Jeho předci se formovali v hornatých a často hustě zarostlých oblastech s obtížným terénem a byli místními lidmi primárně využíváni k lovu. Místo, kde vzniklo toto plemeno, neslo kdysi stejný název – Kishu či Kii.
| Původ plemene: | Japonsko |
|---|---|
| Účel plemene: | Lovecký pes, rodinný společník |
| Další názvy: | Kishu inu, Kishu Ken |
| Uznání: | FCI skupina 5 |
| Velikost v kohoutku: | Psi 52 cm, feny 49 cm, tolerance 3 cm |
| Hmotnost: | Pes cca 20–25 kg, fena cca 15–18 kg |
| Průměrný věk: | 15 let |
| Pořizovací cena: | Kolem 40 000 Kč |
Dnes se však tato území nazývají Wakayama, Mie a Nara. Stejně jako mnohá jiná plemena, i kishu utrpěl ztráty během 2. světové války. Avšak pobytu v izolované hornaté oblasti, odkud pochází, se tohoto psa nakonec podařilo uchránit.
V dnešní době se kishu řadí k jednomu z nejpočetnějších středně velkých psů v Japonsku. Hodně se využívá k lovu kanců a jelenů.
Populární bílé zbarvení téměř převálcovalo ostatní barvy
Kishu je středně velký pes s dobře vyvinutým svalstvem. Má harmonickou postavu se silně stavěnou kostrou. Srst je krátká a hrubá s měkkou a hustou podsadou.
Zbarvení srsti je nejčastěji bílé, méně často pak sezamové (červeno-béžové chlupy s černými konečky) či červené. V dřívějších dobách se kishu vyskytoval ve všemožných barvách, které dnes můžeme sledovat u jiných japonských plemen a bílá nepatřila k těm častým. Vlivem chovatelských preferencí je však většina dnešních jedinců v populaci právě bílá.
Přispěla k tomu hlavně popularita tzv. „Ouichiyama“ linie bílých kishu, kteří byli pro lidi tak úchvatní, že byli dále šlechtěni a posléze velmi rozšířeni. Vzhledem k popularitě bílé barvy a jejího plošného rozptýlení v plemeni existuje v dnešní době skutečně málo jedinců kishu, kteří nejsou bílí.
Co chce, toho dosáhne
Jedním ze tří českých chovatelů je od roku 2013 i Nikola Navrátilová, která má chovatelskou stanici Damu Kara. „Japonců“ má však doma víc.
„Jako první jsme si pořídili taky japonské plemeno, a tím bylo akita. Jelikož jsem aktivní člověk, zvolila jsem jako dalšího psa právě kishu. Obdivuji zejména jejich vytrvalost. Co chtějí, toho také dosáhnou a nepřestanou, dokud se jim to nepodaří. Dalším důvodem, proč jsem si ho vybrala, je ten, že mám velkou slabost pro japonské psy. Líbí se mi jak jejich vzhled, tak i jejich povaha,“ vzpomíná.
Potřebuje být v kontaktu se svojí milovanou rodinou
Kishu je všeobecně velmi citlivý a empatický pes. „Ke svojí rodině je loajální, něžný a milující, ale navenek je nebojácný, velmi silný a vytrvalý,“ popisuje chovatelka.
Zajímavosti
|
Jelikož je velmi aktivní, je vhodný zejména pro sportovně založené lidi. „Kishu se hodí pro aktivního člověka, protože má silný pud pro lov. Rozhodně není vhodné jej mít zavřeného v kotci nebo dokonce uvázaného na řetězu. Kishu zkrátka potřebuje kontakt se svojí rodinou a být v její přítomnosti,“ vysvětluje chovatelka.
„Kishu se v Japonsku stále využívají a cvičí k lovu divočáků a jelenů, proto má v sobě stále zachované silné lovecké pudy. Japonci si cení zejména jejich vytrvalosti a také toho, že se do lovu vrhají s obrovským nasazením a nepřestanou, dokud kořist neuloví,“ říká.
Kishu je díky inteligenci vhodný k všemožným psím sportům. „Lidé s nimi dělají agility, canicross, coursing, poslušnost,“ popisuje chovatelka.
Soužití s jinými domácími mazlíčky je individuální
I přesto, že je kishu lovcem tělem i duší, je možné jej držet pohromadě s jinými domácími mazlíčky. Samozřejmě za předpokladu, že si na ně bude moci zvykat, nejlépe již od malička.
„S domácími mazlíčky je to velice individuální. Záleží na míře a způsobu seznámení psa s ostatními mazlíčky v domácnosti. Moji psi žijí bez problému pohromadě i s kočkou,“ tvrdí Navrátilová.
Vzhledem k energii jsou nutné dlouhé každodenní vycházky. „V dospělosti je potřeba, aby kishu měli dostatečně velkou procházku, kde se budou moci pořádně vyběhat,“ doplňuje chovatelka.
Péče o srst je nenáročná. „Srst mají samočisticí a každodenní vyčesávání je nutné pouze v období línání. Jinak stačí jednou týdně srst pročísnout, aby se provzdušnila,“ dodává.
Kishu obecně netrpí zdravotními problémy, nicméně, stejně jako u jiných psů se i u něj někdy mohou objevit různé zdravotní problémy a onemocnění. Patří mezi ně nejčastěji alergie a autoimunitní onemocnění, dále onemocnění očí, jako je entropium (atypické postavení víčka) a perzistentní pupilární membrána (vývojová vada postihující zornici), a také různé deformity kloubů v oblasti kyčle, kolene nebo loktu.
Každý správný chovatel se snaží těmto onemocněním předejít tím, že v chovu využije pouze vyšetřeného a zdravého jedince.
