RECENZE: Brutální Nikita 2? Kéž by, Bessonova Anna je jen slabý odvar

Spíše než kdysi tak nadějného filmaře dnes Luc Besson připomíná náboráře slovanských manekýnek. Objevitel ukrajinské modelky Milly Jovovichové teď obsadil do své špionážní novinky Anna její ruskou kolegyni jménem Sasha Lussová.

Je to ukázkový typ fotogenické prázdné nádoby, ale za to, že údajný akční thriller tak mocně nudí, jen Lussová nemůže. Její charakter sice režisér vybudoval podle své slavné Brutální Nikity, která se také pod tlakem okolností stala profesionálním zabijákem, jenže Anně silně ubral na akci, zapletl ji do téměř operetní války tajných služeb a diváka unavil věčnými skoky v čase zpět a zase vpřed, jejichž četnost vyvolává dojem parodie, hlavně však historku zbytečně prodlužuje.

Bessonova Mata Hari má pohnutou minulost sirotka po důstojnické rodině a otloukané milenky narkomana z ruského podsvětí, kde se Besson často ocitá mimo historickou realitu. Stačí si přiřadit letopočty uvedené v titulcích k prvnímu moskevskému bankomatu či k hrdinčinu přenosnému počítači, aby člověk žasl; podobně se podivuje třeba hrozbě tajným americkým vězením kdesi na území Česka.

Ovšem faktografická ledabylost se vlastně dokonale snoubí s bizarností představ o profesi Jamesů Bondů z obou stran velmocenské barikády, jejichž finální masová konfrontace se přiblíží nechtěné komedii. 

Sama Anna vyznává princip podobojí nejen v práci, do její široké postele se vejdou jednak ruský i americký agent – oba přitom hrají (velmi spolehlivě) Velšan Luke Evans a Ir Cillian Murphy, jednak kolegyně modelka v podání typově zajímavé Lery Abové.

Pravou královnou sestavy je však Helen Mirrenová coby drsná i mazaná ježibaba ve vedení ruské rozvědky, jediná postava spojující umně zábavu a záhadu. Komu lehce feministická šaráda nestačí, má smůlu.

Anna

35 %

Scénář a režie Luc Besson, hrají Sasha Lussová, Helen Mirrenová, Luke Evans, Cillian Murphy, Ivan Franěk, Adrian Can

Streamovací služby: Netflix, Amazon Prime (CZ titulky)

Kinobox: 70 %

IMDb: 6.6

Vedle standardní honičky aut kolem Kremlu se totiž odehraje jediná pořádná bitka v restauraci, kde sice obědvá více osobních strážců než běžných hostů, ale o to příhodnější oběti si tu najdou smrtící talíře nebo vidličky. Bohužel častěji než zbraně tasí hrdinové naučná filozofická moudra typu „Život je dar“ či „Věř jen sama sobě“, případně citují z ruských klasiků.

Nakonec tak vedle hollywoodských herců sbírá Anna body pouze za stylové kostýmy, kterých její představitelka vystřídá vskutku nepočítaně, respektive za prostředí pařížské modelingové agentury, bohužel jen letmo načrtnuté. Přitom právě na půdě blýskavé říše se skrývanou řevnivostí by se našlo osobitější podhoubí napínavých dramat než v obehrané partii KGB versus CIA.