Zato fakt, že v době, kdy veškeré natáčení stojí, vzniká televizní sitkom, dokonce rychloseriál Láska v čase korony, který premiéru chystá už koncem dubna a slibuje humorný pohled na proměnu lidských vztahů za karantény, pořádně překvapil. Však také hned vyvolal spoustu otázek.
Jak se bude štáb chránit před nákazou? Dostanou herci roušky? A když půjde o lásku, mohou se v nich dejme tomu líbat?
Tým České televize kolem Tomáše Baldýnského, který zálibu v neobvyklých projektech prokázal třeba sérií Kosmo, veškeré pochyby vyvrací. Štáb bude minimální, kamery robotické a herci se před nimi buď nepotkají, nebo půjde o životní partnery, kteří beztak už sdílejí společnou domácnost.
Čili seriál se přiblíží běžnému principu života za nouzového stavu: doma si lidé pomalu jdou na nervy, s jinými mluví pouze z okna, balkonu či přes dveře a po ostatních se jim stýská; stejně jako po chvilce soukromí. Ostatně sami tvůrci vyzývají diváky, aby jim svými zážitky pomohli k inspiraci pro psaní příštích dílů; zatím mají jen první scénář, v němž vystupují teenager odloučený od rodičů, senior od manželky a mladý pár od možnosti nevěry.
Samozřejmě otázkou zůstává, jak seriál dopadne, nakolik se na něm podepíší veškerá realizační omezení a jestli se zamýšlený humor nemine účinkem jako v jiném pokusu, pořadu Novy Spolu z domu, kde Skype propojující nezávazné tlachání několika celebrit dokázal svou technickou nedokonalostí za pár minut odradit.
Ale pandemiální sitkom znamená v každém případě nápad – a nápad je to, co se cení. Mezi dva dosavadní tábory umělců, fňukající kvůli ztrátám a pomáhající na jiných frontách, se vklínil třetí, který zkouší dělat svou práci situaci navzdory. Navíc hravě – a kdo si hraje, nezlobí.
Jistěže vedle světových akcí typu Pražského jara vypadá Láska v čase korony jako domácká besídka, ale ruku na srdce, co máme právě nyní zapotřebí víc? Festivaly zvedají prestiž, sitkomy náladu. Navíc festivaly jsou založené na živé pospolitosti, která se teď octla na indexu. A v neposlední řadě, pokud mají dostát své prvoligové pověsti jako zrovna Pražské jaro nebo karlovarský filmový festival, který ještě vyčkává, musí naplnit svůj přívlastek mezinárodní.
Což obnáší zahraniční hosty, tedy zase dočasně nedostupnou položku.
Ano, je to těžké a je to nespravedlivé. Za velkými akcemi stojí celoroční práce odborných týmů i finanční prostředky od státu i sponzorů, kteří mohou mít v budoucnu jiné starosti. Nicméně na druhé straně hrozí festivalům větší nebezpečí než přesun termínu či odklad na příští rok, totiž provinčnost. Pokud by totiž zuby nehty trvaly na konání v limitované podobě, proměnily by se ve smutný trucpodnik trosečníků malého tuzemského ostrůvku, pospojovaných po síti. Tedy vlastně v podobnou svépomocnou mikroaktivitu jako Láska v čase korony.
Koneckonců v rušení světových přehlídek nejsme první ani poslední, ruší se filmové Cannes i operní Bayreuth, takže jakápak ostuda. Kdežto komediální seriál natáčený o koronaviru za koronaviru může znamenat pro naše barvy prvenství. Třeba se jednou bude tradovat, že Češi dali světu Čapka, Havla, Jágra, textilní roušky a smích proti strachu.
