I nevěřícího laika zaujme, že se některým říká „křížovky“ a jiným „vincentky“. Samy ale prý nemají rády slovo „jeptiška“, jak vysvětluje Kamila Hladká, která v uplynulém roce několik milosrdných sester zpovídala. Co je pro řeholnice rekreace? Kam jezdí nejčastěji na dovolenou? A má vůbec jejich hábit kapsy?
Zajímalo řádové sestry, jestli jste sama věřící? Mě se na to žádná nezeptala ani předem, ani v průběhu rozhovorů. A nijak mě nelustrovaly, i když jsem se jich často ptala na věci, které se toho týkají: třeba jak berou, když jsou nevěřící jejich klienti nebo pacienti – ony často pracují ve zdravotnictví a sociálních službách. Řeholnice ale tohle neposuzují a nikoho nehodnotí, což pro mě bylo velmi inspirativní. Už proto, že ony samy jsou se společností konfrontovány neustále. Pokud nejsou ve striktně kontemplativním řádu, pak v kontaktu s lidmi jsou, i když my si jich často nevšímáme, nebo naopak všímáme až moc. Nejsou za zdmi klášterů. Takže ony se mě sice neptaly, jestli jsem věřící, ale myslím, že si možná přečetly nějaké rozhovory a všímaly si toho, co dělám.
Setkala jsem se s kongregací, kde dodržují celodenní mlčenlivost i v běžném provozu a mluví jen dvakrát denně při takzvané rekreaci.
Kamila Hladkáautorka knihy Sestry
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
