Nejsou to takoví blázni, jak se mohlo zdát. Dva pražští intelektuálové si před čtyřmi lety koupili polorozpadlý zámek. Matěj Stropnický je ten známější z nich. Už leccos opravili. Na první pohled je vidět nová střecha, nová zídka s baňatými okrasnými vázami a také věžička je nová. „Jedna váza se dochovala a každá další stála 20 tisíc,“ vypráví Stropnický.
Zámek byl od roku 1929 neobydlený, což mu samozřejmě taky nepřidalo, protože poslední majitelka A. Voithová ho, slušně řečeno, prohospodařila. Dvůr s hospodářskými budovami cestou k zámku pořád vypadá, jak nějaký statek zchátralý po komunistickém hospodaření.
 |
Osečany jsou zámkem, jakých najdete na českém venkově stovky – barokní architektura, tři křídla, zmíněná věžička, dvě patra, historie se šlechtickými rody, jejichž jména vám možná něco řeknou, možná ne, dispozice 28 + 0. Návštěvník si na nádvoří určitě všimne dvou soch svatých vlevo a reliéfu nad vchodem do kaple. Ale dneska už zámek vybočuje hlavně novodobým příběhem.
V jedné z těch 28 místností oba majitelé bydlí. Když jsem se ptal, jak si ji vybrali, Stropnický odpovídá, že kritéria byla ryze pragmatická. „Prostě jsme zvolili tu místnost, vedle které šlo nejsnadněji udělat koupelnu,“ vypráví Matěj Stropnický.
Nejprve bydleli v prvním patře, aby zjistili, že je lepší bydlet v druhém patře, protože tam nejsou tak vysoké stropy a prostor se lépe vytopí. „Nás energetická krize nepostihla, topíme parkem,“ ukazuje Stropnický na lesík, kde spousta stromů popadala po vichřici.
Matěj Stropnický s místním parťákem, který jim pomáhá s opravami zámku.
Ptám se dál. Je tento zámek přece jen něčím výjimečný? „Myslím si, že tou barokní scenérií. Pohled z oken na dvě strany je stejný, jako když se ten zámek před 300 lety stavěl,“ říká Matěj Stropnický.
Dva okruhy ve stejných místnostech
Na Osečanech se normálně provádí, ročně komnatami projdou tisíce lidí. Dvojice majitelů ale nepořádá prohlídku úplně klasickou, kdy se dozvíte nekonečný výčet majitelů, komentář ke každému obrazu a nezbytnou repliku, že sloužící přikládali do kamen z chodby. Ve vybydlených místnostech by to ani dost dobře nešlo. Duo Stropnický a Krejčík vlastně vypráví příběh sebe samých.
Oba původně chtěli spíš mlýn nebo horskou boudu, když hledali nemovitost. Osečany byly prvním zámkem, na který narazili. „Zámek nám prodalo 17 restituentů. Byli chytří, protože nám nejprve dali klíče a nabídli, ať tam jezdíme na víkendy a zámek si nás získal,“ vysvětluje Stropnický.
Zajímavé je, že Stropnický se přiznává k tomu, že kdysi průvodce na zámcích jako brigádník dělal – na Krumlově, Vranově, Rožmberku. Takže průpravu má. Docela slušná kariéra.
V nedávno ještě vybydleném zámku není možné dělat klasickou prohlídku. Spíš jde o vyprávění příběhů.
Pojďme dovnitř. Ve vstupní schodišťové hale pánové mají zarámované historické fotografie z Osečan. Na jedné je třeba vidět zámecká oranžerie, a vůbec zdejší šlechtický život.
„Zpočátku chodili na prohlídky hlavně lidé, které zajímají opuštěné objekty. Postupně, jak náš příběh nabyl na proslulosti, chodili diváci, kteří znali zámek z pořadu Výměna manželek,“ říká Krejčík. A na co se návštěvníci nejčastěji ptají? „Podívají se na hřebík a zeptají se, jestli je původní. Co je původní, to je asi nejčastější otázka,“ dodává Krejčík. „Z legrace říkáme, že máme dva okruhy ve stejných místnostech. Každý to totiž vyprávíme trochu jinak,“ usmívá se Dan Krejčík.
Nicméně nějaké exponáty tam přece jen mají. Kamarád sochař Pavel Karous si u nich ukryl svá poněkud postmoderní sochařská díla – reminiscence na klasické sochy se současnými atributy. Je tam socha „uprchlíků ze Sedlčan“, kteří upomínají na zabrání kraje jednotkami SS za války. Jedna ze soch má však mobil, protože hledá cestu na Google Maps.
Dan Krejčík provází místností, kde jsou uskladněné sochy Pavla Karouse.
Na zámku se také koná festival Osečanské divadelní léto. „Loni tu bylo 16 představení a šestnáckrát bylo vyprodáno,“ chlubí se Krejčík. Oba zámečtí pánové také nově v hospodářské budově u zámku chovají oslíka Balbína.
Stropnický se svým partnerem zámek v posledních dnech proslavili trochu i tím, že tam poskytli přístřeší ukrajinským uprchlíkům. „Máme už tři rodiny, celkem 11 lidí včetně ještě nenarozeného dítěte,“ napsal v SMS Stropnický. Zámek se také stal jakýmsi skladištěm darů, které Češi pro Ukrajince z humanitárních důvodů vozí. A Stropnický a Krejčík už dokonce na sociálních sítích odvysílali improvizovanou talk show, kde odpovídali na dotazy lidí týkající se ubytovaných Ukrajinců.
