Obě mochyně jsou sice hezké a tvoří líbivé „lampionky“, ale k jídlu a léčitelským účelům se doporučují jen plody mochyně peruánské.
Ty jsou světlejší a mají žlutou až oranžovou barvu, oproti tomu jsou kulaťoučké plody mochyně židovské víc do červena. Po těch by se vám ovšem nemuselo udělat dobře; chuťově spíš odrazují a obsah zdraví prospěšných látek je v nich mnohem nižší.
Plody mochyně peruánské jsou každopádně bohatým zdrojem bílkovin, vlákniny, vitaminů C, D, A i komplexu B, železa, vápníku, draslíku a fosforu. Obsahují také bioflavonoidy včetně rutinu, který má velký význam pro pružnost cév, takže pomáhá předcházet kardiovaskulárním chorobám.
Díky svému složení působí plody mochyně peruánské také antioxidačně, takže chrání buňky před stárnutím, přispívají k prevenci nádorových onemocnění a zvyšují imunitu.
KVÍZ: Zde se Otestujte se, co o mochyni peruánské víte |
Mají rovněž protizánětlivé, močopudné a mírně projímavé účinky, napomáhají odstraňování škodlivin z těla a celkově „omlazují“. Tedy lépe řečeno, brzdí degenerativní procesy v organismu.
Mají nízký glykemický index a snižují hladinu krevního cukru, proto se plody mochyně peruánské doporučují diabetikům. Vhodné jsou i při redukčních dietách, protože navozují pocit sytosti a urychlují metabolismus.
Vedle toho mají příznivý vliv na hladinu cholesterolu, krevní tlak, ledviny, játra, trávicí systém i nervovou soustavu. Zlepšují paměť a schopnost soustředění, indiáni je využívali i k léčbě astmatu, revmatismu či malárie.
V kuchyni se plody uplatní do sladkých i slaných pokrmů, jako ozdoba dezertů či do salátů. Konzumují se jak syrové, tak tepelně upravené, připravují se z nich šťávy a džemy, dají se také usušit.
Mochyně peruánská (na snímku) je příbuzná s naší mochyní židovskou, což je trvalka. Ta se ovšem ke konzumaci nedoporučuje.
A pokud byste zatoužili si mochyni peruánskou sami pěstovat, není to problém. Semena, která se dají běžně koupit, vysejte v únoru až březnu do pařeniště či truhlíku na okně. Při pokojové teplotě a dostatečné vlhkosti z nich vyrostou malé semenáčky. Ty přepíchněte a v květnu je po „zmrzlých mužích“ přesaďte do zahrady.
Potřebují slunné stanoviště, dostatečnou zálivku a výživnou půdu. Plody se sklízejí na podzim, ovšem jen ty zralé. Nedozrálé nejsou dobré, navíc obsahují jedovatý solanin, podobně jako třeba zelené brambory. Po sklizni z nich lze využít i nať a odvar z ní přidávat do koupele při revmatických problémech.
