Dva rohové domy na havířovské Hlavní třídě vypadají jak věže babylonských hradeb s cimbuřím. Ve zdejší architektuře je i náznak renesance. Zeď domu v Dělnické ulici zase zdobí fresky dělníků. Jak jinak. Jeden má sbíječku, druhý v ruce drží hák jeřábu. Aby jim nebylo smutno, tak na jiné fresce je žena, která nese snop obilí.
V Česku existuje hned několik měst postavených ve stylu socialistického realismu. Vypadají, jako kdyby je někdo dovezl celé ze Sovětského svazu.
Ostravská Poruba je asi nejbizarnější se sochou cyklisty nad uličním portálem. Pražské Dejvice jsou nejhonosnější, Havířov je však nejkrásnější. Město má plán obrovské lodi, která jako by plula zelení Těšínska.
Jméno z ankety
Zdejší historie, jak se město postavené podle jednotného plánu pojmenovávalo za pomocí lidové ankety, je známá. Ještě štěstí, že se nenazývá Čestprácov.
Havířov byl založen jako tehdy nejmladší město Československa v roce 1951 a pojmenován o čtyři roky později. Ještě v polovině 20. století byly na místě Havířova jen pole a lesy.
Co je tu vlastně k vidění? Impozantní činžovní bloky Hlavní třídy jsou obdobou gigantického hradu, kde vyšší krajní domy tvoří obytné věže donjony. V domech jsou průchody ve tvaru oblouků jako středověké brány. Ve skutečnosti je to odkaz na budovu Generálního štábu naproti Ermitáži v Petrohradu.
Asi nejvýznamnější stavbou ve stylu socialistického realismu je kulturní dům Radost. Postavili ho architekti Otakar Jankovec a Václav Drozda a skutečně se inspirovali jihočeskou renesancí. Asi aby měli dělníci pocit, že jsou tak trochu v Telči nebo Jindřichově Hradci.
V tomto městě nechybí smysl pro detail. Kde ještě najdete na domě zachovalé neony s nápisy jako „Zákusky“ a „Obložené mísy“ jako na zdejším Náměstí Republiky? Nebo o kus dál omšelý nápis „Polotovary“ nad bývalým obchodem. Dnes, kde si koupíte zmraženou pizzu, jsou vlastně „polotovary“ všechno.
Chaloupka v cizím městě
Absolutním protikladem zbytku Havířova je Kotulova dřevěnka, tedy malá chaloupka z roku 1781, dnes pobočka místního muzea. Krčí se v zahrádkářské kolonii pod garážemi.
Ale je to jeden z mála svědků doby, kdy tu byla venkovská krajina a žádný Havířov neexistoval. Dalším svědkem je zámek Šumbark. Jednoduchá budova dnes slouží jako restaurace a hotel.
Havířov umí být i pořádně drsný. Právě v Šumbarku začala v jednom místním stánku s levným alkoholem před sedmi roky takzvaná metanolová aféra.
A na hlavním náměstí u havířovského kyvadla je pořád improvizovaný památník se svíčkami horníkům, kteří zahynuli před Vánocemi v dole v sousední Stonavě při výbuchu metanu.
Trochu stranou je poslední havířovský klenot – prosklené nádraží v bruselském stylu. Obří mikrovlnka nebo televize. Nádraží projektoval architekt Josef Hrejsemnou. Jeho jméno se do Havířova nakonec docela hodí. Loď celého města jako by k nádraží plula.
