tvorbou nových uniforem pověřily před čtyřmi lety designéra Laurence Xu. Výsledek pak představily na pařížském fashion weeku.
Místo na takto prestižní akci si plným právem zasloužily – střídmá holubičí šeď a sofistikované střihy z uniforem vytvořily jeden z nejzajímavějších módních počinů v historii létání. Jedinečný design propojil klasický francouzský šarm a čínskou tradici.
Dalším vychvalovaným počinem jsou barevně nevšední uniformy australské společnosti Qantas s úhlopříčnými barevnými bloky. Na svědomí je má domácí designér Martin Grant, kterého si mimochodem oblíbila třeba i Lady Gaga a Cate Blanchettová.
Aerolinky se chlubí, že jsou vyrobeny z přírodních materiálů, přizpůsobí se tedy jakémukoliv klimatu, a jsou navíc velice pohodlné. Překvapivě se však nevyhnuly kontroverzím. Na konci února letošního roku zaslala odborová organizace Australian Services Union otevřený dopis řediteli společnosti Qantas, aby zvážil revizi uniforem. Měly by být podle jejich názoru univerzálnější pro obě pohlaví, a chránit tak letušky před přílišnou sexualizací ze strany pasažérů.
Již zmíněné Virgin Atlantic zase oblékla „matka punku“ Vivienne Westwoodová. Uniformy v kombinaci černé, bílé a červené jsou inspirovány viktoriánskou módou. Překvapivě nejsou příliš výstřední, jak bychom mohli čekat. Vyrábí se však z recyklovaných plastových lahví.
Slavní návrháři bývají oslovováni aerolinkami celkem běžně. Například společnost Air France tak již v minulosti spolupracovala s legendárními značkami Dior, Balenciaga, Pierre Cardin a Nina Ricci. Současné uniformy pocházejí z dílny Christiana Lacroix. Vyznačují se přesně tím, co byste od tohoto dopravce očekávali: francouzským šarmem. Inspiraci u evropského konkurenta načerpali i v Číně – Christian Lacroix je autorem také uniforem China Eastern Airlines.
Ettore Bilotta sice navrhl opěvované uniformy aerolinek Etihad, ty, které vytvořil pro společnost Alitalia, byly však v roce 2018, po pouhých dvou letech užívání, vyřazeny. Ačkoli se dopravce nacházel v nepříznivé ekonomické situaci, vyšel novými oděvy od Alberty Ferretti vstříc personálu, který si stěžoval na nepohodlnost Bilottových výtvorů.
Většina leteckých společností vyměňuje uniformy palubního personálu zhruba jednou za deset let. Rekordmanem je v tomto ohledu návrhář Pierre Balmain, jehož uniformy pro singapurské aerolinky se používají už od roku 1968, a jsou tedy nejdéle sloužícími na světě.
