„Přestože ekonomická elita nahlíží na svět z liberálně pravicových pozic, většina si myslí, že by stát měl i nadále řešit podporu koronavirem zasaženého českého hospodářství,“ komentuje výsledky Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky. Průzkumu se zúčastnilo 134 majitelů velkých a středních firem, podnikatelů a představitelů vrcholového managementu.
Jako adekvátní finanční pomoc, kterou by měl stát dodat do české ekonomiky, uváděli dotazování částku 560 miliard korun. Počítají do ní i záruky a garance na úvěr. „I když bude ekonomický problém hluboký, neměla by situace vést k bezuzdnému utrácení státu,“ říká Sklenář.
Podle Sklenáře z průzkumu vyplývá jasná myšlenka. Ekonomická krize by měla být hlavně příležitostí pro výraznou strukturální změnu tuzemské ekonomiky. „Nelze se zaměřit na pouhé sanování nákladů a škod. Pomoc musí být proaktivní,“ interpretuje výsledky šetření Sklenář.
Cestu k novým zdrojům příjmů, které by přispěly do oslabené státní kasy, vidí vrcholoví manažeři a majitelé firem zejména ve třech položkách. Jde o snižování nákladů na státní správu, snižování mandatorních výdajů a rozprodej státního majetku.
„Mandatorní výdaje jsou problémem dlouhodobým, o jejich snižování se mluví už deset let. Každá vláda jakékoliv řešení odsouvá, a to i přesto, že jde o obrovskou zátěž státního rozpočtu. Bude trvat ještě dlouhé roky, než se problém pohne z místa,“ komentuje konkrétní výsledek průzkumu analytik Raiffeisenbank Luboš Růžička.
Spotřebitel v roli krále trhu
Finanční pomoc od státu by dotazovaní podnikatelé dali zejména do podpory investic privátního sektoru. Podle respondentů je mimo jiné důležité, aby stát udržel čísla zaměstnanosti a to například snížením zdanění práce, které je jedno z nejvyšších v Evropě.
Naopak kurzarbeit podle nich představuje krátkodobou pomoc bez systémové změny, která nemůže mít trvalejší dopady. Pouze sedmnáct procent z dotazovaných by finančně podpořilo spotřebu domácností. Téměř nikdo z nich by neinvestoval do zdravotnictví.
GRAF: Mezi jaké oblasti by měla být podle vás finanční pomoc od státu rozdělena
Otázka spotřeby domácností je přitom například podle hlavního ekonoma investiční společnosti Natland Petra Bartoně klíčová. „Platí, že ‚consumer is the king‘, kolem spotřebitele by se mělo všechno tvořit. To on určuje směr poptávky,“ říká Bartoň.
„Současná krize je vedená zejména zákazem spotřeby domácností a následným strachem ze spotřeby. Poptávka se neobnovuje, protože se lidé bojí, pořád neví, co bude, slýchají prognózy o tom, že přijde druhá vlna,“ popisuje Bartoň.
Právě na tento problém by se měl podle něj stát zaměřit. Cestu vidí například ve snižování daně z přidané hodnoty, což praktikuje německá vláda. Česká ministryně financí Alena Schillerová nicméně snižování DPH u potravin zavrhla. Podle ní by to totiž nevedlo k poklesu cen pro zákazníky.
„Ministryně financí řekla, že v České republice snižovat DPH nelze, protože řetězce by ceny stejně nesnížily a akorát by se jim navýšila marže. Toto tvrzení je ale v protimluvu ke všem ekonomickým zkušenostem,“ míní Bartoň.
„Když lidem dáte nějaký obnos peněz, tak si je schovají, protože neví, co bude dál. Tím pádem zvýšíte deficit, zadlužíte stát, ale spotřebu tím nepodpoříte. Naopak, když snížíte daně a to například jen do konce roku, lidé budou víc utrácet, protože cítí tu potřebu na tom vydělat, využít nějaké slevy,“ vysvětluje Bartoň, proč snížení DPH považuje za rozumný nástroj.
Stát by měl naslouchat
Respondenti průzkumu J&T Banky věří, že si firmy s krizí poradí. Místo aktivní účasti by podle nich měl stát „pouze“ nastavit prostředí.
Bez dluhu to nejde. Proinvestujeme se k prosperitě, říká Schillerová |
„Stát by měl věřit úsudku trhu. V tomto duchu respondenti upřednostňují daňové úlevy a podporu v širším a obecnějším rozměru. Jednoznačně se vymezili proti tomu, aby stát vybíral vítěze, tedy aby pomáhal nějakému jednomu segmentu ekonomiky,“ komentuje Sklenář.
Speciální dotační programy nebo majetkové vstupy státu do soukromých firem zkrátka nepovažují za správnou cestu.
Z hlediska investic do soukromého sektoru zmiňují hlavně potřebu zkvalitnění dopravní infrastruktury. „Stav dálnice D1 nás stojí obrovské peníze jenom tím, že se řidiči kamionů zdržují v zácpách. Rekonstrukce se vleče několik let a škody se násobí,“ říká Růžička.
Majitelé firem a vysoce postavení manažeři by rovněž více peněz dávali na vědu a výzkum. Na rozdíl od jejích západoevropských představitelů cítí česká ekonomická elita menší potřebu investovat do životního prostředí.
