Jsem dítě olympiády, usmívá se Daňo. Na tátu koukal na videokazetách

Do každého souboje se snažím jít naplno, říká útočník třineckých hokejistů Marko Daňo. A vyplácí se mu to. Příští týden vyrazí se slovenskou reprezentací na olympijské hry.

„Nominace do Pekingu mě samozřejmě hodně potěšila. Za šanci být součástí slovenského mužstva jsem vděčný,“ řekl Marko Daňo. „Věřím, že se nic nestane a pocestuji. Zaklepu raději na dřevo (ťuká si na hlavu). Je to čest. Věřím, že se odvděčím dobrými výkony a pomůžu k nějakému úspěchu.

Takže po nominaci jste opatrnější, aby se vám nic nestalo?
Beru to tak, že co se má stát, stane se. Nemyslím na to, že by se mělo něco pokazit. Všemi virózami jsem si už prošel, věřím, že potřebné testy pro vycestování už budou negativní, že pojedu a budu si moct olympiádu užít. Tatino (otec Jozef Daňo, který rovněž hrál v Třinci a trénuje tam mládež - pozn.) byl na dvou olympiádách. Jdu v jeho stopách a těším se na atmosféru. I když to nebude takové, jaké by to bylo s diváky. Budeme v bublinách, ale je to olympiáda. Je jednou za čtyři roky a člověk se velmi těší.

Váš otec hrál na olympijských hrách v letech 1994 v Lillehammeru a 1998 v Naganu. Vy si to zřejmě moc nepamatujete, ale táta na ně vzpomíná?
V roce 1994 jsem se narodil. Asi se to semlelo na olympiádě, protože jsem přišel na svět v listopadu... Jsem asi olympijské dítě. (usmívá se) Když jsem byl větší, tak jsem koukal na videokazety, které taťka měl. Ale jako dítě si nepamatuji nic. Klobouk dolů, že se tatino dostal na dvě olympiády, takže věřím, že si účast taky užiju.

Určitě tam neslevíte ze své hry, kdy nutíte soupeře, aby vás faulovali. Nedávno třeba zlínští hráči za zákroky na vás dostali tři tresty...
Snažím se jít do každého souboje naplno. Někdy je potřeba mužstvo nakopnout, trošku rozproudit ostatní kluky. To je můj styl. Třeba proti Zlínu se to vyplatilo a pak jsme hráli velmi dobře.

Bylo to ve vás odmala, nebo jste se to naučil v Kanadě?
Vždy jsem byl takový konfliktní typ (usmívá se), nebo nepříjemný pro soupeře. V Kanadě, když jsem se tam probojovával mezi farmou a NHL, jsem si na tento styl hry zvykl. Je mi od srdce blízký. Navíc věřím, že je platný. Takový jsem a budu v tom pokračovat.

Je znát, že v Evropě to není tolik zvykem a protihráči s tím mají potíže?
Když narazíte na podobný typ hráče, který se vám snaží dostat pod kůži, je to vždycky nepříjemné. Snažím se soupeřům znepříjemnit pobyt na ledě co nejvíc. A co nejvíc tím pomoct svému týmu.

Třinci během olympiády bude chybět pět reprezentantů. Ustojí to oslabený tým v extralize?
Věřím, že se s tím kluci popasují, že to zvládnou s pomocí juniorů a hráčů z Frýdku-Místku a že při naší nepřítomnosti budou dál sbírat body. Že budou pokračovat v dobrých zápasech a budeme pořád v čele soutěže.