„Přitom dřív jsem perníčky nikdy nepekla, ani doma. Učila jsem se všechno sama, cukrářka nejsem, pracovala jsem v kanceláři. Načítala jsem proto recepty z časopisů a postupně ladila detaily,“ popisuje své začátky Schneiderová, která žije ve Valticích na Břeclavsku.
Pečení perníčkových chaloupek ji pohltilo a hned další rok začala péct i pro svou rodinu a známé. „Zdokonalovala jsem se každou zimu, nešlo to hned, vychytala jsem to až po čtyřech letech. Samozřejmě i proto, že jsem se tomu věnovala jen v zimě,“ líčí cukrářka.
Jenže poté jí manžel s bratrem svépomocí postavili vlastní provozovnu, a tak začala postupně péct na zakázku na Vánoce, Velikonoce a také svatby.
Její perníkové chaloupky se brzy dostaly do povědomí lidí, hlavně předvánoční čas je tak pro ni velmi náročný. Péct proto začíná už na konci října, aby včas stihla všechny zakázky. „Vyrobíme bezmála sto chaloupek, je to opravdu dřina. Pracuji pořád, i o víkendech,“ svěřuje se.
Odměnou je radost ostatních
Denně tak nad pečením stráví dvanáct až čtrnáct hodin, poslední chaloupky dokončuje vždy 22. prosince. Proto při středečním rozhovoru ještě narychlo zpracovávala těsto na linecké, až se rány válečkem rozléhaly. „Musím dnes upéct ještě něco pro nás domů,“ smála se.
Vnitřní prostor každé chaloupky Schneiderová plní ještě dalšími perníčky, aby si zákazníci pochutnali. Vůbec jí nevadí, když její mnohahodinové dílo následně snědí. „Když mi někdo řekne, že je to škoda jíst, tak reaguji, že rozhodně není. Chaloupky dělám hlavně k snědku. Pokud chce mít někdo dekoraci, tak ji připravím dříve a trochu jinak,“ upozorňuje.
Kromě zimních obydlí peče také sáňky, vánoční krabičky a svíčky. Na Velikonoce jdou do hry zase jarní motivy. Odměnou za tvrdou práci jí prý je hlavně radost ostatních. „Vždy mě potěší, že jsou nadšení, především děti. To je pro mě nejdůležitější,“ zdůrazňuje.
Perníčků se za dvě dekády ještě nepřejedla, chutnají jí stále. „Spíše už necítím ty vůně, přitom lidé mi říkají, že to tady krásně voní. Když jdu do obchodu, tak od nich slyším, že i já voním jako perníčky,“ uzavírá spokojená cukrářka.
