Thálie udělovali přes videokonferenci. Cenu má Stárková či Groszmannová |
Erika Stárková si za roli Dívky v muzikálu Lazarus odnesla už druhou cenu, v březnu jí hudební představení v pražském divadle Komedie vyneslo Cenu divadelní kritiky. „Je to příjemné ocenění za tu makačku nás všech. Cenu bych ale spíš dala Davidu Bowiemu za všechny ty nádherné songy, které pro nás složil a které tam nyní můžeme zpívat. Ten muzikál je totiž celý o něm, já jsem jen interpret,“ reagovala čerstvá držitelka Thálie.
Jste známa především ze seriálu Most! či show Tvoje tvář má známý hlas, může tato cena upozornit i na vaši divadelní práci?
Určitě ano. Já jsem v divadle mnohem déle než v televizních show či seriálech. Divadlo mne formovalo, tam jsem se za těch patnáct dvacet let nejvíce nadřela. Desítky divadelních rolí, několik angažmá – tam je veškerá moje práce a úsilí být herečkou.
V sobotu večer jste dostala Thálii za komorní muzikál a zároveň v ten samý čas zaujala televizní publikum kreací vesmírné divy v populární show Tvoje tvář má známý hlas. Baví vás takové extrémy?
Jsem člověk, který v tomhle nemá moc hranice. Protože umění nemá hranice, umění je moment absolutní kreativity, obrovské svobody a odevzdání se. Místo, kde člověk může tvořit. Cokoliv.
V muzikálu Lazarus hrajete roli Dívky, jak na přípravy náročného kusu vzpomínáte?
Dívku běžně hrávají opravdu mladé patnáctileté holky. Trochu jsem z toho měla strach, aby to nebyla karikatura. Pojali jsme ji ale jako odraz čistoty světa, kterou v sobě ta dětská naivita nese. Takže tady jsem mohla opravdu pustit to své vnitřní dítě. A protože jsem intenzivně hlídala děti, z každého z nich jsem do té role mohla dát kousek.
A samozřejmě jsme vše dělali s velkou úctou k Bowieho hudbě, máme tam úžasnou kapelu, která s pokorou jeho věci hraje.
Kde vás divadelní diváci dále uvidí, až se opět bude moci hrát?
Jsem na volné noze, právě nic nezkouším. Vedle Bowieho muzikálu účinkuji ve Vile Štvanice v představení Small Town Boy, které stejně jako Lazara režíruje Marián Amsler. A dále hraji v ústeckém Činoherním studiu, kde jsem byla chviličku v angažmá.
GLOSA: Je dobře, že se Thálie předaly. Ceremoniál ale patří do Národního |
Jak využíváte současný nouzový stav po umělecké stránce?
S show Moje tvář má známý hlas jsme byli opravdu poslední mohykáni, mohli jsme naživo zpívat i pro lidi. Natáčelo se od srpna až do nynějška, tento týden vznikal poslední díl. Měla jsem tedy možnost tvořit, jinak by mi bylo smutno. Teď tedy nastává čas volna, ale já to využiji a budu se věnovat vlastní hudební tvorbě.
A jak se Vám líbil streamovaný formát předávání cen, kde se nominování setkali formou videokonference?
Zvláštní i vtipné. Oslavovala jsem to s rodinou. Bylo to komické, při videokonferenci jsme jedli, povídali a zároveň jsme s ostatními nominovanými navzájem do těch kamer blbli. Internet mám ráda, dá se využít kreativně, ale jestli se máme setkávat jen takto online, tak pro mne veškeré umění padá. Tvoříme pro lidi, takže mne mrzí, že jsme to nemohli oslavit v Národním divadle.
