„Pacienti mají nedostatek vzpomínek na dobu, kterou u nás strávili, mají děsivé sny, prožívají stesk, někdy to dojde až do depresí,“ popisuje Hana Žemlová z Anesteziologicko resuscitační kliniky.
Společně s kolegyní Pavlou Ďáskovou proto nabízejí pacientům možnost se do nemocnice vrátit.
„Ukazujeme jim oddělení, případně jejich původní pokoj, a vysvětlujeme jim, co se s nimi v průběhu hospitalizace dělo. Ukazujeme jim přístroje a pouštíme různé zvuky z nich, protože i tyto drobnosti se mohou promítnout pacientům do snů a způsobit nebo podpořit vznik depresí. Mnohdy jsou sny velmi bizarní a běžný člověk si s nimi neumí poradit a nechápe souvislosti,“ přibližuje Ďásková.
Výpadky paměti jsou podle sester se specializací na intenzivní péči způsobeny délkou pobytu na klinice, izolací i množstvím podaných sedativ. Po opětovné návštěvě místa se mnohým pacientům uleví.
„Máme pozitivní zpětnou vazbu, i krátká návštěva spojená s doporučením k odborníkovi nebo vysvětlením velmi pomáhá,“ říká Žemlová, která oceňuje i možnost setkání s vyléčenými tváří v tvář. „Znali nás jen v těch ‚kosmických‘ oblecích, tak nás moc nepoznávají, ale občas podle očí někoho identifikují a sepne jim to.“
Na trauma z covidu pomůže virtuální realita. Vyvolá nemocniční depresi |
Aktuálně zdravotní sestry sledují 91 pacientů, kteří museli být napojeni na umělou plicní ventilaci, a průběžné výsledky svého pozorování již prezentují na odborných konferencích.
Zároveň se snaží postcovidový syndrom zmírnit už během hospitalizace. „Uvádíme pacienty do reality, říkáme jim, co je za den, i když jsou v umělém spánku. Mluvíme na ně o jejich rodině, vyřizujeme pozdravy, aby věděli, že je o ně zájem. Vysvětlujeme, kde leží,“ líčí Ďásková, která se také snaží podnítit komunikaci s rodinou.
„Vybízíme blízké pacientů, aby posílali e-maily a fotky, všechno potom pacientům čteme a ukazujeme. Každý pacient má u sebe informační tabuli, na kterou můžeme nalepovat fotky toho, co mají rádi, aby až se budou probouzet, kolem sebe měli známé tváře,“ doplňuje sestra.
