Kapela Mirai hrála 21. března 2018 v brněnském Metro Music Baru.

Kapela Mirai hrála 21. března 2018 v brněnském Metro Music Baru. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Chceme udávat trend, ne se na něm vézt, tvrdí Mirai o desce Arigató

  • 11
Debutovou nahrávkou Konnichiwa si kapela Mirai vysloužila Anděla coby objev roku. V září vydá druhou desku nazvanou Arigató. „Všechna naše alba se asi budou jmenovat japonsky,“ říká zpěvák Mirai Navrátil, který je ostatně poloviční Japonec.

Proslavili jste se mimo jiné megahitem Když nemůžeš, tak přidej. Dočkáme se něčeho takového na nové desce?
První desku z půlky tvořily už provařené rádiové songy. Teď přicházíme s novými písněmi, venku jsou dva singly, ale zbytek nikdo neslyšel. Takže fanoušci budou v neznámých vodách a já jsem zvědavý na jejich reakce. Album bude pestré. Máme tam spolupráci s Benem Cristovaem, v jedné písni screamuju, takže na nás naladění posluchači budou možná překvapení. Ale jsme mladá kapela a kdo jiný má přicházet s něčím překvapujícím?

Album produkoval Ondřej Fiedler známý ze spolupráce s Lenny. Je to znát oproti minulé desce, kde bylo producentů víc?
Je to žánrově ultrabarevné, ale Ondrův diktát to hezky sjednotil. Takže tam máme třeba píseň I přes to všechno, která nemá rádiový sound na první dobrou, ale je to silný song. Ale taky píseň Yahoda, o které ve vydavatelství tvrdí, že to bude Tabáček 2020.

Ale druhé Když nemůžeš, tak přidej na té desce asi není.
Když přijde novinář a řekne, že na nějakém albu chybí další Když nemůžeš, tak přidej nebo Obchodník s deštěm, tak samozřejmě tahá za delší provaz. To se prostě nestává na každé desce. Ale zrovna Yahoda věřím, že má potenciál. A bůh ví, že nejenom ona.

Zvuk nové nahrávky je modernější – elektronika, efekty na vokálech – to byl záměr?
Na první desce byly i pět let staré songy, takže jsme sound trochu víc hledali. Ale doba je rychlá. To, co jsme udělali teď, může být za dva roky oldschool. Nepotřebujeme se vézt na trendech, ale chceme znít současně. A v českém kontextu bychom ty trendy chtěli udávat.

Ještě k tomu efektu automatického dolaďování na vokálech. Já to nemám rád, ale chápu, že doba si to žádá...
No, tak dělá to Billie Eilish, dělá to Pink, dělají to Coldplay... Normálního zpěvu je všude včetně aktuální desky dost, proč si sem tam trochu neuletět. Rozumím tomu, že se to někomu nemusí líbit. Ale už John Lennon experimentoval s dvojitým nahráváním vokálů. Ta touha znít jinak tu je dávno.

No jasně, ale když se upravený hlas ozve ve skladbě I přes to všechno, kde k tomu zní živé smyčce, tak mi to přijde prostě moc.
Ano, živé smyčce a vokoder. Mohli jsme to udělat víc oldschool, ale kdo jiný má riskovat, když ne my, ještě stále snad mladá krev.

Přitom místy zníte až kollerovsky.
No jo, když zpívám „chci tě mít do rána“, tak to ráno k takovému projevu asi svádí. Ale ten song je dost funky a od Lucie odlišný, takže tam bude podoba asi jen v artikulaci. Ale přirovnání k Lucii mi lichotí.

Název Arigató je opět japonsky. Tak se budou jmenovat všechny vaše desky?
To je záměr. Jsem poloviční Japonec, tak k tomu inklinujeme. Arigató znamená děkuju, snažíme se najít slovo, kterému i Češi rozumějí, ale sushi není úplně ono. Obal bude odkazovat k slepování rozbitého porcelánu zlatem, což je stará japonská tradice, která si říká „kintsugi“. Je pěkné, že vytváříte věci, které mají vyšší hodnotu než ty původní, a zároveň vdechujete věcem, kterým vděčíte za jejich službu, druhý život. Přijde mi to jako hezký kontrast k dnešní době, kdy se rozbité věci vyhazují.